Přiznám se, že opravdu netuším, co vlastně chtěla Merkelová Bavorům, Sasům, Turkům, Pákistánům, Konžanům a dalším obyvatelům území Německa říct.
Velmi pečlivě a několikrát jsem si pročetl projev Angely Merkelové "k německému národu", pardon, k německým občanům. Pod tímto pojmem si můžete aktuálně představit vlastně cokoliv.
Přiznám se, že opravdu netuším, co vlastně chtěla Merkelová Bavorům, Sasům, Turkům, Pákistánům, Konžanům a dalším obyvatelům území Německa říct.
Něco tak bezduchého a prázdného jsem absolutně nečekal. Vlastně - nečekal ...
Její projev dokonale odpovídá nejen současnému stylu její vlády, ale i naprosto zoufalému stylu chování "rádobyvládnoucího" vedení EU, které za současné krize vlastně úplně "zmizelo".
Zanechalo za sebou ovšem hodně nepříjemný "smrádek" v podobě těžce arogantního projevu své šéfky Ursuly von der Leyenové, bývalé ministrně obrany Německa, jímž zřejmě hodlala mobilizovat národy Evropy k boji s pandemií koronavirové infekce. Leyenová se v něm tvrdě obula do států EU za to, že se pod hrozbou totální ztráty kontroly nad šířením infekce na svých územích bez jakéhokoliv náznaku podpory ze strany EK chopily iniciativy a začaly situaci řídit samy.
Projev Merkelové vyvolává pocit beznaděje, odevzdanosti a frustrace, života bez výhledu a bez budoucnosti.
Politicky korektní, pro lidi znalé německé historie by mělo být varující opakované zdůrazňování demokrace.
Laciné apelování na rodinu, volání po solidaritě.
Nic motivujícího, ve vazbě na předešlý "optimistický" projev o vývoji onemocnění Covid-19 v Německu totální pesimismus a dekadence.
Přesto jsou lidé, kteří se v něm "našli".
Například šéfredaktor Fora24 Pavel Šafr.
Ten ho dal dokonce za vzor premiéru Babišovi, kterého samozřejmě neopomněl řádně poplivat.
V souvislosti s tím si neodpustím malou poznámečku: kdyby se premiér Babiš choval v této krizi stejně jako kancléřka Merkelová, jak mu pan Šafr doporučuje, je dost pravděpodobné, že by nám v současnosti už nestačila nejen místa na JIP a ARO, ale dokonce ani v márnicích.
Zato prezident Zeman mě nepřekvapil skutečně ani trochu.
Postavil se ke svému projevu s obvyklou bodrostí a žoviálností, za nimiž se ale podle mých zkušeností skrývá logicky uvažující mozek, pečlivě prokalkulovaný záměr a chladný smysl pro realitu.
Prezident řekl přesně to, co mělo být řečeno, co chtěli lidé slyšet a na co čekali, bez ohledu na příslušnost k té či oné straně pomyslné prozemanovsko-antizemanovské barikády.
Žádné fňukání, beznaděj a defétismus.
Připomněl nám, občanům, co jsme, kde žijeme, co se od nás čeká a že víra v budoucnost a optimismus jsou nejlepší motivací pro příští měsíce přežívání epidemie a roky odstraňování jejích následků.
Za to mu můžu jako občan a člověk, kterému není jedno, co se děje s jeho zemí, jenom upřímně a ze srdce poděkovat.