Drzost a sprostota, s jakou Jan Čulík a Bohumil Kartous konkrétní lidi vykazují z veřejného prostoru, a to jen proto, že tito lidé mají na svět a jeho fungování jiné názory než oni, je bezmezná.
Pokud dovolíme, aby podobná individua ovládla náš veřejný prostor, bude to znamenat konec demokracie. A jsme tomu blíž, než si možná uvědomujeme. Lidé tohoto totalitního ustrojení již dávno řádí na sociálních sítích, ve státní správě i v Bruselu. Mažou, cenzurují, blokují, banují, ba dokonce kriminalizují s takovým nasazením, že ve svém odporném nadšení vysoce překonávají i uvědomělé úderníky a modrokošilaté svazáky ze staveb socialismu.
Nějakou tu skutečnou lež či fake news náš svět přežije, ostatně lidé občas lžou či si vymýšlejí od úsvitu věků. Pravda je totiž jako olej a vždycky nakonec vyplave na povrch, i kdyby se sedmilháři celého světa sebevíc snažili. Žádné samozvané elfy, Čulíky, Kartouse a jiné cenzory k tomu ale nepotřebujeme. Co svobodnou společnost zabíjí a co demokracie nepřežije, je, když se jeden názorový proud prohlásí za jediný správný a jeho praporečníci svobodnou výměnu názorů a soutěž idejí potírají a likvidují.