Až do hořkého konce: Švédsko krachuje, ekonomicky, sociálně a bezpečnostně.

Mé dřívější líčení švédské skutečnosti zde na NP byly pokusy o jakési možno-li objektivní zachycení pozitivních i negativních stránek Švédska. Čas oponou trhnul a už je nutno napsat, která stránka dnes čím dále více převažuje. A řeknu hned na začátku, že to není ta pozitivní. Tak se laskavý čtenáři připrav na čtení, z něhož je cítit pesimismus a šílenství. Ušetři si nadávky a odsuzování typu "odrodilec, který nebude nikde spokojen", protože to není pravda. 

Ber to prostě jako popis neuvěřitelné skutečnosti, která má varovat ostatní před stejným osudem.

Říkám: Takhle už to přece dál nejde! Ale co se tedy stane, když už to dál nejde? No právě že nic. Nějakým záhadným způsobem se ten švédský svět plouží dál, v celé své zoufalosti, ubohosti a právním i morálním rozpadu. Přibližně každý pátý občan si rve vlasy, ale to zoufalství je dost lokálního rázu, podle blízkosti no-go zón, frekvence přepadání a hořících aut či krákorání muezina, a podle zájmu o současné dění. Přes nezvládnuté problémy pokračuje přijímání cca 120 000 muslimských migrantů ročně.

Švédsko krachuje, ekonomicky, sociálně a bezpečnostně.

Mnohé z úchylek, které se dnes dějí ve Švédsku, jsem nezažil ani během svého dospívání v komunistickém Československu. 

Například netajenou starost o osud ubohých zločinců - současně s přísným postihem jejich obětí, např. pokud se odváží bránit svůj život nebo majetek.

Nebo pronásledování učitelů, kteří si chtějí zjednat pořádek ve třídě, aby se vůbec dalo vyučovat. 

Nepamatuji, že by některý soudruh propagoval, že si žáci ve třídě smějí dělat, co se jim zlíbí. 

Ve Švédsku sotva existuje třída, ve které by byl klid a vládla disciplina, jaká byla v každé hodině na mém gymnasiu. 

Pokud vznikl problém se žákem, měl učitel vždy podporu jak ředitele, tak rodičů. 

Naprosto nevídané v dnešním Švédsku! 

Zde se bordel a anarchie ve třídě považuje za normální stav. Proto ten stav přetrvává už nejméně nějakých 30 let.

Švédsko lze použít jako ilustraci dnešní tragické skutečnosti v Evropě, ne jako vzor, ale jako extrémně odstrašující příklad. Příklad vývoje, který by žádný rozumný občan ve své zemi nechtěl zažít.

Jen krásná příroda zůstává, díky regenerační schopnosti přežívá lidské zásahy, více méně nedotčena politikou ničící lidskou společnost. Snad je to do jisté míry odtrženost od zdravé přírody, co je jednou z příčin společenského úpadku. I když je do té přírody všude blízko, neznamená to, že si společnost ze zdravě fungující přírody vzala příklad a chce se také tak chovat.

Když jsem do Švédska přišel koncem let šedesátých, byl jsem při návštěvách podniků i úřadů ohromen moderním prostředím, novým zařízením, inovacemi a údržbou. Bylo viditelné, jaké obrovské zdroje a rezervy tato země má ve srovnání s těmi za železnou oponou. 

Od té doby se socialistům podařilo rezervy rozházet na ideologické cíle, především pozvaným parazitům, došlo i na penzijní fondy a nově dochází na kapitál ve fondech pro pojištění v nezaměstnanosti, na který se stát vrhá ve své nenasytné honbě za konfiskací peněz občanů.

Vládnoucí vrstva se snaží všemi deseti vyniknout jako výlupek všeho dobrého, nazývá sama sebe "humanitární velmocí". 

Vláda neváhá zpronevěřovat daně občanů na podporu řady režimů, z velké části levicových diktatur i teroristických organizací, přijímá největší počet migrantů na obyvatele a migranty neskutečně zvýhodňuje, kritiky pronásleduje a je až patologicky citlivá na svůj obrázek ve světě. 

Ti, kdo rozšiřují kritickou pravdu doma i za hranicemi, jsou okamžitě pod lupou této "demokratické" vlády. 

Uvnitř země je kontrola disidentů ovšem mnohem snadnější a ve spolupráci s "deep state" úřadů a institucí je též prováděna. 

Totalitní rysy jsou nápadně podobné vládě jedné strany v bolševické době Československa. 

Rozdíl je mimo jiné v tom, že si tento režim většina Švédů volí ve svobodných volbách zcela dobrovolně.

Jistá pravda je v tvrzení, že každá politická strana má svoje tvrdé jádro sestávající z voličů, kteří nikdy nebudou volit jinou partaj než "tu svou". U sociálních demokratů (S) - jako bývalé státotvorné strany - prý je tohle jádro okolo 20 % sympatizantů, a tam jsme v současné době. 

Vzhledem k tragice a prohnilosti řízení země je každý pátý hlas stále ještě příliš, ale z historického hlediska je pro (S) situace kritická, tak mizerně na tom ještě nebyli. 

