Při úvahách o naší obraně bude mít zásadní význam především to, proti komu nebo čemu se chceme vlastně bránit.

V zásadě jde za prvé o to, že jako členové EU a NATO jsme udržováni v tom, že nebezpečí nám hrozí z Ruska a ochrání nás NATO (zřejmě v zastaralé představě klasické konvenční války, o kterou by ale v praxi zaručeně nešlo, krom toho vojska NATO vč. našeho kontingentu jsou na ruské hranici a nikoliv ruská vojska někde za Hodonínem).
O této možnosti se hovoří neustále, ač je čistě hypotetická a v praktické rovině nereálná.
S Ruskem nesousedíme, Rusko nemá zdaleka tak početnou armádu, jakou měl Sovětský svaz, jeho prvořadou starostí je uhájit území svého vlastního státu. Nikterak se tím ani netají.
A pokud by došlo k odvetné palbě ze strany Ruska po jeho napadení, vojska NATO nemají dostatečné prostředky k tomu, aby nás před touto palbou ochránila, nehledě k tomu, že by v danou chvíli měla zcela jiné starosti.
Budou-li u nás cizí posádky či rakety, staneme se cílem této odvetné palby.
Jaderná válka by přitom byla tou poslední, a to bez ohledu na hypotetického vítěze.
Prohráli by totiž všichni, my bychom byli přitom "první na ráně".
Za těchto okolností hovořit o navyšování našich nákladů na zbrojení nemá fakticky smysl, pokud by americký prezident Trump nepotřeboval najít si záminku k odchodu USA z NATO v souvislosti se záměrem Trumpovy vlády (i světových globalistů) ukončit zahraniční politiku amerických neoconů Pax americana a stahovat americké jednotky postupně ze světa.
Mimo jiné i proto, že USA na jejich vydržování ve světě již nemají dostatek finančních prostředků a že další země v rámci postupné dedolarizace již nejsou ochotné Američanům jejich vojenská dobrodružství dalšími nákupy amerických dluhopisů financovat.
Jde však o dlouhodobější proces, a proto Trump zatím hledá alespoň na přechodnou dobu způsob podpory amerických zbrojovek a tím i americké ekonomiky, a to nákupem jejich (často již zastaralé) výzbroje ze strany členských zemí NATO.
Jedná se tedy o podporu amerických zájmů a nikoliv bezpečnosti dalších členských zemí NATO, čemuž obvykle odpovídá i nakupovaná výzbroj (viz náš připravovaný nákup amerických vrtulníků používaných na letadlových lodích.
Nelze ovšem vyloučit, že si v rámci obrany ČR a horlivosti některých našich politiků nedokoupíme k tomu od USA ještě nějakou vyřazenou letadlovou loď).
"Bonusem" přitom pro nás je, že dojde-li k válce s Ruskem, stane se z ČR a z dalších postsocialistických zemí válčiště, a to se všemi důsledky pro nás z toho vyplývajícími.
Přispějeme k tomu nadměrnou horlivostí a "zápalem pro věc" některých našich politiků, které si stále dokola volíme.
Za druhé pro nás přitom ale existuje reálné nebezpečí z titulu masové invaze migrantů včetně teroristů ze zemí Blízkého a Středního východu a dále z Afriky směřující do Evropy a tedy i do ČR.
Ačkoliv toto nebezpečí je akutní, oficiálně se o něm naopak téměř nemluví.
Patrně proto, že je Bruselem tato migrace vydávána za dobro pro Evropu a členské země EU.
K ochraně našich hranic potřebujeme zabezpečovací zařízení a armádu, kterou jsme sami v nedávné minulosti zdecimovali a zbytek pak rozeslali do různých misí po světě či podřídili velení cizí mocnosti.
Na případný boj s teroristy na našem území pak potřebujeme specialisty z řad policie a zvláštních útvarů spíše než příslušníky armády. K tomu potřebná výzbroj se ale zásadně liší od nákupu obrněných vozů do pouště či podobné výzbroje používané v rámci jednotlivých misí v cizím zájmu po celém světě.
