Všímáte si, jak se v poslední době rozebíhá ve velkém přepisování minulosti?
Následující tezi jsem si dovolil vymyslet sám, ale nijak nezpochybňuji, že někdo druhý si toho všimnul už dřív a také se o to podělil s veřejností. Nicméně já to nikde nezkopíroval, nepřevzal, prostě mě to napadlo, když jsem ochutnával letošní mladé víno a do toho řešil strasti místní komunální politiky.
Všímáte si, jak se v poslední době rozebíhá ve velkém přepisování minulosti?
Druhou světovou válku začal Stalin přepadením Polska, Rudá armáda se dopouštěla v Německu zvěrstev, kdežto ta německá byla vzorem ctností od Brestu po Moskvu. Komunisti byli výhradně špatní, Mašínové výhradně dobří, národní identita je umělý konstrukt a chyba našich obrozenců, Rakousko bylo skvělé, Havel byl skvělý, Amerika jedná jedině správně, tedy až do Trumpa. Pak jedná jedině špatně.
Naší republiku osvobodili američané a Vlasovci, Rudá armáda nás tehdy okupovala. Církve byly výlučně okradeny a musí jim to být vráceno. Husité byli zločinci a vrazi, Jan Žižka byl terorista, Hus byl vzorný katolík. Migrační vlnu spustilo Rusko. Ukrajinský majdan byl vtělená demokracie a do demonstrantů stříleli Berkuti, protože Štětina to viděl.
Zatímco toto píšu, vyšel v našich veřejnoprávních a bakalomédiích nejméně jeden další článek, který se rapidně odlišuje od našich učebnic dějepisu i osobních zkušeností.
Naproti tomu naše budoucnost je neuvěřitelně jistá... čeká nás klimatická nouze, musíme se omezit a chránit životní prostředí. EU na věčné časy. Migrace je jednou provždy daná a nedá se s tím nic dělat. Vše vyřeší zelená energie a elektroauta. Ledovce roztají (už měly být roztáté), moře stoupne o celé metry (Kiribati už měla být komplet pod vodou). Ropa a plyn dojdou (před třiceti roky mě učili, že měl dojít někdy teď). Rodina nebude, jen individuality. A taky nebude na důchody.
Je potřeba nějaký jiný důkaz turbulentních časů?
Já samozřejmě vím, že historie je složitější a kdybychom mohli do minulosti nahlédnout, asi by nás to překvapilo. Ale vyprávění a učení se o ní bylo zdrojem poučení, sloužilo k budování identity a uvědomělosti.
Na příkladech z minulosti se stavěla přítomnost.
Minulost byla určitou jistotou - filozofií pro normální lidi a nejen intelektuály. Dějepis byl moderní formou národních mýtů a spojoval Karlovy Vary se Znojmem, Volyňského Čecha s pražákem, Targuse s Vidlákem. To proto, že jsme se oba učili, že máme společné kořeny, společnou historii a společnou tradici.
Budoucnost naproti tomu byla vždycky nejistá, počítalo se s mnoha variantami a zpravidla žádná se nenaplnila. Můj táta před líčením jakéhokoliv plánu pro budoucnost nezapomněl dodat: "když Bůh dá". Odhadnout budoucnost třeba v tom jakému se vyučit oboru, to byl kumšt. Ani stabilnější časy nikdy neskýtaly takovou jistotu předpovědí, které si můžeme denně přečíst.
Vždycky v dějinách, kdy přepisování minulosti nabíralo na obrátkách a budoucnost naopak byla jasná a zářivá stejně jako Tisíciletá říše, se Sovětským svazem na věčné časy, tak se to pak otočilo směrem, který nikdo nečekal.
Nesplnil se ani komunismus, ani Velké Německo. Nesplní se ani věčná EU, nesplní se ani mýliti se s Bushem než mít pravdu s Putinem.
Každý další pokus přepsat historii a upevnit budoucnost skončil nakonec zcela obráceně.
I teď to tak bude.