Že můžou i tak vládnout, je zaviněno zrádnou podporou bývalých opozičních měšťanských stran a pravděpodobně i aktivismem jejich sympatizantů při sčítání volebních hlasů, tedy volebním podvodem, kdy Švédští demokraté (SD) byli hlavním terčem sabotáží a nebezpečím pro levicová "humanistická srdíčka".

Příliš dlouhou dobu mělo Švédsko úspěch se svou stavbou Potěmkinových vesnic, bylo obdivováno a kladeno jako úspěšný příklad "třetí cesty", kompromisu mezi kapitalismem a socialismem ve stavbě společnosti.

V posledních letech se vývoj vyhranil, hlavně kvůli přílivu migrantů, takže se dosud skrytá pravda dostává na povrch, a s ní i lež. 

Je třeba s konečnou platností pohřbít mýtus o úspěchu švédské cesty a konstatovat, že vedla do pekel. 

Výsledkem je nekompetence, korupce, nepotismus, bezohledná mocichtivost, otrocké posluhování politické korektnosti, kolosální zpronevěření daní občanů, právní nejistota, nefungující instituce jako škola či policie, odstraněná odpovědnost úředníků za jejich rozhodnutí, vedoucí k libovůli, úpadek morálky. 

Tento stav se týká především veřejné správy, státu, krajů (Landsting) a měst (komuny), v privátním sektoru je to zatím o poznání lepší.

Skončil čas, kdy - jak se zpívá ve švédské hymně - "tvé ctěné jméno letělo kolem světa". 

Kdo chce dnes vidět skutečnost, musí být zděšen.

Ve svých dřívějších příspěvcích v NP na švédské téma jsem kladl důraz na pozitivní stránky země. Pod tíhou skutečnosti dnes pozitivní postoj není možný. V černých chvílích se mi to jeví tak, že ten, kdo byl před lety modrooký, snad trochu naivní, ale dobromyslný děda, je z dnešního pohledu omezený blb, který se celý život nechal indoktrinovat socialistickou kolektivistickou ideologií, podporoval ji a dnes podporuje islamizaci země, přijímání parazitů a socialismus přes všechno svinstvo, které natropil. 

Stále ještě se dobrá polovina Švédů dívá na situaci za dlouhá léta navyklým naivním pohledem - stát chce jen naše dobro, musíme ukazovat dobro ve vztahu ke všem lidem, být obětaví, neprotestovat...

Převažují tu "spravedlivé" ženy ze střední třídy, vyznávající evangelium Gréty Thunberg nutící nás stydět se za jídlo, které jíme, za plastové tašky, do kterých nakupujeme, za šaty, letecké zájezdy a používání auta.

Tato "spravedlivá" sekta je stejně silně přesvědčená o své oprávněnosti, jako je nenávistná vůči oponentům. 

Jejich chování připomíná spíše středověké čarodějnické procesy než hnutí dobrotivých.

Nepocházejí ani z bohatých elit, ani z chudobnějších vrstev dělnických.

Pocházejí z velké části ze střední třídy financované z daní. Nechají se živit z daní produktivně pracujících, aby nás takto mohli terorizovat, kontrolovat a poučovat o správnosti svého pohledu. 

Jim nestačí, že jejich živitelé pracují, slušně se chovají, vychovávají své děti a obdělávají své zahrádky, sedí v ranních frontách na cestě do práce a šetří na dovolenou jednou za rok.

Ne, oni pro nás mají seznam věcí, za které nás nutí cítit ponižující stud, výčitky, v jejichž všudypřítomném stínu žijeme a které nám berou radost ze života. 

Převládá klimatický stud, vymyšlený výplod podvodné manipulace.

Výrok zámožné pubertální dcerky Gréty Thunbergové "Ukradli jste mi mé dětství" může být nejbizarnějším výrokem století. 

Ta snad nikdy nedospěje natolik, aby své "Styďte se!" vztáhla na sebe samotnou.

Jak napsal jistý diskutér na alternativní stránce - když sním něco špatného, nepotřebuji na zvracení ani medicinu, ani si strkat prsty do krku, stačí se denně informovat o dění v zemi a o výrocích politiků. Informace o skutečnosti lze dnes dostat jen z alternativních zdrojů přes internet, naprosto ne od tradičních medií. Je to jako kdysi rozdíl mezi Rudým právem a Svobodnou Evropou.

Něco o švédském lidu

A večer si zase klidně sedá do křesla a dívá se dál na televizní propagandu státu, s kterým prý nesouhlasí.

Vyjednávání jak se zaměstnavatelem, tak se státem často prováděly silné odbory, které i přes pokles členů zahrnují 67 % zaměstnanců (ve Francii 11 %). 

Pro zaměstnance jistě pohodlné, ale také zpohodlňující. 

Odborový vyjednávač má daleko větší váhu než samotný jedinec a lehčeji si zjedná respekt. 

Zde asi leží vysvětlení zakořeněného korporativismu společnosti, že ve Švédsku jedinec sám nic nezmůže, právní systém respektuje jen větší kolektiv.
Tento pocit nemohoucnosti je tak rozšířený, že dostal vlastní název - "Janteho zákon" -, který krátce řečeno říká: "Nemysli si, že něco znamenáš!"
Po mých 50 letech v zemi je můj obrázek diametrálně odlišný od dřívějšího, pouze s mírnou generalizací: 

Obecně se švédský lid vyznačuje zbabělostí, která nedovoluje ani mít vlastní názor, pokud nesouhlasí s tím "správným", a tím méně tento názor vyslovit. 

