Zapomeňte na farmářské trhy, zapomeňte na biokrámky, zapomeňte na Penam a Billu. Jezděte na vesnici a plaťte za mrkev prvnímu dědovi, kterého uvidíte ohnutého nad řádkem.
Průměrný vesnický vidlák nechce kupovat postřiky, protože to stojí peníze a nechce jíst kontaminované produkty. Nota bene, když si je sám vyrobil za dráž než kdyby je koupil v Bille a ještě do toho dal kupu práce. A tak prostě dělá to, co se na velkém stohektarovém poli, sadě, vinohradu nebo zeleninové plantáži nedá udělat. Hlídá si to. Má přehled a tak nemusí preventivně stříkat. Dva metráky pšenice na ten jeden hektar si dokáže namořit doma - třeba sírou. (Sulka) Stejně to udělá i s česnekem a dalšími osivy, které to potřebují. Nemusí používat nějaký průmyslový jed ze kterého se dalším postupem vyrábí Sarin.
Nemusí víno stříkat preventivně, protože ta obrovská plocha je nezkontrolovatelná a ti velcí stříkají protože co kdyby, Když přijde plíseň, nebo padlí, použije postřik, ale proč by jinak utrácel... Mandelinku je schopen chvíli sbírat, to zase ubere postřik, plevel je schopen vyplet a nepotřebuje to dělat "tekutou motykou" Roundupem.
Nemusí svoje slepice a prasata krmit antibiotiky, protože nemá takovou koncentraci dobytka, má je rozdělené a nějaká nákaza mu prakticky nehrozí. Ale samozřejmě, pokud mu prase začne kašlat, zavolá veterináře. A zjistí to včas, protože se k němu prasátka přijdou podrbat, slepice přiběhnou na zavolání, všechny zná jménem a ví, jak se každý jednotlivý kus drůbeže, bravu i skotu chová. Nezjistí nákazu ve chvíli, kdy to někde v hale masově chcípá, ale zpravidla na to přijde dostatečně včas, aby se to dalo léčit.
Ale hlavně - vesnický vidlák nedodržuje žádné směrnice. Ani pro normální zemědělství ani pro biozemědělství. Proto nemusí dělat kraviny, aby dostal dotace, nemusí dodržovat debilní postupy, které odhlasoval parlament a vymyslel je někdo, kdo pole neviděl ani z rychlíku. Nekecá mu do toho ani zemědělký intervenční fond, ani veterina, ani lesní hospodář, ani podnikový ekonom. Vesnický vidlák je trvale v červených číslech, protože to nedělá pro peníze a neživí ho to.
Já také používám postřiky. Ale o dost méně, než jakýkoliv zemědělec v okolí. Také už jsem léčil prase antibiotiky. Ale ne preventivně. Bez chemie to také nezvládnu, ale přistupuju k ní jako k poslední možnosti, ne k první. Také musím tu a tam zaplynovat své zásoby obilí, aby mi to nesežrali brouci. Ale dělám to jen tehdy, když není jiná možnost. Předtím ještě obilí provětrám, přetáhnu a až když to nepomůže, pak dojde na chemii. A navíc škůdce zjistím prakticky ihned, tak stačí minimální dávka, která okamžitě zabere.
Díky tomu všemu mám všechny své potraviny mnohem čistší než kterýkoliv supermarket. Ať už chemicky nebo bio. Neničím si zdraví žádnou průmyslově vyráběnou potravinou. Vím, jak jsem co vypěstoval i odchoval. Nejsem na tom závislý, moje výplata bude stejná ať se mi to doma povede nebo ne, tak také nemusím vymýšlet nějaké finty, abych přimíchával zkažené obilí nebo namlel do klobás nemocnou slepici.
Vesnický vidlák je v současném světě asi to nejčistší, co můžete dostat. Zapomeňte na farmářské trhy, zapomeňte na biokrámky, zapomeňte na Penam a Billu. Jezděte na vesnici a plaťte za mrkev prvnímu dědovi, kterého uvidíte ohnutého nad řádkem.