Je bohužel skutečností, že masovou migraci do Evropy podporuje, spoluorganizuje a spolufinancuje bruselské vedení EU, jehož zákony a směrnice se námi volení politici zavázali nadřazovat těm našim.
Za situace, kdy nás a další členské země tlačí vedení EU do uzavírání smluv legalizujících přísun migrantů vydávaných za uprchlíky do Evropy a jejich rozmísťování do členských zemí EU, nelze přitom rozumně čekat, že nám obrana našeho území bude ze strany EU a jejích skutečných majitelů jako hlavních organizátorů přesunů obyvatelstva v počtu až 150 milionů lidí z dalších kontinentů do EU trvale trpěna.
Všem vyhovět nejde a stále platí heslo "bližší košile než kabát". Podle toho bychom se měli zařídit i my při ochraně našich národních zájmů.
Je přitom jasné, že nastává doba, kdy se budeme muset rozhodnout pro jednu z těchto alternativ:
- Členství v EU s naší zemí plnou migrantů, postupně islamizovanou, která odevzdá zbytek své suverenity do Bruselu a zanikne spolu s naší národem.
- Odchod z EU za účelem naší záchrany před perspektivou podle první alternativy. Čeká to i Maďary, neboť při sílícím přílivu migrantů a tlaku ze strany EU jim nic jiného nezbyde. O vývoji v dalších zemích V4 nechci nyní spekulovat, ač jejich problém je stejný, leč podmínky v nich odlišné.
Podle toho, komu či čemu se chceme bránit, je třeba přistoupit i k případným investicím na naši obranu.
Dle konkrétních potřeb a za konkurence schopných, nikoliv tedy přemrštěných cen. Je přitom zřejmé, že v prvé řadě musí u nás dojít k těmto krokům:
- Vyhodnocení skutečných (a nikoliv politicky "korektních") nebezpečí, která naší zemi a nám obyvatelům hrozí.
- Určení personálních a materiálních potřeb a souvisejících opatření za účelem eliminace těchto nebezpečí.
- Vyjádření zájmu vedení našeho státu na jeho obraně vůči konkrétnímu (nikoliv jen obecnému) ohrožení a připravenosti tuto obranu organizovat a realizovat. Zatím náš stát spíše reaguje teprve na vzniklé situace, než aby jim předcházel. V případě migrace by tento zlozvyk byl pro nás zhoubný. V případě vybudování amerických základen na našem území platí totéž.
- Provedení opatření umožňujících potřebnou obranu našeho státu.
- Konsensu většiny našich občanů s takovým záměrem. K tomu může dojít teprve tehdy, budou-li naši občané státem pravdivě informováni a budou-li vidět zájem vedení státu o naši obranu a ochotu pro to podniknout patřičná opatření. Pak teprve může získat náš premiér většinovou podporu, jak je tomu v případě premiéra Orbána v Maďarsku.
Při našich úvahách o navyšování nákladů na obranu je třeba klást si především následující otázky a v praxi z nich též vycházet:
- Jde skutečně o náklady na naši obranu nebo na nová válečná dobrodružství v zahraničí v cizím zájmu?
- Zvyšováním nákladů na zbrojení se z ČR velmoc nestane. Není tedy účelnější zajistit naši bezpečnost v Evropě mírovými prostředky v rámci OBSE, která k tomuto účelu byla zřízena a která je v přemíře válečného úsilí NATO v posledním období neprávem odsouvána do pozadí?
- Není navyšování nákladů na zbrojení jen úlitbou pro strýčka Sama?
- Není NATO již zastaralé z hlediska své struktury, zájmů a praxe, které neodpovídají vůbec Washingtonské smlouvě, jíž byla tato organizace založena? Stále více hlasů z členských zemí NATO to již naznačuje.