A to přesto, že svoboda projevu je zaručena ústavou starší než 200 let. 

Zbabělost vyslovit svůj názor vede k absenci diskuse o závažných tématech, ta prostě není možná, pomineme-li nic neříkající bláboly či handrkování o méně významných věcech.

S tím souvisí, že Švéd (dejme tomu cca 80 %) nemá vlastní rozum, nemá k tomu odvahu a vyznačuje se ohromující naivitou, což prohlásil sám premiér Löfvén vůči výtkám o nekontrolované migraci: "byli jsme naivní" (stejně naivní jako Angela Merkel v názoru na multikulturalismus), nebo o vzrůstající zločinnosti: "neviděli jsme to přicházet" - načež pokračuje dál v politice neomezeného přijímání muslimských migrantů. 

Mnoho varovných signálů a červených světel řadu let signalizovala nadcházející problémy, ale vláda "to neviděla přicházet" a voliči dostatečně silně nereagovali.
To už ovšem nebyla naivita nomenklatury, ale darebáctví se skrývaným motivem. Tím motivem je zcela zřejmě přijímání voličského dobytka, s nímž se levicová nomenklatura paktuje a jejž si kupuje za peníze občanů.
Obyvatelstvo samo na to nereaguje, jsouce připouštějící a odpouštějící jako žádný jiný národ.
Dříve jsem si nezájem lidí o diskusi aktuálních témat vysvětloval prostě tím, že své politické názory považují za striktně privátní sféru, do které nechtějí nikoho cizího pustit. 

Dnes se mi spíše zdá, že za tím stojí obava ze zesměšnění, případně obava z následků svobodného projevu, jak to známe z diktatur. 

Značnou roli hraje jistě i známý strach Švédů z konfliktních situací, do nichž se nechtějí dostat, byť by to byl jen názorový nesoulad.
Zvýhodňování mládí a odpor k seniorům vede v dnešní krizové situaci k tragickým scénám, kdy migranti jsou preferováni ve zdravotní a zubní péči, při přidělování bytů, udělování podpor a pod. před důchodci, kteří celý život pracovali a platili daně.
Popravdě řečeno - mnoho z těchto důchodců nikdy nepřestalo hlasovat pro socialistické strany, sociální demokraty a komunisty, kteří jsou za dnešní stav především zodpovědni, a tak by se dalo říci, že si za svou bídu mohou sami. Neplatí to ovšem pro všechny, nevinní se svezou s nimi.
Z čeho pochází přesvědčení Švédů, že jsou nejdokonalejší na světě, že jsou nadřazeni okolí a jen jejich příklad je hodný následování? Že homo sapiens dosáhl své dokonalosti v "homo svecus"?
Tato bizarní propaganda fungovala dlouho. Hrdost při ukázání švédského pasu, pochvalné výroky zahraničních hodnostářů (většinou levicových diktátorů), delegace ze vzdálených zemí se zájmem učit se od země, která dosáhla takové dokonalosti...
Nic o promočených plínkách nemocných starých lidí, nic o antidepresivních medicinách puberťáků, nic o vyhořelých pracujících matkách.
V továrně na sny a propagandu se flikují trhliny v kulisách a škody jsou přikládány pátým kolonám a temným vnějším mocnostem, jako jsou Švédští demokraté, Trump nebo Putin, i když viditelné důkazy pro obvinění nejsou. 

Švéd si počíná jako dokonalý člověk v perfektní kultuře, a nevidí, jak tento postoj ovlivňuje vztahy k okolí.
Švéd je rozený misionář: Ze své vyvýšené pozice chce pozvednout chudé, nevzdělané a poražené na svou úroveň. Dnes už nepotřebuje ani jet za hranice země, aby ty druhé spasil.
Ti sem přišli sami, abychom se o ně postarali se vší příslušnou spravedlností a s našimi neomezenými zdroji.
Mnohé z těchto lží se začíná odkrývat. Část náboženského fanatismu okolo masivního přítoku migrantů bledne v důsledku sociálního a ekonomického dopadu. 

Části Potěmkinovy kulisy je třeba vyměnit, a zde přichází nová kulisa - opět se Švédskem jako spasitelem světa: 

Gréta jako nové zlaté tele!
Gréta Thunberg je ilustrací veškeré naivity a bláznovství - 16letá klimatická aktivistka řízená dospělými fanatiky, pro kterou se dospělí lidé mohou ukřičet, i když je to jen diagnostikovaný psychiatrický případ, zatímco opozice je v klimatickém sporu osočována a umlčována.
Zvláštním rysem Švéda je myšlení, v němž se identifikuje se státem, s mocí. Když vláda kvůli špatnému hospodaření chce zvýšit daně, má pro to Švéd pochopení a považuje to za správné. Myšlenka na úsporu státních výdajů, např. zrušením jednoho ze zbytečných úřadů, aby se daně nemusely do nekonečna zvyšovat, ho ani nenapadne.
Ve městech je drahé parkování v centru, ale velké supermarkety na okraji mají parkování zdarma. Tím ovšem trpí obchodníci v centru, zákazníkům se nákup u nich prodražuje, nemluvě o stresujícím momentu, když se čas musí hlídat. 

