Poznaná nutnost
Všímáte si, jak světové události staré několik let postupně jdou k té jediné, logické a v podstatě nevyhnutelné možnosti? Jak se světoví politici mohou vzteknout, ale stejně je vše v podstatě nalajnované a sleduje to realitu?
Je vlastně úplně jedno, jak moc se v OSN kecá o lidských právech a jak moc se mluví o toleranci a vstřícnosti, ale stejně se všechno děje podle toho, kolik je kde zbraní.
Když se do nějakého regionu navozí munice a kvéry, prostě se tam střílí, vraždí, popravuje a je úplně jedno, jak to novináři či hlavouni nazvou.
A je úplně jedno, jestli to balíte do lidských práv nebo do mocenského boje, když jde někomu o kejhák, bojuje většinou fakt dobře. Že Asade?
A nebo když má někdo dostatek času, je mu jedno, že má za plotem okupanty. Válka je jeho život a nakonec čas rozhlodá i nejpevnější odhodlání, technologickou převahu, i ty zbraně zreziví, vojáci se opotřebují a vítězí ten, který si může dovolit čekat. Jako v Afghanistánu.
Je úplně jedno, jak si pojmenovávají vládu na Ukrajině a je úplně jedno, kdo je tam podporuje, stejně z toho jako sláma z bot leze ta realita náckovských praporů, banderovských hrdlořezů a najatých odstřelovačů na Majdanu. Je úplně jedno v jakém jménu se to odehrálo, jestli to bylo pro demokracii nebo proti Rusku, prostě se vypustil džin z láhve a žádná demokracie ho nedokáže zastrčit zpátky. I kdyby se Zelenský vzteknul.
V USA je také úplně jedno, v jakém jménu se vede boj proti Trumpovi, zda je to pro demokracii, Hillary nebo prostě pro deep state a 150 pohlaví. Společnost je rozštípaná, příkopy se prohlubují a ani deset Trumpů nemá sílu s tím něco dělat. Někdy má člověk skoro pocit, že jim tam začíná nová občanská válka.
Je jedno, jak moc se bojuje proti drogám, stejně jsou všude a koupíte si je na každém rohu.
Všichni to vědí, policajti to vědí, protidrogové to ví, policejní prezident to ví a mohou to okecávat jak chtějí, prostě s tím nedokáží nic dělat.
Morálka se stále demontuje.
Přibývá bezprizorních dětí, přibývá nevychovaných nevychovatelných, přibývá nemakačenků a už zdaleka nejde jen o Romy.
Všechna účinná řešení v celém našem západním světě jsou politicky nepřijatelná.
To jsem nevymyslel já, tohle formuloval bloger Petr Kubáč. A já k tomu jen dodávám, že pravda je poznaná nutnost a právě k té to stejně všechno směřuje.
Proklamace se stále více rozcházejí s realitou, ale realita pořád existuje bez ohledu na to, jak se před ní zavírají oči.
Stejně tak pořád pokračuje demontáž důvěryhodnosti médií a i kdyby se ukřičeli ohledně fake news, stejně s tím nic neudělají. A stejně tak ani dva Petrové Pavlové neudělají nic s realitou, že nového prezidenta zvolí voliči Miloše Zemana a kdo si je nebude umět získat, tak prohraje. A kdo si je získá, ten ztratí kavárnické voliče. Tečka.
Čína sílí přes všechny sankce, Rusko má všechno co potřebuje a také se staví na nohy. USA má svých problémů dost,
EU.... co je to EU?
Najednou přestala všechna ta lidská práva a demokracie fungovat.
Ta hesla jsou čím dál prázdnější a směšnější.
Demonstrace jsou jen prázdné tajtrlíkování které není schopné vygenerovat jediný smysluplný požadavek.
Peníze nemají žádnou cenu, zboží je čím dál nekvalitnější i když existují stovky spolků na ochranu spotřebitelů.
Životní prostředí si také dělá svoje přes všechny snahy i podepsané papíry.
Nakonec nic jiného nezbude.
Pravda ani nemusí zvítězit. Ta prostě zbude, když se všechno ostatní prokaučuje.
Jen si tu stále hodně lidí neumí zvyknout, že svět jede podle skutečné reality a ne toho, co se ukazuje v televizi.