Turecko rozpoutává válku
Turecko svou agresí proti Sýrii porušilo zásadním způsobem článek 1 Severoatlantické smlouvy, který je jako jediný skutečně závazný pro všechny členy NATO a ukládá jim řešit všechny spory mírovými prostředky v souladu s Chartou OSN.
Není to poprvé.
Od 18. února 1952, kdy se stalo členskou zemí této organizace, jde už o několikátý incident podobného typu.
O tomto víkendu se navíc dopustilo bezprecedentní agrese vůči dvěma členským zemím NATO, svým spojencům.
Otevřením hranic s Bulharskem a Řeckem de facto vyslalo na území těchto států a tím i na území EU obří invazní armádu lidí, o jejichž původu, motivaci a cílech nejsou sebemenší pochyby.
Navíc Turecko stále otevřeněji vznáší vůči oběma těmto zemím nepřijatelné územní nároky.
Nejsem zdaleka sám, kdo se domnívá, že Turecko nemá v Severoatlantické alianci už dávno co dělat, a že tvrzení šéfa NATO Jense Stoltenberga o tom, že je "pevnou součástí NATO", nebo jestřábů typu Jamese Stavridise o tom, že "vyloučení Turecka z NATO by byl dárek Putinovi" se ukazují jako neudržitelná a nesmyslná.
Stejně jako argumenty typu "když máme Turecko v NATO, máme ho pod kontrolou", které mohou používat skutečně jen absolutní političtí neználci a ignoranti.
Turecko se definitivně rozhodlo jít svou vlastní cestou.
Cestou neoosmanství, postavenou na vidině obnovy tureckého panství v Evropě a chimérickém postavení vůdce islámského světa.
Erdogan, zdá se, vsadil na kartu otevřené konfrontace, k níž se navíc snaží zneužít svého členství v NATO.
Snaha zatáhnout do konfliktu v Sýrii Rusko a poté požádat o aktivaci článku číslo 5 Sevroatlantické smlouvy (jak naznačují poslední kroky Turecka) je velmi nebezpečná hra, od níž by se vedení Aliance, myslí-li alespoň trochu vážně úvodní preambuli Severoatlantické smlouvy, mělo rázně a tvrdě distancovat.
Nejlépe tak, že snahy Ankary rázně odmítne, uvalí na Turecko sankce a pokud to nepomůže, zahájí proces jeho vyloučení z Aliance, k němuž stejně dříve či později dojde.
Nebylo by od věci rovněž urychlené odřezání Turecka od zdrojů financování armády a dodávek moderních zbraní.
Aktivace druhé nejsilnější armády NATO, s pátou kolonou prakticky ve všech zemích starého kontinentu (nebo aspoň jeho západní části) za situace, kdy je Evropa stále více paralyzována nesmyslnou hrůzou z koronaviru, kdy armády evropských zemí NATO jsou fakticky nepoužitelné a kdy jedinou skutečně organizovanou a centrálně ovladatelnou silou v Evropě jsou desítky milionů muslimů, spojených vírou a ideologií, je totiž představa skutečně hororová.
Možná je to teorie až konspirační, ale kroky, které Ankara zahájila, vyznívají skutečně apokalypticky a nebezpečně.
Zejména pro ty, kdo znají knihu (nebo alespoň film) Den trifidů.
Proxy válka přebíjí hybridní.
Turecko vrhlo na hranice se sousedy invazní armádu muslimských migrantů, posbíraných po celém světě.
V dobře vykalkulovaný okamžik vrcholícího strachu z koronavirové pandemie, ochromujícího Evropu, v situaci, kdy evropské armády jsou na nejhorší úrovni bojeschopnosti za posledních 30 let, kdy Evropská unie pod vlivem levičáků a neomarxistů bude bránit jakékoliv formě násilného řešení ze strany postižených zemí a kdy velení NATO jen blazeovaně přihlíží řádění Ankary a vydává jedno prohlášení za druhým na téma, že Turecko je jeho pevnou součástí a dobrým členem.
Dobře to Erdogan vymyslel.
Hordy "migrantů" na hranicích, tvořené z velké části hrdlořezy takzvaně poraženého Islámského státu vědí, že cesta zpět do Turecka neexistuje.
Musí kupředu, do Evropy, oplývající sociálními dávkami, bezzubou policií, nechráněným obyvatelstvem a jeho majetkem a nebráněnými ženami.
Udělají pro to všechno.
Mají motivaci, jak pro život, tak pro smrt, slibující jim vizi života věčného v ráji oplývajícím pannami a vším, co si vzpomenou.
Podobně jako Německo, nebo Francie.
Politici zatím příliš nereagují.
Čeká se na instrukce z Bruselu?
Nejspíš. Ale čekat, až blesk udeří, je špatné.
Pro ČR jako stát, který tím jen ukazuje svou slabost, a hlavně pro nás, občany, které tím stále více ohrožuje.
Východiska existují. Ale vyžadují aktivitu a kvalifikovaný přístup.
Nejsem si jist, že právě tohle má naše vláda v úmyslu.
Obsazení silových ministerstev a chování jejich vedoucích protagonistů tomu rozhodně neodpovídá.
Ještě jedno "apropó" závěrem.
Zdá se to jenom mně, nebo pod vlivem stále více je dohánějící reality sluníčkáři a zuřiví vítači skutečně nápadně umlkli?