Příspěvek typického švédského čtenáře do novin byl tedy o tom, že je třeba zpoplatnit parkování i u supermarketů. 

Není to úžasné? Prostý občan ke všem daním a poplatkům vyžaduje, aby mohl platit ještě víc! 

Není prý žádný důvod, aby někde bylo parkování zadarmo. Placením všude se prý situace "zrovnoprávní", navíc se pár lidí zaměstná údržbou a kontrolou automatů a komuna či majitel půdy z nás vyždímá další poplatky. 

Švéda ani nenapadne opačné řešení - odstranění poplatků v centru města.
Tohle myšlení je jedním z důvodů, proč přes extrémní daně nejsou na nic peníze. Se svou naivní, až slabomyslnou prostotou věří Švéd přesvědčování státu, že vše, co nám vezme, nám zase v nějaké formě vrátí. 

Ta víra je tak indoktrinovaná v mozcích, že vymizí až se smrtí vymytého jednotlivce. 

Že stát většinu daní zpronevěřuje na své ideologické cíle, ho jaksi nezajímá. Takový je socialismus, dobrovolně přijatý!

Nadřazenost a krize "humanitární velmoci"

Jejich morální nadřazenost je jen lež, čím dříve bude tato opuštěna, tím dříve se lze vydat na cestu k řešení skutečných problémů místo neustálého opravování falešného obrázku skutečnosti.Máme světové zdravotnictví! 

Máme první na světě feministickou vládu! Celé procento národního důchodu jde na pomoc chudým zemím! Nobelova cena! Dag Hammarskjoeld, Olof Palme, Greta Thunberg, Volvo, Ikea, Hennes a Mauritz, SKF, ABBA...
Public service ve službách veřejnosti, politici neposkvrnění korupcí...?
Je to všechno pravda?
Migrační krize přispěla ke zvýraznění socialistického úpadku posledních desítek let. Oficiální postoj sice pokračuje ve vytrubování domnělých "výdobytků", ale je stále méně přesvědčivý tváří v tvář explodujícímu násilí, zločinnosti, zprávám o nefungujícím zdravotnictví, propadu školství, o důchodcích, kteří by podobně jako jejich dědové a báby nepřežili bez pomoci svých dětí.
Důchodci, kteří nemají na zubaře , zatímco ilegální migranti stejnou péči dostávají za pouhý paušál 50 švédských korun.
Většina domorodců si dnes nemůže dovolit advokáta v civilním procesu. Zato migranti mají právo na advokáta v řadě stížností a odvolání, aby docílili žádaného výsledku - zcela zdarma.
Politici si vymysleli, že obyvatelstvo - jak domorodé, tak integrovaní přistěhovalci - je povinno se obětovat na oltář neustálé, vysoké a nekontrolované imigrace.
Potěmkinovy kulisy ukazují idylické domovy v kvetoucí přírodě. Kulisy však ukrývají zpustošenou zemi. 

Ceny domů rostou, když rodiny prchají z předměstí před násilím a mizernými školami. V no-go zónách ceny bytů naopak klesají, což vyhovuje klanům, které tam vládnou.
Množí se střelba, výbuchy, děti přepadávají děti, znásilnění, podvody v sociálním systému, prohnilý právní systém trestá oběť a pečuje o zločince jako o domnělé oběti společnosti, a sdělovací prostředky mainstreamu se vše snaží zatajit nebo přikrášlit.
Pár žurnalistů a místních politiků riskuje na sociálních sítích svou existenci protesty proti prolhanosti a směru, kterým politici zemi vedou.
Ekonomika je špatně řízená, bylo přijato příliš mnoho migrantů ze zcela neslučitelných kultur a to stojí astronomické sumy. Nelze si podržet kvalitu ve zdravotnictví, školství či v důchodovém systému. Denně čteme o násilí, přebujelém systému podpor parazitů a současně o rostoucích daních těch, kdo pracují a jsou poctiví, o zbídačování seniorů. Úřady chrlí statistiky, kterým se nedá věřit, policie hostí zločince kávou a pizzou.

Dnes vidíme, že Švédsko nikdy nebylo tím obrázkem dokonalosti, za který se vydávalo. 

Skandály v prohnilém soudnictví, historie sterilizace a lobotomie "nevhodných" osob, lhaní o zahraniční politice, sympatie s nacismem, antisemitismus, vývoz zbraní... 

Nomenklatura navrhuje, že dnešní mládež se nemá učit nic o antické historii. Dozvědí se něco o vydání Baltů sovětským tyranům?

Něco o úřadu ombudsmana
Do očí bije kontrast mezi proklamovanou bezbřehou humanitou švédského vedení a tvrdým postojem úřadů k poddaným.

  Jakmile se Švéd stane zaměstnancem státu nebo úřadu, zaujímá jeho ideologické stanovisko a "nezná bratra" ve vyžadování zákona a předpisů. (Postoj k muslimským zločincům je právě opačný - promíjející a ochraňující.)

Snad z tohoto důvodu právě zde vznikla funkce "ombudsmana" - prostě byla potřeba kvůli nefungujícím původním institucím a právnímu systému. 

