Výročí: Bílá hora 8.11. 1620
Císařská i povstalecká armáda mají za sebou dlouhý rok. Jsme v době počátků třicetileté války, armády jsou žoldnéřského typu a to co bude za dvacet let samozřejmostí - že armády se vydržují pořád a nikoliv jen na krátkou vojenskou kampaň, to se právě v tuto dobu vyjevuje.
Stejně tak se vyjevuje, že na zabití jednoho nepřítele je zapotřebí nesmírná suma peněz.
Armády především manévrují, různě si na výhodných místech zatarasí cestu, druhá strana si najde jinou cestu, tu a tam dojde k bitce, ale během následujících třiceti let v podstatě žádná velká bitva nijak zásadně nezmění poměr sil.
Je to ve středověku víceméně poprvé, kdy o vítězství nerozhoduje ani tak vojenské umění velitelů, ale situace v zázemí. Kdo bude schopen na bojiště déle dodávat vojáky a vybavení, ten zvítězí bez ohledu na to jak dopadne konkrétní bitva. První, kdo toto beze zbytku chápe, ten sice není pod Bílou horou, ale nedaleko obsazuje Žatecko a Lounsko, prodává falešné milosti, organizuje nákup vína a za pár neděl už ho bude prodávat vítězným císařským vojákům v Praze.
Albrecht Eusebius Valdštejn je v této době plukovníkem, má nahospodařeno a na pobělohorské době vydělá jako nikdo jiný.
Je listopad, vojenské operace jsou v podstatě u konce, obě armády už několik týdnů provádějí operace, aby zalezly na zimu do teplých táborů. Velení mají převzít kvartýrmajstři a bude se čekat na jaro.
Terén je rozměklý, tu a tam už v noci mrzne a stavovská armáda je usazená v podstatě nedobytném postavení. Je opřená o největší město království, zásobování je tudíž snadné.
Císřský generál Tilly se chystá na poslední bitvu sezóny, která má být v podstatě takový průzkum bojem. Udělat si větší jasno o postavení nepřítele, pocuchat stavovským dikretorům ještě trochu nervy a předvést anglickým velvyslancům, kteří zrovna obědvají u Fridricha Falckého, že anglická půjčka na vojsko jsou vyhozené peníze. Za dvě hodiny bylo po všem...
Ale jinak to bylo přesně jako v ostatních bitvách tehdejší doby.
Útočníci měli jen pár set padlých a prohravší obránci pár tisíc.
Slavní Moravané Jindřicha Šlika byli vlastně jediní, co to parádně schytali. Ostatní vojáci se zachránili za hradbami Prahy. Poměr sil se výrazně nezměnil, do Prahy také dorazily povstalecké jednotky, které se bitvy nezúčastnily a tak na konci dne mělo stavovské vojsko víc mužů než ráno.
Jenže to už stavovská armáda neměla velitele a země neměla krále. Všichni zdrhali jak to jen šlo. Žoldnéři, kteří už dávno nedostali plat naopak zjistili, že peněz je dost, jen ne pro ně.
Maxmilián Bavorský vstoupil do Prahy až za delší dobu. Prostě nedokázal uvěřit, že by to bylo tak snadné. Otevřené brány považoval za past. Ale pak si odvezl takovou kořist, že by za to mohla stavovská armáda bojovat leta letoucí.
Stavovští velitelé a šlechta už ořezávají brky, aby psali ponížené supliky císaři, že to tak nemysleli, měšťané se vzdávají na milost i nemilost a poddaným je to v podstatě jedno, protože válka byla hlavně drahá a ničila jim živobytí.
Tehdy se zrodila moderní doba... doba stálých armád vydržovaných už natrvalo, doba dlouhých válečných kampaní, které stály nesmírné prostředky.
Každé vítězství i prohra byly jen dočasné a na konci toho všeho se ukázalo, že to byl jeden velký průser, který vůbec nic nevyřešil.
Výsledek bitev se sále více přesouval do zázemí, územní zisky ani v nejmenším nevyvážily válečné náklady a jak šel čas, byla to vlastně první totální válka ve středověkých dějinách.
Třicetiletá válka položila základy průmyslové výroby, protože pokrok šel (jako za každé války) dopředu a malí řemeslníčci už těžko mohli živit, šatit a vyzbrojovat trvale existující armádu mnoha desítek tisíc mužů. Ne náhodu byly první manufaktury továrny na výrobu mušket, děl a mundůrů.
A prohra stavovské armády?
Obyčejná poraženecká nálada. České elity si to rozdaly s rakouskými elitami. Byla to taková hra na válku, která nebyla myšlena vážně. A hlavně ji nikdo nechtěl platit.
Zatímco Habsburkové sháněli prachy, lidi a vůbec se připravovali na velký a dlouhý konflikt, stavovská vláda se topila v dluzích a i když v přísahách znělo, že se bude bojovat do statků a hrdel, nikdo to nemyslel vážně. Je fakt, že podobnou kravinu už pak nikdo nikdy v Evropě neudělal.
Pak už se bojovalo s plným nasazení vždycky a na všech stranách... a nebo se nebojovalo vůbec.
Q.S.
Také jste si všimli toho mlčení v médiích? Opět "nezklamala" a je ticho jako v hrobě. Doslova.
Proč také budoucího světoobčana rušit odkazy na jakési cosi v národních dějinách. Hlavně kriticky nepřemýšlet...
Vždyť tu máme naservírované CO2, marš na Letnou, Zemanovi nohy, hybridní hrozby, inkluzi, LGBT, multikulti převýchovu a samé důležité věci, které si "lid" žádá a vyžaduje....