John Pilger - Hlas, který se nenechal umlčet

"Neboť to, co se děje v Gaze, je zlomovým okamžikem naší doby, který buď udělí válečným zločincům beztrestnost a imunitu prostřednictvím našeho mlčení, zatímco my překrucujeme svůj vlastní intelekt a morálku, anebo nám dá sílu promluvit."

Tato slova nezazněla v posledních týdnech či měsících, jak bychom se snad mohli domnívat.

John Pilger (1939–2023), respektovaný novinář, válečný zpravodaj a dokumentarista, který vždy stál na straně utlačovaných a bezbranných, napsal tato slova v lednu 2009.

Vyšla v článku, který publikoval 8. ledna 2009 v britském politickém a kulturním časopise New Statesman, k jehož nejvýraznějším dlouholetým přispěvatelům patřil.

V textu ostře reagoval na izraelský útok namířený proti Gaze (Operace Cast Lead – Lité olovo) z přelomu let 2008 a 2009.

Útok tehdy připravil o život až 1400 Palestinců.

Jeho řádky v časopise New Statesman byly prorocky mrazivé…

To, co tehdy Pilger vnímal jako zlomové okamžiky doby, prožíváme nyní v té nejhrůznější podobě.

Z Gazy dnes zbyly jen hromady trosek.

Stala se apokalyptickým obrazem zkázy, kde počet zmařených lidských životů bere dech…

Oficiální čísla hovoří ke dni 26. října 2026 o bezmála 75 000 zabitých a 175 000 zraněných Palestincích (https://english.wafa.ps/Pages/Details/176323); skutečný počet obětí je však pravděpodobně mnohem vyšší…

Podle analýz OSN tvoří sedmdesát procent obětí ženy a děti.

Utrpení palestinského obyvatelstva lze jen stěží pojmout.

Desítky tisíc lidí zůstaly pohřbeny pod sutinami vybombardovaných domovů.

A ti, kteří přežili, čelí hladomoru a děsivým životním podmínkám.

Žijí ve stanech mezi troskami, bez vody, elektřiny a lékařské péče.

Často si kladu otázku: 

Jak by dnes zněl hlas Johna Pilgera tváří v tvář této genocidě? Gaze prakticky vymazané z mapy?

Mlčení západních vlád zpečetilo onu beztrestnost, před kterou John Pilger tak naléhavě varoval.

Otázka Palestiny byla jedním z klíčových témat jeho díla.

Pilger tamní realitu interpretoval jako nejdelší vojenskou okupaci v moderních dějinách a zároveň jako morální selhání Západu, který utrpení civilního obyvatelstva netečně přehlížel.

Jeho hluboký zájem o osud Palestinců nejlépe dokládá skutečnost, že v rozmezí bezmála tří desítek let natočil dva zásadní dokumentární filmy se stejným, všeříkajícím názvem: "Palestine Is Still the Issue" (v české verzi byl dokument uveden pod názvem "Palestina je stále problém", výstižný by byl také překlad "Palestina je stále zásadním tématem").

První snímek z roku 1974 zachycuje masový exodus téměř milionu Palestinců (oficiálně se udává 750 000), kteří byli vyhnáni ze svých domovů po vzniku státu Izrael v roce 1948 a následně během šestidenní války v roce 1967.

V roce 2002 se Pilger do Pásma Gazy a na Západní břeh Jordánu vrátil a ve svém novém dokumentu přinesl svědectví, že podstata problému zůstává i po letech bolestně stejná.

Když jsem před lety tento dokumentární film zhlédla, hluboce mě svou pravdivostí a otevřeností zasáhl.

Pilger v něm s tehdy nevídanou přímočarostí ukázal na příčiny tragédie Palestinců: nelegální anexi palestinského území a vojenskou okupaci Pásma Gazy a Západního břehu Jordánu ze strany Izraele.

Palestinci ztratili 78 procent historického území a zbývajících 22 procent – Západní břeh Jordánu a Gazu – okupuje Izrael.

Palestinské obyvatelstvo se stalo uprchlíky ve vlastní zemi.

Ocitlo se ve vězení "pod širým nebem".

Sám Pilger to vyjádřil slovy:

"Izraeli je dovoleno ničit samotnou představu o palestinském státě a uvězňovat celý národ… Neexistuje žádná válka.

Existuje odpor nejchudších a nejzranitelnějších lidí na zemi proti trvalé, nelegální okupaci, kterou vynucuje čtvrtá největší vojenská mocnost světa…"

Dokument zachycuje realitu každodenního života Palestinců žijících pod nemilosrdnou kontrolou, kteří jsou vystaveni ponižujícímu systému husté sítě kontrolních stanovišť, drastickému omezování pohybu, ničení domovů a systematickému záboru půdy…

Přináší ale také hlasy Izraelců, kteří odmítají slepý militarismus a vnímají okupaci jako společnou lidskou tragédii.