Ombudsmanů je dnes celá řada - pro děti, pro reklamu, pro konzumenty, pro rovnoprávnost, pro právo, proti diskriminaci a další.
Je podivné, že někdo (ve Švédsku i jinde) mohl věřit v nápravu funkce zkorumpovaného úřadu vytvořením jiného zkorumpovaného, státem dosazeného úřadu. 

Je to typicky švédské řešení - z obav, nechuti a zbabělosti zjednat nápravu v existujícím rámci se vytvoří nová instituce, která se prohlásí za geniální řešení chránící občany před státním bezprávím. Jenže stát - obzvláště ten švédský - si na jakýkoliv úřad rozhodně nedosadí osobu, která by mu dělala problémy. Příkladů je nespočet, kde je jasné, že při dosazování nejvyšších funkcí nehrála hlavní roli kompetence či vzdělání, ale partajní příslušnost a poslušnost. Příklady: policejní šéfové nebo vedení Úřadu pro civilní obranu (MSB).
Nomenklatura je bratrstvo držící se za ruce, včetně všech ombudsmanů, vytvářející hradbu proti kverulantům, kterým se nelíbí rozhodnutí padlá na hlavu či křivdy.
Náprava, která jde ke kořenu problému, by stála řadu osob teplá místa u koryt. 

Tak to raději necháme tak a vytvoříme nová teplá místa, čímž ještě k tomu snížíme nezaměstnanost! Pokladna s daněmi občanů je přece bezedná!

Zachraňování světa a migrantů

Dalším oficiálním zachráncem světa je Gréta , která ovšem nespasí svět ani nezabrání domnělé klimatické katastrofě. 

Stejně jako evropská bezjaderná zóna Olofa Palmeho v Evropě a podobné spasitelské ideje. 

Švédsko staví stále nové Potěmkinovy kulisy, vystavený obrázek vlastní země je vždy důležitější než občané a odpovědnost za skutečnost, ve které žijeme.

Pravdou zůstává, že Švédové mají obzvláštní dar šířit své méně či více fanatické ideologie po světě, viz Gréta a jí propagovaný klimatický fanatismus, nebo cesta k blahobytné a spravedlivé společnosti skrze socialismus. 

Proč se jejich úchylné nápady tak často ve světě ujímají, mi zůstává záhadou. 

Skutečnost už mohla dávno přesvědčit svět o staré pravdě, že cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly. 

Stejné pořekadlo je kupodivu dobře známé i ve Švédsku. 

Přesto se zde rodí neúměrně mnoho spasitelů světa a voliči si je znovu a znovu volí na vedoucí místa ve státní, krajské i městské správě.

Významní kritici současného stavu
Bývalý šéf ocelářského koncernu Sandvik P.O. Eriksson v rozmluvě na alternativních mediích potvrdil myšlenku, že klimatické hnutí se stalo náboženstvím. Snad se tu objevuje stará pravda, že člověk potřebuje nějakou víru. Klimatické náboženství je silně dogmatické, takže jeho stoupenci potlačují veškerou otevřenou diskusi, i vědci z oblasti klimatologie jsou vyloučeni, není jim dovoleno o tématu svobodně hovořit. 

Fakt, že 80 % národa po desetiletí migrantské katastrofy volí stále stejné partaje a politiky a nereaguje na prudce se zhoršující společenskou situaci, naznačuje silně zablokované hlavy a myšlení. 

Jinými slovy jde zřejmě o úspěšné levicové vymývání mozků a nekritickou víru ve schopnosti státu splnit své sliby.
Výhybku na kolej k růžové socialistické budoucnosti sice nastavili socanští darebáci typu Olofa Palmeho, dnes však se k nim (především k sociálním demokratům) přidaly i dřívější měšťanské strany, takže dokonce zmizel rozdíl mezi levicí a bývalou konzervativní stranou Moderata (Umírněných, M) a rozpadla se i celá opoziční Aliance.
Křiklavým příkladem je bývalý premiér Reinfeldt (M), který vyzval národ k otvírání srdcí, nastartoval neomezené přijímání muslimských migrantů a i nyní pokračuje v podpoře globalismu proti národním zájmům země. Na nedávném sjezdu Moderata byl Reinfeldt pozván jako řečník, což by neznalého poměrů mohlo překvapit.
Leif Östling, bývalý šéf koncernu Scania , se nechal vyzpovídat v alternativní SwebbTV a vyjádřil svou kritiku švédské bezbřehé migrační politiky. 

Vzniklo velké pozdvižení a nyní je pronásledován a odstraňován ze společenských funkcí.
Östling zřejmě nepochopil, že svoboda projevu, názoru a tisku není povolená k praktickému použití, nýbrž je jen slavnostní fasádou v zákoníku, dodávající Švédsku zdání demokracie. 

Teď byl ale poučen.

Co tedy vlastně řekl, že se nad tím švédská levicově liberální nomenklatura tak rozčílila? 

