Mir schlug das Herz; geschwind zu Pferde,
Und fort, wild, wie ein Held zur Schlacht!
Der Abend wiegte schon die Erde,
Und an den Bergen hieng die Nacht;
Schon stund im Nebelkleid die Eiche,
Ein aufgethürmter Riese, da,
Wo Finsterniß aus dem Gesträuche
Mit hundert schwarzen Augen sah.
Však říkáme dost! A do pekel s vámi!
Vyměnili jsme člověka
za kupónovou knížku
Byl doma všude A tak sám
Ať v Praze, nebo v Mníšku
Jsem vždycky na rozpacích, chci-li vyjádřit jedním slovem to, co by měl člověk cítit a prokazovat lidem a co by mělo ovládat všecky lidské instituce.
Toužíte vidět ty krásné kraje, důvěrně známá místa a současně se bojíte, že najdete tato místa změněná, skoro cizí, něčím jiným naplněná – a že možná v těch místech už nepoznáte ani sami sebe
František Kocourek: "Zločin pomluvy"
Už je nás opravdu hodně málo,
kdo nebyli jsme ve vládě.
Nepochybně by za to stálo,
vyrazit v plné parádě.
Vytvořit vlády prozatímní.
Podzimní. Jarní. Letní. Zimní.
Nejníže je možné dostat se na úroveň "obyčejný člověk".
Temný dav tu šíří tíseň,
z chladu dlažby pěje píseň.
Na tribuně pištec kvílí,
zaplacen za každou chvíli.
Za oponou stín se skrývá,
svět se v nová pouta vrývá.
Hlasy šeptem z dáli zní,
pravda mlčí v prázdnu dní.