Právě skrze příběhy Palestinců a Izraelců otevírá snímek zásadní témata: mimo jiné odkrývá, k jaké destrukci vede bezmoc, a jak významný je v lidském životě soucit.

Proti dokumentu "Palestina je stále problém" byla po jeho uvedení v roce 2002 rozpoutána organizovaná sionistická kampaň, zejména v USA.

Britská Nezávislá televizní komise však dospěla k závěru, že film je "objektivní a vyvážený", a naopak ocenila jeho historickou přesnost.

Dokument, který získal rovněž řadu prestižních mezinárodních ocenění, je možné zhlédnout zde: https://johnpilger.com/palestine-is-still-the-issue/.

Pilger jako jeden z mála západních novinářů odmítal přijmout roli pasivního pozorovatele.

Nikdy se neřídil oficiálními prohlášeními vlád.

Byl přesvědčený, že úkolem novinářů je odhalovat pravdu, která je skrytá pod nánosem propagandy: 

"Novináři mohou lidem pomoci tím, že říkají pravdu – nebo aspoň tolik pravdy, kolik dokážou najít – a že jednají nikoli jako služebníci vlád a moci, ale jako zástupci lidí.

To je skutečná žurnalistika.

Všechno ostatní je spekulativní a falešné."

Ve svých dokumentech a textech Pilger rozkrýval mechanismy propagandy chránící zájmy vládnoucí elity.

Popisoval proces, jak tato manipulace obrací role agresora a oběti, dehumanizuje oběti a legitimizuje činy agresora, umlčuje kritiky a normalizuje to, co se jakékoli normalitě zcela vymyká.

Pro Pilgera žurnalistika představovala zbraň proti této "řízené slepotě".

Stál vždy na straně těch, kteří byli umlčováni mocí.

John Richard Pilger

John Richard Pilger se narodil 9. října 1939 v Sydney.

Již na střední škole založil studentské noviny The Messenger.

Od roku 1958 působil v redakci Sydney Sun, poté absolvoval čtyřletou novinářskou praxi v Australian Consolidated Press.

Jako reportér, sportovní novinář a korektor pak pracoval v listech Daily Telegraph a Sunday Telegraph.

V roce 1962 se přestěhoval do Velké Británie, kde desítky let působil v zahraniční redakci deníku Daily Mirror.

Jako válečný zpravodaj podával svědectví z největších konfliktů druhé poloviny 20. století:

z války ve Vietnamu, z Kambodže po pádu režimu Rudých Khmérů, z Blízkého východu, Bangladéše či z Biafry.

Během své kariéry natočil přes 60 dokumentárních filmů.

Mezi jeho nejznámější díla patří mimo jiné snímky: 

Year Zero: The Silent Death of Cambodia (1979), který šokoval svět odhalením brutality Pol Potova režimu, The Quiet Mutiny (1970) o vzpouře amerických vojáků ve Vietnamu, The War You Don´t See (2010), dokument velmi podrobně zkoumá roli sdělovacích prostředků v utváření veřejného mínění a davového souhlasu ohledně válek a konfliktů vedených zejména vládami USA a Velké Británie, Utopia (2013) o genocidě Aboriginců, původních obyvatel Austrálie.

A dva zásadní, výše zmíněné snímky o izraelsko-palestinském konfliktu Palestine Is Still the Issue (1974 a 2002).

Nejen ve svých dokumentárních filmech, ale také ve svých knihách a článcích John Pilger neúnavně rozkrýval skryté politické a vojenské zájmy velmocí.

Nespokojoval se s "oficiálním příběhem", který vlády veřejnosti předkládaly: 

"My novináři musíme být dost odvážní na to, abychom vzdorovali těm, kdo od nás chtějí spoluúčast při prodeji jejich posledního krvavého dobrodružství v cizí zemi…

To znamená vždy zpochybňovat oficiální příběh, ať už se jeví jakkoli vlastenecký…

V této éře nekonečných imperiálních válek závisí životy nespočtu mužů, žen a dětí na pravdě – anebo je jejich krev na nás."

Ostře kritizoval války v Iráku a v Afghánistánu.

John Pilger byl také jedním z nejvýraznějších a nejvytrvalejších zastánců a podporovatelů zakladatele WikiLeaks Juliana Assange.

Opakovaně zdůrazňoval, že případ Assange není jen o jednom člověku, ale o právu veřejnosti vědět, co dělají vlády jejich jménem.

Za svou neúnavnou práci získal řadu prestižních ocenění, včetně titulu britský Novinář roku (Journalist of the Year).

Když 30. prosince 2023 John Pilger zemřel, svět ztratil jednoho z nejvýznamnějších novinářů své generace.

Jeho novinářský odkaz, založený na nekompromisním hledání pravdy, zůstává hluboce naléhavý.

L.K.