Horizont

Od dětství jsi patřil k mým milovaným opeřeným průvodcům.

Národ, který zapomene na svoji minulost, bude dějinami odsouzen prožít ji znovu
George Santayana

jejich nářek sem doplul na vánku.

Nejvíce si máme hledět toho, co je nejvíce nezbytné

Dnes události nastupují tak rychle, že to, co píši teď, může být zítra nebo pozítří povídáním už zbytečným; ale cítím, že lépe je mluvit nadarmo než mlčet před osudem ještě pořád odvratitelným.

Ó křesťanství, ozdobo zemí, jak tak zmizela všechna tvá sláva, jak jsi tak pozbylo nejskvělejšího lesku!

"A proto, toužíce po tom, aby takové války, loupeže, vraždy, jež, jak ó běda – s bolestí uvádíme zachvátily samo křesťanství ze všech stran, jež pustoší pole, ničí města, drásají země a jež nesčetnými strastmi hubí království a knížectví, přestaly a úplně byly vykořeněny a chvályhodnou jednotou do potřebného stavu vzájemné lásky a vzájemného...

Jede Blüte will zur Frucht,
Jeder Morgen Abend werden,
Ewiges ist nicht auf Erden
Als der Wandel, als die Flucht.

"Neboť jest nutno, aby tak veliké hrůzy, řeky násilností, podvodů a záhub byly již jednou v pokolení lidském zastaveny…"

"Žádný zajisté z nás není sám sobě živ, a žádný sobě sám neumírá. Nebo buďto že jsme živi, Pánu živi jsme; buďto že mřeme, Pánu mřeme. A tak buď že jsme živi, buď že umíráme, Páně jsme." Římanům 14, 7−8