- Nenastal čas k jednání o jiném formátu naší kolektivní obrany (mimo NATO a Společnou evropskou armádu)?
- Počítáme s tím, že v případě skutečné potřeby pořídit další výzbroj pro naši obranu a bezpečnost je třeba dát přednost našim tuzemským výrobcům?
- Jsme připraveni zajistit i personální stránku zajištění naší obrany, tj. posílení stavu naší armády vč. její logistiky, dále pak domobrany a bezpečnostního sboru tak, aby měl nové zbraně a zařízení vůbec kdo obsluhovat, chránit naše hranice, zajišťovat bezpečnost v našem vnitrozemí atd.?
Jak z uvedeného vyplývá, je náš stát (a my s ním) v obou uvedených případech předem plánovanou obětí, byť v každém z obou případů poněkud jinak.
V prvním případě jako spoluinvestor do údržby a obnovy americké ekonomiky bez nároku na zisk a navíc jako zájemce usilující o to, vytvořit z ČR budoucí válčiště a cíl ruské odvetné palby v případě vyvolání válečného konfliktu s Ruskem (tedy v roli užitečného idiota),
zatímco ve druhém případě jako oběť dlouhodobých plánů světových globalistů na ovládnutí a přeměnu Evropy na evropský islámský chalifát, a to za pomoci vedení EU jako jejich nástroje (tedy opět v roli užitečného idiota usilujícího o spáchání sebevraždy).
To, co se kolem nás již delší dobu odehrává, lze označit za souboj 2 odlišných projektů, a to amerického projektu Trojmoří (Mezimoří) a již zmíněného projektu světových globalistů.
Některými nuancemi se pro nedostatek prostoru a pro větší přehlednost nechci nyní zabývat. V obou případech jde tedy o skutečně nerůžové vyhlídky pro náš stát a občany. Ale upřímně, dělali jsme dosud něco pro to, aby tomu bylo jinak?
Má-li dojít k nápravě, je především nezbytná pravdivá informovanost našich občanů a kolektivní hledání třetí alternativy.
Namísto toho dostáváme od mainstreamu a ČT jako údajně veřejnoprávní televize za naše peníze zelený salám přetřený na růžovo v podobě cizí propagandy.
A najdou se u nás ještě lidé, kteří z naprosté neinformovanosti tuto zhoubnou praxi dokonce obhajují.
Poznámka autora článku o navýšení nákladů na obranu "klidně na 3 %" (ačkoliv zatím nejsme ani na polovině a podle vyjádření odborníků na rozpočet nejsme v dohledné době schopni navýšit náklady na obranu ani na 2 %, nemluvě o jejich účelnosti, jak výše rozvedeno), pramení zřejmě z nedostatečné znalosti autora, o jaké částce v absolutním vyjádření je řeč, jakož i z jeho zřejmé neznalosti současného napětí v rozpočtové sféře při velkém každoroční odlivu zisku od nás do zahraničí a neochotě našich vlád tuto praxi v nadměrném a stále rostoucím rozsahu zastavit.
Připouštím ale, že v případě zastavení spolufinancování politických neziskovek u nás lze peníze na takové navýšení nákladů na obranu v našem státním rozpočtu nalézt.
To ale vyžaduje, aby si vláda konečně udělala skutečný rozvojový program s výhledem na nějakých 20 až 30 let a na jeho základě i řádný žebříček priorit, které hodlá finančně (a jinak) postupně podporovat. Přihazovat v rámci možností pouze peníze tam, kde "nejvíce řvou", aby měla vláda klid, aniž by se starala o to, jaký efekt to přinese, tím dobrým řešením zaručeně není.
Má to ale jeden zásadní háček.
Tak dlouho jako samostatný stát při našem dalším setrvávání v EU nevydržíme.
A toto je přesně bod, od něhož je třeba veškeré úvahy začít odvíjet.
Otázka naší obrany před migračními vlnami si vyžádá detailnějšího rozboru, a proto se jí budu věnovat v samostatném článku.