Je tragické, že necelých osmdesát let po skončení druhé světové války už Evropa ztratila paměť i pud sebezáchovy.

Ústy svých místodržících šturmuje do války proti někdejší vítězné mocnosti. Varovné hlasy realisticky myslících občanů jsou umlčovány, dehonestovány a dokonce kriminalizovány. Státnické rozhodnutí slovenského premiéra, že Slovensko do vyprovokovaného konfliktu na Ukrajině své vojáky nevyšle a zbraně nepošle, vnímá premiér ČR natolik podrážděně, že zrušil pravidelné porady české a slovenské vlády. Tento signál však nevyjadřuje jeho osobní postoj, on žádný nemá, jde o procedurální poklek vazala před vrchností, která mu zadává příkazy.

Každý místodržící je totiž jen tlampačem těch, kteří mu funkci předjednali a vydržují si ho pro své záměry. 

Dočasně. 

Až plány na vojenskou porážku Ruska a jeho rozdrobení na vazalské státy ztroskotají, budou místodržící hozeni přes palubu. 

Média, která se vždy dokážou transformovat nejrychleji, pak budou vzrušeně vysílat reportáže o soudech proti nynějším podporovatelům války. 

Obžalovaní se možná budou hájit tím, že jednali na základě špatných informací. 

Ale to jim nebude uznáno, protože i soud OSN v Haagu nedávno potvrdil, že vraždění ruských civilistů na Donbase bylo aktem genocidy.

Ani skutečnost, že mnozí z válečných štváčů jsou ženy, nebude u soudu brána jako polehčující okolnost. 

Podíl na přípravě útočné války, stejně jako zločiny proti míru nelze vyvinit příslušností ke "slabšímu" pohlaví. 

I kdyby současná ministryně obrany usedla na lavici obžalovaných v kajícném tričku s Picassovou holubicí, nebude s ní jednáno laskavěji než se současným generálním prezidentem a dalšími vazaly včetně současného předsedy české vlády. 

Bude to dostatečné poučení a varování? 

Nebo si pak po čase zase necháme přepsat historii a vyzmizíkovat paměť a ve volbách si (podle nápovědy) zvolíme nové místodržící – vykonavatele cizích rozkazů?

Na závěr chci vřele pogratulovat slovenskému národu k tomu, že si dokázal zvolit vládu, která hájí zájmy suverénní Slovenské republiky a stojí na straně míru. 

Je to i pro nás Čechy veliké povzbuzení a naděje.

Lenka Procházková