Hlavně dvě věci:
1. Jednak otevřeně varoval před vývojem v no-go zónách, kde právní stát ztratil kontrolu a kriminální gangy se zbraněmi v rukou mají hlavní slovo, což může vyústit v občanskou válku, pokud nezodpovědná politika posledních desetiletí bude pokračovat.
Nemusí k tomu dojít před nejbližšími volbami, ale je to zcela realistický směr vývoje vzhledem k balkanizaci a rostoucí moci etnických klanů, kultury a importované násilné ideologie islámu.
Stačí se podívat, jak to vypadá v domovských zemích migrantů, abychom pochopili nebezpečí, že jednou budou většinou v zemi. Na příkladu Mexika je vidět, jak velkou moc mohou získat kriminální gangy ve slabém státě.
2. Druhé "nepřijatelné" tvrzení bylo, že je těžké integrovat Somálce do švédské společnosti. I přesto, že to je dnes dobře doložená skutečnost.
Östling vyprávěl, jak Scania za jeho šéfování zaměstnala v provozu asi stovku Somálců, ale pokus žalostně ztroskotal. Osm z deseti nedokázali pracovat ve skupině nebo dodržovat časy, jak je vyžadováno na švédském pracovišti.
Jeho vyprávění nebyly pouze jeho názory, nýbrž konkrétní zkušenosti z jeho dlouhé a důkladné průmyslové kariéry. Zde byl jasný a křiklavý kontrast k naivním, od skutečnosti odtrženým představám o integraci a multikulturní společnosti dnešních extrémních levičáků.
Budoucnost však vidí Östling ve světlých barvách. Globální vývoj vidí jako demokratický díky tomu, že dnes všichni mají možnost se snadno připojit na zdroje informací a zpráv. Všichni mohou udělat fotografie nebo podat zprávu. Moc ztratila informační monopol, přes všechnu snahu si ho podržet.
Říká: "Vývoj jde nezadržitelně od socialistického modelu s jeho plánovaným ekonomickým myšlením k tržnímu hospodářství." Jako příklad dává volby 2019 ve Velké Británii, kde voliči jasně ukázali odpor k levičáckému programu labouristů pod vedením Jeremyho Corbyna. A platí to i pro země jako Čína a Rusko. Obyvatelstvo nesouhlasí s tím, aby ideologie řídila jeho ekonomickou úroveň.

Peter Springare, policista,vystoupil nebojácně s kritikou poměrů v policii. Říká ve své nově vydané knize "Peter Springare, policista", že důležitým faktorem pro nástup na kriminální dráhu je chybějící pocit sounáležitosti a nebýt viděn, pocit vlastní nedostatečnosti či neschopnosti.

Zdá se, že tato potřeba být viděn je u Švédů obzvláště silně vyvinutá a přežívá u nich i v dospělosti. 

To může být vysvětlením extrémní snahy švédských politiků udržovat a šířit za každou cenu růžový neposkvrněný "obrázek Švédska", ať se v ulicích střílí, nebo ne. 

S tím obrázkem se oni sami ztotožňují, je to jejich osobní fasáda.

Stabilita a základní pocit bezpečí se tvoří během let dospívání v rodinném zázemí. Předpoklady pro pozitivní vývoj mají vytvářet rodiče. Pokud tyto předpoklady pro rozvoj osobní odpovědnosti chybí, vzrůstá riziko, že se jednotlivec ocitne v jakési zemi nikoho, třeba v destruktivní skupině, kde má možnost se zviditelnit, upoutat na sebe pozornost.

Stejně jako členové kriminálního gangu, i vláda vyžaduje pozornost a trestá každého, kdo by ji haněl. Ve vládě jsou stejní kriminálníci s podobnými pohnutkami jako zločinné gangy.

Když se postupem času Potěmkinova fasáda hroutí, Švéd svůj názorový koridor vyměňuje, ale potajmu a nenápadně.

Tyto mechanismy jsou nejnápadnější u sociálních demokratů, levicových extremistů, žurnalistů a novinářů. Změna jejich názoru ale neznamená, že by protivníkovi v debatě přiznali pravdu. Na osočovaných ponechávají jejich odsouzení, nedochází k otevřené debatě. Jako by dotyčný ten poslední názor měl odjakživa, a nemá se tedy za co omlouvat. Nepřiznávají žádnou chybu, prostě naráz otočí a mají jiný názor. Nikdy nepřiznají, že protivník měl tento názor už řadu let a že ho za něj haněli a pronásledovali. 

Peter Springare říká: "Švéd není upřímný."

A dále: "Věnujeme se (policie) blábolům, hloupostem a sociálním experimentům místo toho, co od nás očekávají daňoví poplatníci. Máme vedení dávající přednost věčným součinnostem a multi-kulti plánům, rovnostářským cílům, zatímco střelba na ulicích, výbuchy bomb, vraždy, loupeže, přepadání a hrubé znásilňování zůstává nevyšetřeno a nepotrestáno. Policie neplní svůj úkol a šéfové se schovávají za lži a kulisy a ukazují nám beze studu manipulované statistiky. Je to prohnilý stát."

Ten, kdo odpírá věřit mému popisu švédského úpadku, by měl číst Springareho knihu napsanou po mnoha létech policejní služby a zcela věrohodnou, stejně jako otřesnou. Píše o rozšířené korupci typu nepotismu, o prohnilém právním státě, o vykleštěné inkompetenci jeho vedení. O policii jako státu ve státě, z čehož je zřejmé, že stejný úpadek, pohrdání zákonem a nepotismus vládne i ve veřejné správě. I pro vyšší policejní šéfy je "obrázek policie" stejně důležitý jako "obrázek Švédska" pro vedení země.

