Svět, který zmizel

V šeru jizby ticho sedá,
za oknem je hora šedá.
Sám v náruči chladných skal,
úkryt jsem si vyhledal.

Dohořívá dřevo břízy,
s plameny má schránka mizí.
Vichr mocný třese krovem,
volá mě své síly slovem.

Padá sníh a chladí kůži,
v žilách budí bílou růži.
Hory berou zpět, co mi milé,
v živlů objetí poslední má chvíle.

Vše křivé v ryzím světle mizí,
světa zmar a vše, co je mi cizí.
Žhne jen srdce, plane v tmách,
na prahu stojím, pryč je strach.

Neumírám v prázdnu, v obnažené hrudi,
se v noci tmách čirá radost budí.
Z písně lesů a z horského ledu,
v svět čistý povstanu, bez falše a jedu.

Q.S.