Muslimské země před vývozem demokracie a po něm.
Po téměř devíti letech od barevných revolucí v arabských zemích, které jakýsi vtipálek nazval "arabským jarem", je nyní zcela jasné, že našim skvělým "západním spojencům" nikdy nešlo o nic jiného, než o rozpoutání a udržování co největšího bordelu v těchto zemích.
Tehdy se vojenskou silou na odstranění nespolupracujících režimů nešetřilo a teď se zdá být problém i odstřižení financování jasným teroristickým skupinám.
Namísto toho nastoupily sankce proti těmto zemím i proti všem, kteří by jim chtěli pomáhat normalizovat jejich stav.
Nejmarkantněji je to vidět na příkladech Sýrie, Iráku, Jemenu a Libye, shodou náhod, tradičních klientů českého průmyslu a našich přátel, kteří dnes nemají prostředky ani na krytí základních potřeb svých obyvatel.
A já se ptám všech českých vlád od r. 1990, kdy začala první krize v Zálivu, která zahájila ničení Iráku: " co jste proti tomu, holoubkové, podnikli?
Proč jste dopustili a podíleli se na ničení nám přátelských zemí?
Proč i dnes, kdy už je jasné, o co šlo, stále dokola kýváte na prodlužování sankcí proti těmto zemím?"
S takovým přístupem nám totiž zbude totéž, co nakonec zbylo Jidášovi: osika, oprátka a zapomnění.