City, myšlenky a slova jsou kormidlem našich osudů… Síla prokletí…nepůsobí jen v pohádkách

"Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu.Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen." Matouš 12, 36−37

"Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost." Efezským 4, 29

Slova… mohou být laskavá a uklidňující jako hladina průzračné studánky…mohou být radostná a povzbudivá jako zurčící potůček anebo kytice lučního kvítí.

Slova nesoucí otisk zlé emoce však mohou zraňovat jako ostří nože anebo bodat jako hroty šípů či trny růží.

Vždy mají svůj dopad…vždy vyvolávají odezvu.

Nejinak je tomu u slov přivolávajících prokletí…

"Ale vždyť to se odehrává jen v pohádkách…" pomyslí si mnozí, přesvědčeni, že je kletba vyhrazena pouze pohádkovým postavám.

"I bodejž jste se všichni zkrkavčili!"

Slova matky směřující k synům, kteří ji zlobili, když pekla chléb.

Není snad nikdo, kdo by neznal pohádku Boženy Němcové "Sedmero krkavců"…

Připomeňme si její úvod:

"Matka pekla chléb a přislíbila svým sedmi synům, že udělá každému po bochníčku, budou-li tiší.

Chlapci umlkli na chvíli jako pěny, ale bochníčky za tu chvíli upečeny býti nemohly, a chlapcům trpělivost brzy přešla.

Začali matku zase hněvat, neustále za sukně ji táhat a křičet, kdy budou bochníčky hotovy.

Dlouho to matka snášela, ale konečně ji trpělivost přešla; hněvivě na ně vzkřikla: "I bodejž jste se všickni zkrkavčili!"

Sotva ty nešťastné slova dopověděla, proměnili se její synáčkové v sedmero krkavců, pohlédli smutně na matku, zatřepali křídloma, vznesli se do povětří, a než se uleknutá máti vzpamatovala, zmizeli jí s očí.

Jak si vlasy z hlavy trhala, jak naříkala a bědovala, ale již bylo vše darmo, děti byly ty tam."

Téma prokletí nalezneme i v dalších pohádkách.

Vybavme si namátkou "Krásku a zvíře," "Mrazíka," "Sněhurku,""Sůl na zlato," "Šípkovou Růženku," "Žabího prince" a osudy pohádkových postav…

Pohádky alegoricky zobrazují neviditelné, skryté… zákony života.

Odrážejí s úžasnou přesností duchovní zákony působící ve vesmíru.

Vyjadřují staletími ověřenou a našimi předky poznanou skrytou pravdu a moudrost.

Ukazují i to, co se stane, pokud tyto zákony porušíme…a ukazují také cestu k nápravě.

S prokletím se však nesetkáváme jen v pohádkách…

Nahlédneme-li do historie, jistě si vybavíme legendu o vůdci chodského povstání z roku 1692 Janu Sladkém Kozinovi (1652−1695), který na popravišti, s oprátkou na krku, uvrhl kletbu na strůjce svého osudu, šlechtice Wolfa Maxmiliána Lamingera, zvaného Lomikara (1634−1696), že se setkají "do roka ha do dne před súdní stolicí Boží."

Laminger skutečně z necelý rok nato zemřel.

O prokletí rodů Kennedyů byla napsána řada článků i knih.

Nešťastné náhody, rodinné tragédie, předčasná úmrtí nezanedbatelné části členů rodiny…stíhají rodinu Kennedyů téměř jedno století.

Série tragických rodinných událostí začala v roce 1941, kdy Rosemarie Kennedyová, které bylo pouhých 23 let, podstoupila devastující lobotomii, jejíž iniciátorem byl její otec Joseph, a po níž se stala zcela závislou na pomoci druhých…

Kletby se naplňují jen v pohádkách, domnívají se mnozí…

Je tomu skutečně tak?

