K novému roku 2024

Realita je skutečnost, veškerý svět kolem nás z pohledu prostoru, času, věcí a osob, včetně všech propojených vztahů mezi nimi, které reálně existují

Přeji vše dobré.

Co je dobré si lidé mohou představovat různě, předpokládám, že lidé kteří sem zavítají pravidelně znají význam tohoto slova.

Takže to vám všem přeji.

Mrzí mě, že někteří nepochopili můj poslední text "Vstoupili jsme do fáze "zachraň se kdo můžeš".

Když píši, že mě to mrzí, nevytýkám to jim, ale spíš sobě.

Proto připojím pár vět, které snad vše lépe osvětlí.

Předně onen text názvu je třeba pochopit nikoli jako pobídku, ale jako oznámení "fáze".

Tedy období, kdy drtivá většina lidí se bude snažit právě o záchranu, nicméně většinou pouze v materiálním smyslu, kdy budou ochotni obětovat leccos a leckoho, aby si uchovali to na čem lpí a co se stalo jejich okovy.

Nebude to jistě příjemné žít uprostřed toho ani pro člověka, který si uvědomuje, jak se "věci mají" a snaží se tomu přizpůsobit v tom dobrém a správném slova smyslu.

Tedy být více osvobozen od svých pout a představ o tom, jak se budoucnost a jeho role v ní bude dále odvíjet.

Asi moc nepřekvapím, když zopakuji, že se bude odvíjet jinak, než jsme si na základě dosud získaných vědomostí představovali.

Skutečným bojištěm zůstane i nadále nitro každého člověka, protože není v něm nehybnost, ta patří do světa smrti, ztrnulosti.

Nepozorujeme dnes nic menšího než zánik světa smrti a ztrnulosti, jakkoli to v něm zdánlivě žije, jakkoli zdánlivě kypí životem.

Je to opravdu jen zdání a zdrojem tohoto kvasu je neklid, snaha udržet a urvat ještě co nejvíc z toho zanikajícího světa, v němž už je velmi málo dobrého, správného, toho co má dobrý základ, živé kořeny z nichž lze růst, kvést a přinášet plody.

Jakýsi růst, kvetení a i plody lze pozorovat, ale je to proces, který lze pozorovat u umírajících a nemocných společenstev v přírodě, kdy se zmírající ještě snaží z posledních sil přetrvat v další generaci zoufalou snahou o plození.

Jako umírající strom se ještě osype květy, aby plodil i když je již odsouzen k zániku spolu s potomstvem, které v nevhodné zemi již nemůže vyrůst.

Zánik je tím rychlejší, čím více se mu umetá cesta a odstraňují se překážky, stejně jako v současném světě se umetá cesta všem nepravostem, zvrácenostem a aktivitám přinášejícím rozklad a zmar.

A fluidní temnota se pokouší všemi způsoby udusit vše, co by přineslo její zánik, bojuje zde na Zemi svůj zápas o přetrvání, prodlužuje a udržuje ho každým lidským životem, který se jí podařilo obemknout svými jedovatými šlahouny a který vtahuje do smrtícího a bezedného močálu.

Nepřítelem je jí každý živý člověk, vnitřně živý, který vidí, že světlo blikající nad bažinou je způsobeno rozkladem a hnilobou, že se nejedná o skutečné živé světlo, ale jeho šálivou napodobeninu.

Vše temné je jen napodobeninou transformovanou v pravý opak původní ušlechtilosti života.

Je studené, neživé a k iluzi oživení potřebuje lidskou energii, odčerpanou z lidských duší, které uvízly v jeho sítích.

Strašné je, jak velké množství lidí ji dnes oživuje, udržuje páchnoucí močál v pohybu, podporuje jeho růst...

Jak velké množství dnes z močálu mává a volá na své blízké a známé, aby se přidali k tupému propadání se hlouběji a hlouběji...

Obrazně je to skoro jako obří chobotnice s tisíci chapadly, které víří a lapají po všem v dosahu, jako monstrum Cthulhu z Lovecraftových povídek...

Neviditelné, ukryté v hlubině, viditelné jen na činech jeho zotročených uctívačů.

Jakmile pocítí, že obluda slábne a ztrácí sílu, propukne u nich panika, protože spolu s ní se začnou nořit do hlubiny a v zoufalé snaze o záchranu své existence budou po sobě šlapat, rvát se a táhnout jeden druhého dolů.

Vidíme to všude, v rodinách, kultuře, společnosti, politice /tam především/.

Tak do takové reality jsme vkročili, jen to teď bude mnohem víc vidět, bude to stále zřetelnější a zlo dozraje a vydá plody všem na očích.

Už nebude možné je zavřít a tvrdit, že nevidím....

Je dobré si toho být vědom, až se s tím člověk setká v některé nelaskavé a nepříjemné podobě.

Všechny plány sluhů temnoty už byly projeveny, oznámeny, sepsány, veškeré úsilí je nyní napřeno do jejich realizace.

Přesto si lidé téměř neuvědomují skrytou povahu tohoto dění, vidí v tom jen něco přechodného, nějaké pomatení elit, vůdců, ulpívají v hodnocení pouze v materii samé.

Přitom by pohled měl zahrnovat celý komplex záměrů, myšlenek a činů v časové ose, která nezačala včera ani dnes, ale dávno pradávno, v období přesahující jeden lidský život....

Přesahující materii.

Takže obilí dozrálo a žeň je zde, v dobrém i zlém smyslu.

Proto se obrazně nacházíme uprostřed pole.

Sešli jsme se v něm...

Všichni.

Co bude dál?

Kdo křivdí, ať křivdí dál, kdo je pošpiněn, ať zůstane ve špíně – kdo je spravedlivý, ať zůstane spravedlivý, kdo je svatý, ať setrvá ve svatosti.

Hle, přijdu brzo, a má odplata se mnou; odplatím každému podle toho, jak jednal.

Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec.

Blaze těm, kdo si vyprali roucha, a tak mají přístup ke stromu života i do bran města.

Venku zůstanou nečistí, zaklínači, smilníci, vrahové, modláři – každý, kdo si libuje ve lži.

Zj. 21, 11-15

Zlo nemůže zvítězit, ale může strhnout člověka.

Bdělost a pokora jsou klíčem k osvobození...

Mír všem lidem dobré vůle!

Q.S.