Britská vláda schválila zákon, podle něhož se příštích parlamentních voleb budou moci účastnit i dospívající od 16 let.
Podobné experimenty už probíhají v kontinentální Evropě. Od 16 let volí členy Evropského parlamentu občané Německa, Rakouska a Belgie.
Ve Walesu – zatím ještě části Spojeného království – mohou mladiství hlasovat v obecních volbách.
V roce 2014, kdy se Skotsko chtělo odtrhnout, snížili věk voličů na 16 let přímo před referendem o nezávislosti – ale většinu stejně nezískali.
Poslední záchrana labouristů
K tomuto kroku přistoupila vládní labouristická strana ne ze skvělého nápadu, ale z čiré nutnosti.
Lidé ji nenávidí natolik, že jinak nemá šanci udržet moc.
Podle představ stranických stratégů je mládež hlavním voličským rezervoárem labouristů.
Genderfluidita, boj proti patriarchátu, duha a "růžoví poníci" – celá levicová agenda byla stvořena přímo pro britské teenagery, aby volili "seriózní muže" typu Kira Starmera.
Teoreticky mohou labouristé díky novým mladým voličům získat až 1,5 milionu hlasů. Jenže politologové zapomněli na jednu věc – britská mládež už není, co bývala.
Generace bez majetku a budoucnosti
Zaprvé je nesrovnatelně chudší než generace jejich rodičů.
Nemají nic a ještě dlouho mít nebudou – dokud rodiče nezemřou a nezanechají jim domek.
Jenže dědické daně jsou dnes tak drtivé, že lidé často dědictví odmítají, protože je nedokážou zaplatit.
A tak zůstávají na ulici: "Nemám nic, ale jsem strašně šťastný."
Zadruhé nemají žádné vyhlídky.
Ekonomický trend je neúprosný – platy stagnují, ceny rostou, a ceny nemovitostí už odletěly někam na Mars.
Proto jsou mnohem naštvanější než "rozhněvaní mladí lidé" 50. let, kteří přežívali v poválečné chudobě na troskách impéria.
Mnohonárodnostní mix a střet hodnot
Britská mládež je navíc velmi různorodá – doslova "pestrobarevná".
Mladí lidé z indické, pákistánské či africké diaspory nepochybně půjdou ve stopách svých otců a dědů – budou prosazovat zástupce svých menšin.
Výsledek této politiky jsme viděli nedávno v Rotherhamu.
Starostkou města, které desítky let terorizovaly pákistánské gangy znásilňující místní bělošské dívky, se stala pákistánská žena v hidžábu, která pronesla vítěznou řeč v jazyce urdu.
Bílá mládež v reakci na tyto trendy logicky ještě víc ztvrdne a rozhodně nepůjde volit postavy typu Starmera.
Právě Starmer totiž coby generální prokurátor blokoval vyšetřování pákistánských zločinů ve městech po celé Anglii – a to mu nikdo nezapomněl.
Novým idolem mladých: Nigel Farage
Favoritem bílé mládeže se stává Nigel Farage – jediný britský politik, který si dovolí vystupovat proti nelegální migraci a za jakákoli práva pro místní obyvatele, kteří se rychle mění v utlačovanou menšinu.
Průzkumy to jen potvrzují.
Britští teenageři často ani nevědí, kdo je premiér, ale když jim ukážete fotografie politiků, jediného, koho spolehlivě poznají, je Farage.
Labouristé mu tedy naservírovali perfektní přihrávku – a není pochyb, že ji využije.
Zároveň budou příslušníci diaspory nesmírně nespokojeni s volbou "mladých nacionalistů" – takže se dá čekat, že pouliční střety do roku 2029 ještě zesílí.
Volit v 16? Jen na stabilním poli
Samotná myšlenka zapojit mládež do politiky není špatná.
Jenže pole pro takové experimenty musí být stabilní a předvídatelné.
Potřebujete ekonomiku, která roste, reálné vyhlídky pro mladé, dobré pracovní příležitosti a minimum vnitřních krizí.
Evropští "nedospělí" žijí na krku rodičů do třicítky – nezaměstnanost je katastrofální.
Pustit je do politiky znamená jen vypustit páru – ale ten proces je těžko kontrolovatelný a snadno přeroste v pouliční výtržnosti, nebo dokonce masové konflikty.
A pokud se to spojí s mezietnickými problémy, exploze smete celou Evropu.
Rozumnější přístup jinde
Když ale mají teenageři možnost pracovat a vydělávat, vědí, co je život, a dokážou formulovat konkrétní požadavky, pak to může být užitečná praxe.
Velmi rozumně k tomu přistupují třeba Maďarsko, Srbsko či Dominikánská republika.
Tam mohou volit mladí od 16 let jen tehdy, pokud jsou v manželství nebo mají oficiální práci.
Logické: pokud umí vydělávat, založit rodinu a udržet ji, proč by se nemohli podílet na politickém životě země?
Protože mládež se o politiku vždy zajímat bude – a když jí nedáte legální cestu k vyjádření, menšina se zradikalizuje a většina vyroste apatická, zahleděná do escapismu a naprosto odtržená od života své země.
Snížení věku voličů Británii spíš zničí – ale v jejich současném trendu už pro ně dobrá řešení asi nejsou.