Slavnostní “bál” k třicátému výročí sametové revoluce skončil
Jen pachuť na rtech zůstává a smutná vzpomínka na události před oněmi třiceti lety... a obavy... a strach...
Ty oslavy byly vskutku výživné a dlouhotrvající. Pro pražské školáky začaly dokonce už dva dny před 17. listopadem ráno se zasvěceným výkladem přímo "na místě činu", tedy na Albertově. (Čirou náhodou jsem tam ten den ráno musel zaparkovat auto - jinak bych to pochopitelně ani nevěděl...)
Nedemokratická demokracie oslavovala. Na celý den 17. listopadu si (se svolením magistrátu) uzurpoval Národní třídu spolek Kaputin a vypískával všechny, jejichž názory dlouhodobě nekorespondují s názorem tohoto spolku - patřícímu kamarádovi exkandidáta na prezidenta voleb minulých... a opětkandidáta na prezidenta voleb příštích, Marka Hilšera. Pořady v televizi byly více než kdy jindy poplatné pohrobkům Václava Havla, tedy šedé eminenci TOP 09, potažmo celému Demobloku, jejichž největší starostí je obligátně boj za "svobodu" a "nestrannost" ČT, tedy boj za zachování stavu současného...
Všechny ty akce mi letos už ani tak nepřipomínaly absurdní divadlo... jako spíš absurdní "bál", kde ve víru tance se okolo doslova "točil svět".
Není k těm oslavám asi vůbec co dodat... a tak zakončím trochu netradičně:
Písní Leonarda Cohena, přezpívanou Jurajem Kukurou, která - i když původně rozhodně není míněna politicky, tak přesto perfektně vystihuje mé pocity, letošní super-oslavou vyvolané:
Další píseň je od Petra Štěpánka, která je sice o tom, že "píseň je jako bomba atomová, není nikdo, kdo se před ní schová, píseň nejde zavřít do vězení, píseň po staletí zlo na dobro mění"... nicméně může zafungovat teprve tehdy, pokud ji "někdo" vůbec pustí do éteru:
No... a na konec Karel Kryl z doby, kdy už mu (ani mnohým nám) nebylo vůbec do zpěvu: