Nezlomná síla lidského ducha...

Střípky z tvorby Josefa Nestávala z doby nacistického věznění

Josef Nestával, muž s hlubokým vztahem ke své zemi a se silným sociálním cítěním, strávil bezmála devatenáct let svého života ve věznicích.

Významný právník a politik Československé národně socialistické strany je širší veřejnosti znám především jako jeden z hlavních obžalovaných ve vykonstruovaném politickém procesu s Miladou Horákovou a spol. v roce 1950, ve kterém byl odsouzen k těžkému žaláři na doživotí.

Méně známé je, že v době nacistické okupace českých zemí byl zapojen do protinacistického odboje a za svoji ilegální činnost byl vězněn.

Působil v odbojové skupině tehdejšího pražského primátora Otakara Klapky.

Udržoval úzké kontakty s předsedou protektorátní vlády generálem Aloisem Eliášem a se členy vojenské odbojové organizace Obrana národa, zejména s pplk. Josefem Balabánem (členem legendární skupiny "Tři králové").

Podílel se na organizaci Civilní protiletecké obrany, která měla hrát důležitou roli v protinacistickém povstání, zaměstnával na pražském magistrátu propuštěné důstojníky.

Jako vysoký funkcionář Národního souručenství předával představitelům odboje klíčové informace.

V červenci 1940 ho zatklo gestapo a v březnu 1942 byl v Berlíně lidovým soudem odsouzen k trestu doživotní káznice.

Dlouhých pět let byl vězněn v nacistických žalářích.

Osvobozen byl až v květnu 1945 na Mírově.

O tom, jak toto těžké období prožíval a kde hledal vnitřní útočiště, světlo uprostřed temnoty, svědčí i střípky z jeho dochované básnické tvorby z nacistického vězení.

Riskoval život, když na drobné útržky papíru zachycoval v kresbách realitu kolem sebe a do básní vtiskoval své nejniternější city a myšlenky.

Psaní se pro něj stalo formou duchovního odporu.

Cestou, jak si ve vězení zachovat lidskou důstojnost.

Jedna z básní vznikla v adventní noci, druhá pak tiše promlouvá o síle lidské sounáležitosti a naději.

Rukopisy básní a kreseb Josefa Nestávala jsou uloženy v Národním archivu, ve fondu Josef Nestával.

V předjitřní tmě

Dnes v noci světem chodí Mikuláš.

cože nám, dobrý světče dáš?

Osuhlí chlapi,v srdci náhle plachém
se pojednou zas dětsky rdíme nachem:

Hluboká noc je kolem nás,
prosvětlí ji Tvůj bílý vlas?

Ležíme pod svým křížem bez hnutí.
Zda probudí nás vánek perutí,

anděla Tvého běloskvoucí jas,
který jho noci zaplašil by v ráz

a temnost neprůhledný dým

svou ratolestí poselstvím!

Náš nejmilejší svatý býval Mikuláš.
Co v naši noc nám, dobrý světče, dáš?

Slunovrat

Když v prosincové noci sám
se ze tmy dívám ke hvězdám,

že nejsem sám, já dobře vím,
když ke hvězdám se zahledím.

Když ve vánoční noci bdíme,
jsme všichni pospolu, i když se nevidíme,

ty, rodná země, vždy jsi s námi

jak úlu vědomí je se včelami.

Neznámí, známí, my, vy, oni,
tajíme dech: Tvé zvony zvoní,

Tvé zvony zvoní z daleka
a září hvězda odvěká

a hořící keř živý je
a zelený strom naděje.

Nezlomná je síla lidského ducha…

Životní příběh Josefa Nestávala

Josef Nestával se narodil 14. prosince 1900 v Praze do rodiny dělníka jako nejstarší ze sedmi sourozenců, tři jeho sourozenci se dospělosti nedožili.

Od jedenácti let studoval na Akademickém gymnáziu v Praze a při studiu si přivydělával doučováním a příležitostnými pracemi.

Když mu bylo čtrnáct let, vypukla první světová válka.

Otec Antonín padl na italské frontě.

Tato bolestná ztráta celou rodinu Nestávalových hluboce zasáhla.

Na podzim roku 1919 začal studovat Právnickou fakultu Univerzity Karlovy.

Byl aktivní ve studentském hnutí – působil jako jeden z předáků Klubu československého socialistického studentstva a místostarosta právnického spolku Všehrd.

Během 30. let se vypracoval na předního činitele Československé strany národně socialistické, v níž působil jako tajemník předsednictva a zástupce generálního tajemníka. Profesně byl v té době spjat s pražským magistrátem a Ústředním svazem nemocenských pojišťoven.

V době druhé světové války byl zapojen do protinacistického odboje, gestapo jej v červenci 1940 zatklo a do konce války byl vězněn.

V létě 1948 ho z pověření Petra Zenkla kontaktovala Milada Horáková, aby se ujal vedení Československé strany národně socialistické v ilegalitě.

Společně s několika spolupracovníky vytvořil národněsocialistickou "politickou šestku", která se snažila koordinovat aktivity strany po únoru 1948 (pomoc rodinám politických vězňů, návrhy na budoucí uspořádání apod.).

Zatčen byl 8. listopadu 1949.

V procesu s Miladou Horákovou a spol. (31. května – 8. června 1950) Státní soud v Praze odsoudil Josefa Nestávala pro zločiny velezrady a vyzvědačství k trestu těžkého žaláře na doživotí, k peněžitému trestu ve výši 50 000 Kčs, konfiskaci celého jmění a ztrátě občanských práv na dobu deseti let.

Trest si odpykával ve věznicích Mírov, Leopoldov a Valdice…

Podmíněně byl propuštěn 12. listopadu 1963.

Poté pracoval manuálně, mimo jiné jako noční hlídač.

Životní cesta Josefa Nestávala se uzavřela 1. dubna 1976.

Plné soudní a společenské rehabilitace se však dočkal až posmrtně v roce 1990.

L.K.