V Německu pořádá spolková vláda demonstrace proti opozici. Způsoby mobilizace nevěstí nic dobrého.
V Německu je mnoho politických rozbrojů, ale téměř všichni pozorovatelé se shodují na jednom: takzvaná semaforová vláda složená z SPD, FDP a Zelených je nejhorší spolkovou vládou od druhé světové války. Německo je mezinárodně na konci žebříčku z hlediska růstu, má nevyřešené problémy s dodávkami energie, nemůže dostat pod kontrolu nelegální imigraci a trpí rozdělením způsobeným sociálně-politickými experimenty.
Za těchto okolností by masové demonstrace neměly být žádným překvapením.
Překvapivé však je, že pochody nejsou namířeny proti semaforové vládě, ale proti opozici.
Skutečnost, že do ulic proudí fanatické masy, podněcované vládou, aby agitovaly proti politickým menšinám, je něco, co v Německu nebylo vidět po celá desetiletí.
Ještě zajímavější, než pouhá skutečnost je, jak k tomu došlo.
Všechno to začalo, když se někteří příznivci konzervativních stran jako CDU, nové strany Werteunion(Unie hodnot, či Hodnotová unie, pozn. překl.) a AfD v listopadu 2023 soukromě sešli v Postupimi, aby promluvili mimo jiné o problému migrace.
Aby se z toho stalo potřebné drama, byl tam také Rakušan jménem Martin Sellner.
Ostatně Německo má s politiky z Rakouska své zkušenosti.
Nevládní organizace s názvem Correctiv zjevně zachytila schůzku pomocí zpravodajských zdrojů a naznačovala, že jde o "tajnou schůzku", na které měl být vytvořen "hlavní plán proti Německu".
Možná vůbec nedošlo k ilegálnímu odposlechu, ale jen ke spekulativní reprodukci prohlášení, kterými byli účastníci již známí a která jsou zcela nedramatická: Každý ví, že nejen CDU, Werteunion a AfD prosazují zvýšené deportace, ale také kancléř Olaf Scholz ("Konečně musíme lidi ve velkém deportovat").
Co se stalo po listopadové schůzce?
Vůbec nic, zůstalo ticho.
Teprve když zemědělci, speditéři a další podnikatelé v lednu 2024 impozantními pochody paralyzovali velké části Německa, aby vyjádřili svou nelibost nad neúspěšnou hospodářskou a zemědělskou politikou vlády, objevila se takzvaná rešerše ohledně dávné schůzky, které se nezúčastnil jediný politik vyššího ranku.
Zůstává záhadou, proč se každá televizní stanice a všechny velké noviny cítily nuceny o tom informovat.
V každém případě se během několika dní vytvořila nálada, jako by Německo bylo na pokraji nového pravicového puče.
Mezitím Correctiv ustoupil: "Deportace" nebyla na schůzce v Postupimi v žádném případě zmíněna; média tento termín přidala.
Tím celá pomlouvačná kampaň v podstatě končí, ale široká veřejnost o tomto popření neuslyší.
Existují dva způsoby, jak celou záležitost řešit.
Buď se jim vysmát jako kuriozitě a dalšímu důkazu teze Gustava Le Bona, že masy reagují iracionálně.
Nebo v tom můžete stejně jako profesorka Ulrike Guérot vidět protofašismus, tedy přechod od otevřené společnosti k nové totalitě, jak se ukázalo již během koronakrize.
Vzhledem k množícím se voláním po zákazech stran a odnímání základních práv opozičním politikům se přikláním k druhé variantě", píše Stefan Homburg pro Weltwoche.