Je správné prosazovat, aby 15. březen se stal našim památným dnem.
Jen pár vět k článku
"Den zrady. Poslanci žádají, abychom si připomínali německou okupaci"
09.03.2020 16:46, Parlamentní listy
Citace z textu článku:
"Po svévolném rozhodnutí Hitlera vojensky obsadit zbytek území Československa a vzniku Slovenského státu se Velká Británie a Francie zmohly pouze na diplomatický protest. Tímto dnem zanikla státnost mladé Československé republiky a vznikl protektorát Čechy a Morava," dodávají poslanci. Nový významný den by se oficiálně jmenoval Den zrady, zánik státnosti Československa."
V civilizovaném světě, kde platí mezinárodní právo, nelze likvidovat státnost jakéhokoliv státu pouhým nasazením agresivní mocné a hrubé síly, která oběť agrese převálcuje. Nasazení agresivní síly, zpravidla vojenské, je v hrubém rozporu s mezinárodním právem a jakékoliv důsledky takovéto akce mezinárodní právo neuznává, naopak trestá agresora. Agresorem bylo Německo a my jeho oběť.
Je sice pravdou, že de facto takový stát může přestat existovat a ve stavu faktické neexistence setrvat i po určitou dobu. De iure však jeho existence trvá i nadále. Tak to bylo v případě obsazení zbytkového Československa německými vojsky. Hitler sice vyhlásil protektorát Čechy a Moravu, ale ten uznalo Německo a jeho někteří tehdejší spojenci. Protektorát se stal součástí hitlerovské říše. V jeho čele stál E. Hácha jako tzv. státní prezident. Z hlediska nacistického Německa čs. státnost zanikla. Bude-li se i dnes někdo na předmětné tehdejší dění dívat nacistickými brýlemi, pak může mluvit o zániku naší státnosti. My ostatní bychom tak činit neměli.
Z hlediska ostatního světa čs. státnost nezanikla. Řada států, a těch byla velká většina, "transformaci" Československa v protektorát neuznala a naopak, v souladu s mezinárodním právem, uznávala existenci zbytkového Československa de iure.
Proto prezident E. Beneš mohl v Anglii vytvořit tzv. prozatímní státní zřízení, čs. vládu, Státní radu, a pomocí dekretální normotvorby, dekretů ústavních, které měly sílu ústavních zákonů, i dalších dekretů, s právní silou zákonů, rozvíjet náš čs. právní řád. Čs. londýnská vláda byla postupně uznána spojenci a dalšími státy.
Mezinárodně uznávanou hlavou našeho zahraničního odboje byl prezident dr. E. Beneš. Jejich práce přinášela výsledky. Naši západní spojenci např. postupně uznaly tzv. Mnichovskou smlouvu za neplatnou a přiznali nám právo na reparace za škody, které nám v důsledku německé agrese vznikly.
Tolik jen v plné stručnosti.
I další citát z uvedeného článku je velmi zajímavý. Posuďte sami.
"V tento den se dokonala zrada spojenců započatá v Mnichově roku 1938, kdy velmoci Velká Británie, Francie, Německo a Itálie donutily československou vládu přijmout odstoupení území Sudet Německu," stojí v důvodové zprávě.
Je třeba hned na počátku uvést, že tzv. Sudety existovaly jen v představách znacizovaných henleinovců a jejich stoupenců.
My jsme mluvili o našem pohraničí. Henleinovci razili název "Sudety".
Je skutečností, že tzv. Sudety nikdy v ČSR neexistovaly jako nějaká územně-správní jednotka.
Pouze v nacistickém rajchu byla "Sudetengau", která však zdaleka nebyla územně totožná s tzv. Sudety,
V poslední době lze pozorovat snahu termín "Sudety" a jeho odvozeniny vnést do našeho politického života.
A nyní dokonce opětně i do našeho zákonodárství.
Termín "Sudety" používají již delší dobu dokonce i někteří naši političtí představitelé, např. pánové Bělobrádek, Herman. Ten první o sobě kdysi prohlásil, že je "sudetským Čechem".
Jsme proti užití termínu "Sudety" kdekoliv.
I v návrhu zákona nebo v jeho důvodové zprávě.
Němečtí antifašisté se nepokládali za "sudetské" Němce. Byli vždy československými občany německé národnosti.
Toto označení němečtí nacističtí hlavouni odmítali.
Podporovali jednoznačně henleinovce při prosazování pojmu "sudetští Němci" a "Sudety".
Tzv. sudetští Němci a němečtí antifašisté stáli politicky proti sobě.
Ano, je správné prosazovat, aby 15. březen se stal našim památným dnem.
Odmítáme však uvedenou terminologii a závěry o zániku čs. státnosti.
Snad bychom si měli připomenout, že naše diplomacie vždy zastávala stanovisko o nepřetržité kontinuitě čs. státu od jeho vzniku po současnou dobu.
ČR se stala nástupnickým státem Československé republiky.