Budeme si také musel zvyknout na voliče bez dokladů a volící mrtvoly?
Zdá se, že v Německu se rozhodli uspořádat volby po vzoru USA roku 2020. V té souvislosti se ovšem naskýtá otázka, jak by volby skutečně dopadly, kdyby byly férové?
V poslední době jsme si již zvykli na vyřazování nepohodlných kandidátů z různých voleb pod falešnými záminkami.
Budeme si také musel zvyknout na voliče bez dokladů a volící mrtvoly?
A kolik dalších voleb bylo podobně zmanipulováno?
Je vůbec nějaká šance na to, že v takzvaných "liberálních demokraciích" mohu být volby zcela regulérní?
Samozřejmě se naskýtá i otázka, jak to bude v letošních parlamentních volbách u nás.
Podezřele vysoké preference strany Dozimetru, kterou může volit snad jen protřelý mafián a zločinec, napovídají, že se u nás možná také něco chystá.
Již před časem jste si zde mohli přečíst o vážném podezření, podloženém několika důkazy, o tom, že v Německu byly manipulovány volby.
Nyní se objevily další důkazy a zároveň byla podána stížnost na neregulérnost voleb.
Výbušná obvinění se objevila v nedávných německých federálních volbách, s formální stížností obviňující úřady z rozsáhlých procedurálních selhání a úmyslné sabotáže, která mohla velmi dobře změnit výsledek hlasování.
Stížnost, kterou podal Marcel Luthe – bývalý berlínský zákonodárce za liberální, pro-podnikatelskou Svobodnou demokratickou stranu a současný předseda Unie dobrého vládnutí – předkládá podrobný 80stránkový argument, doprovázený více než 200 stranami podpůrných dokumentů, hlásí Berliner Zeitung.
Stížnost tvrdí, že volby do Bundestagu v roce 2024, které skončily těsným vítězstvím globalistických křesťanských demokratů nad anti-establishmentovou Alternativou pro Německo (AfD), byly poznamenány řadou "volebních chyb, kterým se dalo předejít," které podle Lutheho mohly změnit výsledek hlasování.
Luthe, který si nebere servítky, obviňuje německý volební systém ze "sabotáže podle plánu", zejména způsoby, které zbavují volebního práva německé voliče žijící v zahraničí, kteří se tradičně odklánějí od starých stran a vládnoucí koalice, složené hlavně ze Zelených a socialistů.
Tvrdí, že volební proces byl záměrně zkreslen ve prospěch zavedených stran a zároveň systematicky znevýhodňoval opoziční hnutí – zejména levicovou nacionalistickou stranu BSW Sahry Wagenknechtové, které chybělo pouhých 10 000 hlasů k překročení pětiprocentního prahu potřebného k zajištění parlamentního zastoupení.
Mezi nejvíce usvědčující tvrzení v Lutheho zprávě patří, že volby umožnily hlasovat bez adekvátního ověření totožnosti či voličského průkazu.
Zní vám to povědomě?
S odkazem na stávající volební zákony Luthe tvrdí, že většina voličů by měla být povinna předložit vládou vydaný průkaz totožnosti s fotografií.
Místo toho instrukce zaslané volebním komisím ve městech, jako je Stuttgart, nařizovaly pracovníkům průzkumů veřejného mínění, aby přijímali pouze volební oznámení – dokumenty, které, jak poznamenává Luthe, postrádají jakékoli funkce odolné proti padělání.
Luthe varoval, že to otevírá dveře významnému zneužití a poznamenal, že s více než 65 000 volebními místnostmi po celém Německu by i malé procedurální chyby mohly vést k desítkám tisíc pochybných hlasování, potenciálně dost na to, aby zvrátily výsledek.
Trvá na tom, že tato praxe hrubě porušuje základní demokratický princip integrity voleb a podkopává důvěru veřejnosti ve výsledek.
V jednom alarmujícím případě voliči údajně dorazili do svých volebních místností, jen aby jim bylo řečeno, že jejich hlasovací lístky již odevzdal někdo jiný.
Například ve městě Bad Kreuznach nedaleko Frankfurtu bylo objeveno více hlasovacích lístků než registrovaných voličů.
Zní vám to povědomě?
Podobné stížnosti, včetně tvrzení o odcizených nebo chybějících korespondenčních hlasovacích lístcích, se také objevily v několika okresech.
Jedním z Lutheových ústředních argumentů je, že němečtí voliči v zahraničí – z nichž mnozí jsou tradičně skeptičtí vůči hlavním stranám – byli účinně umlčeni.
Jeho odbory obdržely řadu stížností od krajanů, kteří nikdy neobdrželi své volební dokumenty, přestože se zaregistrovali včas.
Jiní hlásili zpoždění, které znemožnilo vrátit hlasovací lístky před termínem.
"Nebyla to náhoda," napsal Luthe na X, označil volby za "frašku" a tvrdil, že vláda záměrně sabotovala zahraniční účast. "Když jsou voliči mimo zemi systematicky vylučováni, není to demokracie – je to manipulace."
Luthe také kritizoval přísný pětiprocentní volební práh v Německu, který brání menším nebo novějším stranám dostat se do parlamentu, pokud nezískají procento hlasů na celostátní úrovni.
Tvrdí, že toto pravidlo neúměrně ovlivňuje hlasy neestablishmentu, jako je BSW a pravicová Alternativa pro Německo (AfD), a zkresluje skutečné zastoupení voličů.
Luthe, ve světle těchto obav vyjádřených ve stížnosti, požaduje, aby byly zveřejněny úplné přepisy ze všech volebních místností.
Varuje, že bez důkladného nezávislého auditu neexistuje způsob, jak určit, zda se jednalo o ojedinělé nehody, nebo o součást hlubšího a systematičtějšího selhání.
"Tyto volby musí být přezkoumány odshora dolů," řekl Luthe.
"Cokoli menšího je zradou demokratického procesu."
V době, kdy se Evropa potýká s rostoucí nespokojeností s tradičními politickými strukturami, Lutheova zpráva pravděpodobně po celém kontinentu zesílí volání po spravedlivějších a transparentnějších volebních systémech.
Podobné kontroverze se již odehrávají ve Francii a Rumunsku, kde byly vůdčí opoziční postavy jako Marine Le Penová a Calin Georgescu odsunuty na vedlejší kolej právními a institucionálními mechanismy, a mnozí si začínají klást hluboce znepokojivou otázku:
Přepisují stále zoufalejší globalistické elity pravidla demokracie, aby si udržely moc?
Německá vláda dosud nereagovala na plný rozsah Lutheho obvinění.