I zde se staví kulisy a budují fasády, důležitější než původně přidělené činnosti. Ani po prožití mládí v bolševickém svrabu není lehké zcela uvěřit policistově líčení švédské skutečnosti.

"Během pár desetiletí rozkvetla kultura záměrné manipulace s fakty a nepotické korupce přátelíčkování, a uhnízdila se nyní definitivně uvnitř nové policejní organizace."

"Policejní práce je zpolitizována a řízena politickou korektností. Rozhodnutí jsou řízena emocemi v míře, jaká neexistovala letech 1970-80. Jako by policejní šéfové neustále drželi prst ve vzduchu, aby nezmeškali okamžik, kdy se vítr obrátí."

Dnes, 15.12.2019, zpráva z malého města Gislaved. Tři maskovaní muži s mačetami vnikli do restaurace a na místě zabili jednoho hosta, který se postavil na odpor a chtěl bránit i ostatní. První starostí policie bylo, zda mají čin klasifikovat jako zabití, nebo vraždu. Jako vždy nemají žádný komentář a odmítají i popsat, jakou zbraní byl čin spáchán. Vydávají nejmenší možné množství informací, zatajují jich co nejvíce.

V Hovås, blízko centra Göteborgu, jsou dvě školy, jejichž žáci byli v posledních týdnech opakovaně vystaveni loupežným přepadením.

Odpovědný policajt Lennart Ronnebro se vyjádřil takto: "Riziko, že někdo bude tomuto ´vystaven´ (rozuměj ´přepaden´) není tak velké. Řekl bych, že není třeba na něco myslet, to je jen něco, co se občas stane, ale ne zase tak často.... Během let jsme mluvili s mnoha mladými a víme, že to na ně velmi zle působí. Když někdo není zvyklý na násilí a výhrůžky, tak je to traumatická událost, která v člověku nadlouho uvázne."
Nový švédský normál: Až si zvyknete, tak to bude lepší, ostatně se to nestane každému, tak není třeba na to myslet.

Další zpráva z konce ledna 2020: Zadržení zločinci v Göteborgu jsou po dobu vyšetřování hýčkáni přídělem cigaret a žvýkacího tabáku zdarma na účet daňových plátců. Cena 20 000 až 30 000 SEK na den.

Je jasné, že stav policejní organizace je zmenšeným obrázkem celé švédské společnosti.

Švédské archivy, dějiny a tradice

Švédský občan žije ve víře, že švédské archivní materiály jsou ty nejlepší a nejúplnější na světě, stejně jako že švédská morálka je nejlepší na světě.

Jako mnoho jiného ve švédské báchorce se i toto ukazuje být čistou lží. 

Švédské archivy jsou stejně vybrakované jako švédská morálka.

Aron Flam, stand-up komik a diskutér, ukázal, že v archivu Říšské banky dnes z 1800 metrů tiskovin zůstal pouhý zlomek. Většina je odstraněna a nebýt amerických archivů, kde jsou dokumenty netknuté, mnohá fakta by byla zničena revizionisty.

Schopnost švédských historiků správně zapsat dějinnou událost je silně omezená. Hodnověrnost tohoto národa jako objektivních výzkumníků a udělovatelů Nobelovy ceny je nutno zpochybňovat. Stát, který vědomě a systematicky vyřazuje archivní materály, stejně jako decimuje morálku, by neměl mít ten status jaký dnes ve světě přese všechno má.

Přizpůsobit dějiny svým ideologickým cílům je zcela otevřeně na programu této nomenklatury. 

Úřad pro školství má nový cíl - škrtnout antické dějiny z osnov pro základní školy, zřejmě je tam příliš moudrosti antických filosofů a to může být nebezpečné pro vládnoucí elity. Samostatné myšlení je třeba potlačovat.

Přestože vědomosti jsou dnes dostupnější než kdy dříve, má vzdělanost nižší status než před 50 lety. Návrh Úřadu pro školství škrtnout dějiny antiky z osnov dějepisu není žádná nehoda, ale jen vrchol ledovce. 

Stejný pohled na vědomosti stojí za návrhem odstranit lyriku, pohádky a mýty z osnov a nahradit je texty vyjadřující současnou převládající módní ideologii.

Modernizace vyžadovala, aby občané pochodovali v taktu, ale vzdělání je dělalo individualistické, zpochybňující a obtížné ovládat. 

University byly předělány na továrny pracovních sil a úkolem školy se stalo školení pracovních sil.

Když toto píšu, je svátek Lucie 13.12., tradičně slavený průvodem mládeže, volbou nejhezčí Lucie se světelnou korunou ve vlasech, zpěvem příslušných písní se svatou Lucií na prvním místě. Oslavuje se návrat světla po zimním slunovratu a také snad přicházející vánoce. Popíjí se svařené víno a k tomu speciální sušenky, pepparkakor. 

V každičkém kostele, na radnicích i na pracovištích probíhají oslavy a vyvolávají milou předvánoční atmosféru, je to stejně rozšířený zvyk v zimě. jako je oslava letního slunovratu, midsommar. 

V našich oblastních reklamních novinách jsou desítky inzerátů, kde že bude slaveno.

A teď si představte, že Švédská státní církev si nechala vytisknout oznámení o Lucia-koncertě, kde místo pohledné Lucie se světly ve vlasech je krysa se stejným příslušenstvím na hlavě. 

