Kdo skutečně ovládá svět. Moc ve světě patří spojenectví zlata a oceli.

V roce 1945 proběhl v USA vládní převrat: po náhlé a záhadné smrti Roosevelta byl celý tým jeho "Nového údělu" odvolán z funkcí, včetně ministra financí Henryho Morgenthaua, jehož plán – Morgenthauův plán – byl vypracován po skončení druhé světové války se záměrem reformovat svět ku prospěchu amerických průmyslníků.

Podle tohoto plánu se mělo zejména Německo, a i celá Západní Evropa pod dohledem amerických okupačních úřadů deindustrializovat a stát se převážně zemědělskými oblastmi (aby Volkswageny a Siemensy nepřekážely Fordům a General Electric).

Jenže američtí bankéři, kterým patřila Americká centrální banka (FED) s její tiskárnou (emisí) dolarů, nabídli "hlubokému státu" (česky: státu ve státě) jinou dohodu, která americkým bankéřům poskytovala státní ochranu ("svaz meče a orla"). 

Mimochodem, co se týče toho, kdo skutečně ovládá svět, v básni Naše Všechno již bylo dávno řečeno:

"Všechno je mé," řeklo Zlato;
"Všechno je mé," řekl Meč.
"Všechno si koupím," řeklo Zlato;
"Všechno si vezmu," řekl Meč.

Jednoduše, moc ve světě patří spojenectví zlata a oceli. 

Dokud byli bankéři schopní financovat stát (včetně hlubokého státu), byl model bankéřů vítán: vytváření hodnot prostřednictvím tiskárny peněz (podle Marshallova plánu) exportně orientovaným, průmyslově rozvinutým zemím jako je Německo a Japonsko, mohli američtí bankéři vytisknout řádově více dolarů, než kdyby tytéž země byly čistě zemědělské.

Jakmile "deep state" pochopil, že emisní zdroj amerických bankéřů se vyčerpal, a že potřebuje alternativu a nový způsob tvorby hodnot, došlo na reinkarnaci starého Morgenthauova plánu, který se s ohledem na nové okolnosti stal nevyhnutelným.

Ale nejdříve si řekněme něco o Marshallově plánu jako protipólu plánu Morgenthaua, podle kterého západní Němci a o něco málo později Japonci získali nejen americké patenty, technologie a investice, ale i americký trh. 

A už do roku 1960 byl svět šokován zprávou, že Německo, donedávna v troskách, s dočista vyvezeným průmyslovým vybavením a dokonce i v ořezané podobě (bez NDR), se dostalo na třetí místo ve světovém HDP po USA a SSSR. 

A o málo později jej na čtvrté místo zatlačilo Japonsko – takzvaný německý a japonský ekonomický zázrak.

Ale zázrak to samozřejmě nebyl německý či japonský, ale čistě americký. 

Protože pokud by byl přijat Morgenthauův plán místo Marshallova plánu, v Západním Německu by se pravděpodobně vyrábělo nejlepší pivo a klobásy na světě, ale všechno, co zbylo z automobilového, leteckého, chemického, radiotechnického a dalšího špičkového německého průmyslu, by spolu s inženýry, dělníky a vybavením kompletně (a nikoliv částečně podle Marshallova plánu), by navždy odešlo do USA a už by se nikdy nevrátilo…

To, co se nyní odehrává v Západní Evropě, je návrat k Morgenthauově plánu, protože Marshallův plán se již dávno vyčerpal. 

Nejenže se vyčerpal zdroj emise dolarů, ale vyčerpaly se i veškeré možnosti distribuce dolarové inflace. 

Aby se udrželo financování hlubokého státu na stávající úrovni, je zapotřebí tisknout dolarů stále více a více. 

Odtud se také bere zběsilý růst tržní kapitalizace amerických firem v posledních letech, hlavní dolarová bublina, do které americké měnové autority schovávají dolarovou inflaci.

Jenomže nezbytnou podmínkou Morgenthauova plánu, stejně jako Marshallova plánu, byla velká válka v Eurasii nebo alespoň v Evropě. 

Bez druhé světové války by nejen nebylo bývalo možné vyvézt z Německa inženýry i s vybavením, ale nekonala by se ani konference v Bretton Woods. 

Takže válka je nezbytná pro přeformátování světa ve prospěch tentokrát již amerických průmyslníků, nikoli amerických bankéřů, ať už ve formě druhé světové války nebo SVO. 