Silné emoce, pozitivní anebo negativní … jsou kormidlem našeho osudu…

Bezpodmínečná láska na straně jedné a závist a nenávist na straně druhé dokáží vyvolat mohutné duchovní děje.

A prokletí je silná negativní emoce, vystupňovaná nenávist, snaha uškodit druhému člověku…je to žádost neviditelným silám vesmíru, aby někoho potkal zlý osud, aby utrpěl škodu, aby ho potkalo neštěstí.

Prokletí působí jako destruktivní program vložený do energetického systému člověka…

Působí jako program vložený do počítače…jehož následky mohou být dalekosáhlé.

Představuje v podstatě energetický útok…vážný zásah do osudu člověka, jemuž je kletba určena.

Byť se v důsledku prokletí nepromění v dravé zvíře…krkavce…anebo nechodí po světě s medvědí hlavou…následky prokletí se mohou projevit v podobě nehody, vážné nemoci, mohou přivodit i úmrtí.

Následky zasáhnou vždy jak toho, kdo kletbu vyslal, tedy původce samotného, tak postiženého, toho, komu ji původce určil …

"Kdo s čím zachází, s tím také schází"…slova přísloví platí neomylně a neúplatně i v případě, že chceme někomu ublížit …kletbou.

Následky se propíší do osudu obou…

A motivy prokletí?

Závist – nenávist – zášť…v jejichž pozadí stojí často neopětovaná láska…pocit moci…touha po majetku…touha po pomstě…rodinné či sousedské spory…zbavení se konkurence…pýcha…nevědomost…

Anebo pocity křivdy…vnímáme-li události našeho života jako sled nespravedlností…které nedokážeme zvládnout…

Emoce mohou člověka zcela pohltit a ovládnout… natolik, že vyřkne kletbu:

"Zkazil jsi mi život…

Jak jsi mi to mohl udělat…

Opustit mě, teď, když čekám tvoje dítě…

Jak jsi mohl…s takovou…

Nesahá mi ani po kotníky…

Zmiz mi z očí…

Proklínám tě!"

Ani skutečnost, že většinou jsou slova prokletí vyřčena v hněvu…jako v pohádce "Sedmero krkavců," není "polehčující okolností."

Program destrukce je spuštěn…

Jak praví přísloví: "Vyřčené slovo ani párem volů nevezmeš zpět"…měli bychom si být za každých okolností vědomi své zodpovědnosti za své emoce…i za svá slova.

V pohádkách hrdiny zasažené kletbou vysvobodí vždy…bezpodmínečná láska.

I v životě existuje východisko, jak prokletí zrušit.

Odvolat jej může původce…

Musí poprosit za odpuštění poškozeného…a ten mu musí odpustit.

Cestou ke zrušení kletby je i vyhledání duchovní pomoci.

Žel, i ve veřejném prostoru dochází k výhružkám smrtelnými kletbami…a zřejmě i k naplňování těchto rituálů.

V srpnu 2022 například ukrajinský oligarcha Hennadij Korban varoval ruského prezidenta Vladimira Putina, že na něj sešle smrtelnou židovskou kletbu Pulsa denura:

https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-oligarcha-varoval-putina-ze-na-nej-sesle-smrtelnou-kletbu-.

Jaké následky má toto jednání sub specie aeternitatis (z pohledu věčnosti), stejně jako v případě jakékoliv smrtelné kletby či její podpory, netřeba blíže komentovat.

Uvědomujeme si, že vše, co přejeme a připravujeme svými emocemi, slovy a jednáním druhým lidem…připravujeme nakonec jen sami sobě a svým nejbližším…?

Ať si to připustíme či nikoliv, v životě působí zákony vesmíru…stejně jako v pohádkách.

Zákonitost "co připravujeme druhým, připravujeme ve skutečnosti sami sobě" je krásně zobrazena také v příběhu francouzského spisovatele Marcela Pagnola "Živá voda".

Nechme na sebe "Živou vodu" působit…

L.K.