Ne malá roztomilá myška s očima jako korálky, ale opravdová krysa, jaké kdysi roznášely mor. 

Nekecám, tady to máte:

Je to poprvé, co jsem zaznamenal takové zvěrstvo, a nemůžu přijít na smysl a důvod pachatele. Snad podle příkladu arcibiskupky pokus nejen o hanění křesťanské zvěsti, ale i národních tradic. 

V každém případě je to další obrázek do panoptika Švédské státní církve, jejího psychického stavu a rozkladu. 

Předpokládám, že za tím je opět nějaká úchylná politicky korektní ideologická myšlenka.

Podobenství Wasa

Dnešní Švédsko připomíná královskou loď Wasa (převrátila se a potopila při první plavbě 1628 po cca tisíci metrech) - nárokující si velikost, ale neschopná plavby.
Vědělo se o nedostatcích lodi? Konstruktér věděl, kapitán rozuměl, důstojníci tušili, námořníci se obávali, tesaři dostali zaplaceno.

Stabilita byla přezkoušena, námořníci běhali sem a tam po palubě, pozorovali, jestli se naklání. Nakláněla se. Pokus byl přerušen, loď byla zjevně neschopná plavby. Ale co všechny investice a králova prestiž? A tak vyjela, plachty byly vytaženy a střílny pro děla otevřeny. 

Lidé sotva stačili zakřičet "hurááá", než se potopila.

Po "neštěstí" nebyl nikdo volán k zodpovědnosti, neboť sám král byl spoluviníkem a záměr byl dobrý. Byla to naivita? Ne - byla to pýcha, kterou bohové trestají.
Ale je z ní pěkné museum. 

Třeba i naše epocha dostane své museum. Na paměť jedné "humanitární velmoci". 

Na paměť "Obrázku Švédska" - grandiosní narcisistické představy o Švédsku jako o Božím daru lidstvu, o příkladu politické třídy zcela zabrané do svého psychotického bláznovství a zralé pro uzavřené izolované oddělení.

----------------------------

Nelze ovšem tvrdit, že 100 % Švédů je zbabělých a slabomyslných, to by byla nebezpečná a průhledná generalizace. Odvážím se dnes tvrdit, že takových Švédů je "jen" okolo 80 %.

Jinak se nedají vysvětlit výsledky voleb za posledních několik desítek let, projevy chronicky stejných sympatií pro strany, které se v ničem podstatném neliší, paktují se mezi sebou v socialistickém duchu a za každou cenu udržují zemi na cestě k úpadku. Což je synonymum pro zachování koryta pro zkorumpované politiky.

Dokonce i strana křesťanských demokratů (KD) je nakažena šílenstvím a navrhuje, aby naše mrtvá těla patřila státu. Řada aktivistů se přirozeně hned myšlenky chytila. Kdo nechce ze svého těla udělat skladiště rezervních dílů, ať si nemyslí, že v případě potřeby dostane srdce nebo ledvinu někoho jiného!

Lidé dostatečně staří, aby si pamatovali fungující a bezpečnou společnost, zažívají dnes úzkost nebo depresi. 

Mladší generace, která zažila jen to, co ti starší nazývají "společnost v rozkladu", ukazují známky cynismu. 

Často se utíkají ke Grétě, která varuje před zánikem a symbolizuje záchranu.

Tak to vypadá v zemi, kde rozum, rozvaha a míra byly vyloučeny a stupidita dostala volný prostor. Bláznovství panuje a dutá slepá palice určuje směr. 

Je smutné, když vládnoucí osoby jednají jako těžce psychicky zaostalé.

Tyranie neschopných drží Švédsko v železném objetí. 

Pravda je nepřítel, kterého je nutno sabotovat, jak dlouho jen je možné. 

Desinformace a manipulace jsou všudypřítomné a vydatně podporované "užitečnými idioty" a politicky korektními medii.

Nejvýrazněji je celá inkompetence vidět na migrantské katastrofě, která ničí a sužuje zemi a nad níž vláda ztratila veškerou moc.

V říjnu přišla zpráva o uznání nově založené muslimské strany úřadem pro volební záležitosti. 

Přes milion muslimů bude tedy ve volbách 2022 mít možnost volit svoji stranu. 

Bude zajímavé sledovat odliv sociálně demokratických voličů k této straně a reakci socanských zrádců, kteří nabírali muslimy do země především jako volební dobytek.

Švédové jsou velmi zvláštní lid: 

Jako by vítali jak masovou imigraci, tak státní dohled, podle toho s jakou ochotou hlasují pro rostoucí gangsterské násilí proti nim samým, a aby již dříve úzký povolený názorový koridor byl ještě více zúžen a státní dohled byl úplný.

Během 200 let míru a 100 let neustále stoupajícího blahobytu si Švédové odvykli samostatně myslet. Vyplatilo se nasadit lidem klapky na oči, aby neviděli, čím se mocipáni zabývají, a jakmile se děje něco zneklidňujícího, dělají, že spí, nebo hrají spolu s elitami ve všech politických trendech.

Problém pro ty, kteří vidí mraky totální diktatury na obzoru a chtějí probudit lidi, je, že Švédové během více než století postavili proti takové informaci zeď.

Pokračování....

Jaroslav Pleva