Do roku 1635 byla Lužice součástí českých zemí a úzké vztahy mezi našimi národy pořád existují. V našem jazykovém prostoru by se mohli zachránit a snad i rozvíjet.
Připojení Lužice k našemu českému / československému státu by jim určitě prospělo. Není to šílený nápad: Do roku 1635 byla Lužice součástí českých zemí a úzké vztahy mezi našimi národy pořád existují. V našem jazykovém prostoru by se mohli zachránit a snad i rozvíjet.
Možnost připojit Lužici jsme prý už měli.
Říká se, že nám ji Stalin nabídl jako kompenzaci za Podkarpatskou Rus.
Ať už to bylo jakkoliv, situace v roce 1945 byla hodně složitá: sudeťáci, banderovci …
Dnes je to lepší.
Hranice se překreslují po válce.
A ten okamžik se blíží.
Pozorný čtenář fotografií si určitě všiml, že západní pohlaváři to už mají vepsané ve tvářích.
My sami o Lužici požádat nemůžeme.
Nehodí se to.
Musíme čekat, jestli nám bude nabídnuta.
A – jestli Lužičtí Srbové budou chtít.
Od nás bude stačit málo: umožnit jim rovnoprávný přístup ke všemu v naší společnosti.
Např. do médií: po Blance Poulové a zprávách o úrodě brambor na Vysočině se objeví nějaká její kolegyně z Lužice a (lužicko-srbsky!) pohovoří o tom, co je nového u nich.
V hudebním pořadu zazpívá lužicko-srbský zpěvák.
Třeba nějakou jejich lidovku.
Na sportovním kanále nějaký ten Spartak Žitava dostane naloženo od Viktorky.
Budeme jim rozumět.
Vždyť už jsme měli premiéra, který se česky nenaučil a slovensky zapomněl!
V Lužici nežijí jen Srbové, ale i Němci.
I když ti budou mít za plotem Německo, budeme je muset také trochu podpořit, aby se cítili součástí našeho státu.
Zvládli jsme bez problémů soužití se Slováky a za První republiky i podporu Podkarpatské Rusi.
Integrace drobné Lužice by měla být brnkačka.
Co ale můžeme udělat přímo TEĎ?
Myslím, že NIC. Ale až se nás někdo zeptá, zda chceme, aby k nám byla připojena Lužice, musíme odpovědět "DA".
Poznámky:
– Společnost přátel Lužice: https://www.luzice.com/
– Internetový časopis DOMOWINA
– Lužická srbština na české wikipedii
Třeba:
"Po roce 1990 se stala lužická srbština úředním jazykem v některých oblastech Německa, zejména v okolí města Budyšín, a vyučuje se i na místních školách. Lužičtí Srbové … mají nyní široké možnosti se jazyk svých předků naučit, a ožívají i jejich národní tradice. Většina Lužických Srbů dnes ovládá lužickou srbštinu (jako jazyk pro domácí komunikaci) i němčinu (většinou v práci, při styku s úřady ap.)."
Ale: před asi dvaceti lety bylo zrušeno poslední gymnasium s lužickou srbštinou jako vyučovacím jazykem.
Také článek v Parlamentních Listech ("Zavírají nám školy a i jinak házejí klacky pod nohy …") ze dne 10.4. 2025 moc optimismu do žil nevlévá.
(Kupodivu již o týden později byl článek "uzamčen". Vypadá to, že klacky pod nohy házejí Lužickým Srbům nejen Němci, ale i PListy!)
– Těžba uhlí:
To je smutná záležitost. Lužice, stejně jako přilehlá oblast v Polsku a naše Podkrušnohoří má pod sebou rozsáhlá ložiska hnědého uhlí. Část ložisek v Lužici už byla vytěžena. Byly "vybagrovány" desítky především lužicko-srbských vesnic. Obyvatelé proti tomu protestují, ale moc to nepomáhá. Pokud by se Lužice stala součástí našeho státu, těžko říci, jak by to dopadlo. Je možné, že by těžba pokračovala dál a část vytěženého uhlí (možná většina) by putovala do Německa.
– Adolf Černý: Různé listy o Lužici, Praha, 1894
Kouzelná útlá knížka sestavená autorem po jeho putování Lužicí.
Dočteme se o lidových zvycích, o jazyku (horní a dolní lužická srbština), o literatuře (r. 1884 vyšla Kniha sonettow Jakuba Ćišinského, str. 113).
Tehdy se počet Lužických Srbů odhadoval na 166 tisíc (str. 105) – dnes wikipedia odhaduje 20 až 60 tisíc.
Q.S.
To je ta "diverzita a rovnoprávnost" v režii globálních loutkovodičů: z afrických a asijských menšin udělat dominující většinu, slovanské původní obyvatelstvo eliminovat.
Důkaz?
Lužičtí Srbové...