Odtud i nedávné hlasování v dolní komoře Kongresu, kdy většina, včetně značné části republikánů, hlasovala pro válku, tj. pro její pokračování: v Evropě (peníze a zbraně pro Ukrajinu), na Blízkém Východě (peníze a zbraně pro Izrael) a perspektivně i na Dálném Východě (peníze a zbraně pro Tchaj-wan).

Такže podle nového plánu Morgenthaua mají přední evropské společnosti přesídlit do Spojených států (mnohé z nich už částečně přesídlily). 

Německo a Francie postupně klesají na úroveň Řecka, nebo ještě lépe (pro Ameriku), změní-li se na Ukrajinu.

Proti Číně budou brzy vyhlášeny různé sankce (důležité je najít stát, sankce se vždy najdou), po kterých Čína ztratí trhy ve Spojených státech, v Evropě a kdekoli jinde, kde budou trhy ostatních satelitů hegemonova. 

Následně proběhne přerozdělení světového trhu ve prospěch amerických průmyslníků se současným zhroucením dolarového systému, kterého nebude žádná škoda, protože kromě ztrát, bublin a inflace z něj už nezbylo nic. 

Samozřejmě, tiskárna může jet dál, ale jen s nulovým výsledkem: kolik toho vytiskne, tolik toho znehodnotí inflace.

Nový Morgenthauův plán je samozřejmě parádní, ale stále zůstává několik otázek:

1. Pokud v Rusku přetrvá putinovský režim, jak zabránit tomu, aby se zbylá polovina deindustrializované Evropy (ti, které si Amerika nevzala nebo nechtěli opustit svou vlast) nepřeorientovala na Rusko? Zde by se mohla historie opakovat: ve druhé polovině 40. let byla ve zchudlé Západní Evropě popularita SSSR a místních komunistických stran natolik vysoká, že stačilo málo a Francie a Itálie se mohly vydat na podobnou cestu jako Jugoslávie pod vedením Tita.
2. Pokud se nenajde řešení prvního bodu (a ono se opravdu nenajde, pokud se nedopustíme hrubých chyb), obnova exportně orientovaného amerického průmyslu nebude mít smysl: Eurasie bude patřit Rusku a Číně a Spojené státy s nimi budou muset tvrdě bojovat o Latinskou Ameriku a Afriku.
3. Ani kdybychom nepočítali s prvními dvěma body, USA budou stále muset splnit další bod: zničit značnou část svého střední třídy. V opačném případě by vysoké průměrné platy éry spotřební společnosti neumožnily zformování společnosti výrobní– jedné z hlavních vnitřních podmínek pro tvorbu exportně orientovaného průmyslu.

Předpokládejme, že si Spojené státy s tímto bodem poradí. Potom je tu však ještě čtvrtý bod:

1. Budou-li americké průměrné platy sníženy na úroveň světového průměru a přitom se udělá nic s bezpečností na ulicích amerických měst a s návratem ke tradičním rodinným hodnotám, mnozí inženýři neamerického původu odejdou zpátky domů nebo jednoduše do jiné země. Čína a Indie již začaly nakupovat inženýry a odborníky po celém světě, nejen v USA. Kdesi jsem četl, že v Silicon Valley je asi 70% odborníků neamerického původu: Číňané, Indové, ruskojazyčného původu z bývalých sovětských republik a tak dále.

No, a nakonec pátý bod:

1. Po vyčerpání emisních zdrojů amerických bankéřů se ztemnělou a ztichlou divadelní/politickou scénou nese těžký, elektrizovaný vzduch, a hledištěm se nese ozvěna "Bolívar nevydrží dva". Nejen divákům, ale i autorům tohoto představení již dávno došlo, že snižování se dotkne nejen najatých vrcholných manažerů a ředitelů, nýbrž i samotných elit: řezány budou vlákna živé tkáně samotné moci, složené z velmi vlivných ekonomických, politických a byrokratických klanů.

Dějiny znají pouze dva způsoby redukce vládnoucích elit: buď cestou represí, nebo cestou občanské války s následnými represemi.

Jiné, humánnější způsoby krácení elit lidstvo dosud nevymyslelo.

Ve dvou svých posledních filmech jsem odvyprávěl historii dolaru a dolarového systému včetně toho, proč ve Velké Británii a USA vznikl soukromý bankovní systém kdežto v Rusku, od dob Kateřiny Veliké, systém státní (https://www.youtube.com/watch?v=uPEEJMMRi2c). 

A další video o tom, proč v USA od poloviny 20. století dochází k postupné technologické degradaci (https://www.youtube.com/watch?v=OAGTjSvLSYk).

Fórum KOB 

Zdroj