Jak člověk přemýšlí o různých událostech, které nedávají smysl, občas ho napadne, že se za viditelným děním v mlze skrývá jakýsi neidentifikovatelný hybatel.
Stalin, Molotov a další stojí u okna a dívají se ven. "Co je tam?" "Řeka, voda, soudruhu Staline." "Proč se voda neprodává?" "Protože je jí hodně." "Vidíte, a tak to bude i u nás s chlebem. Bude zadarmo. Protože ho bude hodně. To bude první fáze komunismu. Tak asi v roce 1960." (str. 60)
Já ekonomiku moc nemusím.
Stačilo mi pár hodin na VŠE: žádné dílny, žádné laboratoře, žádné pitevny.
Nic konkrétního, praktického, žádná spojitost s realitou.
Katasonovu knihu jsem si pořídil spíš z dišperace.
Je pěkně barevná: černá, červená, písmo okrové.
A taky jsem se chtěl dozvědět, jak to bylo s financováním industrializace v SSSR: 9000 nových velkých závodů za zhruba deset let!
(Viz též Šifrin: Bůh synergie (1).)
"Stalinova ekonomika" existovala v SSSR od konce 20. let do roku 1956 (str. 230), kdy byl Stalin u kormidla.
On byl navíc jejím hlavním architektem.
Pak byl tento model postupně demontován a po roce 1985 (perestrojka) opuštěn.
Katasonov uvádí (str. 15) jejích 21 nejdůležitějších příznaků.
Ono jde spíše o celkový charakter státu a společnosti než o ekonomiku.
Už první bod "celospolečenské vlastnictví výrobních prostředků" je natolik odlišný od současných poměrů, že jeho důsledky jsou asi pro většinu lidí nepředstavitelné.
Z dalších bodů je to např. "centralizované řízení", "direktivní plánování", "státní monopol zahraničního obchodu" a "státní devizový monopol".
Ve Stalinově ekonomice se rozlišovaly dva typy odvětví:
A – výroba výrobních prostředků,
B – výroba předmětů spotřeby.
Prioritu měly podniky typu A.
Co se týče oběhu peněz, existovaly dva striktně oddělené okruhy: hotovostní a bezhotovostní.
Hotovostní pro nákup zboží lidmi a bezhotovostní pro účtování mezi podniky.
Aby podnik mohl vyrábět (nakupovat suroviny, naftu, elektřinu apod.) a rozvíjet se, obdržel od banky potřebný obnos bezhotovostních rublů.
To, co vyrobil, prodal podnikům, které daný výrobek potřebovaly.
Zaplaceno dostal v bezhotovostních rublech.
Zisk se zjišťoval, ale nebyl důležitý.
Důležitá byla vytvořená hodnota a efektivita, která se měla stále zvyšovat.
A to se také většinou dělo.
Zvyšování efektivity se navenek projevovalo snižováním cen.
Jak v podnikové sféře, tak i u spotřebního zboží pro lidi.
(Upozorňuji, že mluvíme o době cca 1930 až 1960.)
V kapitalistické ekonomice musí podnik peníze nejprve vydělat a teprve pak jimi může financovat novou výrobu, a když je úspěšný, tak i rozvoj.
Tento proces je ale pomalý.
Ve Stalinově ekonomice měl podnik potřebné finance k dispozici hned.
Tím se rozvoj průmyslu velice urychlil.
V první fázi se rozvíjela hlavně odvětví, která vyráběla výrobní prostředky.
V kapitalismu je konkurence: firma, která nabídne zákazníkovi lepší výrobek, se prosadí.
Ostatní firmy upadají nebo zaniknou.
Ve Stalinově ekonomice konkurence mezi podniky neexistovala.
Podniky byly řízeny plánem a ten určoval, co bude který podnik vyrábět.
Plány všech podniků ve státě musely být samozřejmě provázány navzájem.
Aby každý podnik měl suroviny a další prostředky pro svou výrobu a odbyt pro svůj výrobek.
Konkurence byla nahrazena spoluprací.
Výhodou bylo, že se neplýtvalo zdroji jako v kapitalismu, kdy neúspěšný podnik zaniká a spotřebované zdroje přicházejí vniveč.
Kuriozitou bylo, že marxismus-leninismus, který byl základem Sovětského svazu, o plánování vůbec nehovoří.
Stalin a jeho spolupracovníci si museli poradit sami.
Většinou postupovali metodou pokusu a omylu.
Nicméně se jim (ve velmi krátké době) podařilo vytvořit supervelmoc č. 2 a odolat vpádu fašistického Německa.
A teď k tomu zajímavějšímu:
Jak byla financována industrializace SSSR?
Katasonov se tím zabývá v kapitolách 4, 5, 8 a 10.
V kapitole 5 vyjmenovává sedm možností:
1. Sovětský vývoz – ten probíhal jako dříve, a tak je pochybné, že by dovoz strojů a zařízení mohl být pokryt běžným vývozem, protože dovoz (mimo industrializaci) musel pokračovat dál (str. 120).
2. Operace Ermitáž – prodaná díla (hlavně do USA) ve výši asi 25 milionů rublů byla jen kapkou v moři stovek miliard (str. 122).
3. Zásoby zlata – Stalin spěchal s industrializací, ale také horečně hromadil zlato. Zlato nebylo pro industrializaci ve větší míře použito.
4. Zahraniční úvěry a investice – ve 20. letech existovaly, ale pak byly omezovány a v podstatě zastaveny.
5. Geopolitický projekt Západu – Katasonov říká, že finanční oligarchie Západu ("anglosasové"), která přivedla k moci Hitlera a pak ho mohutně podporovala, prý stejně mohutně podporovala i SSSR a zařídila, aby se Německo a Rusko střetly v ničivé válce.
6. Falešné dolary – nu, pokud by jich bylo vytištěno málo, možná by se to utajilo, ale nás malé množství nezajímá.
7. Vyvlastnění revolucionářů – na počátku Sovětského svazu významní představitelé posílali různé zabavené peníze na konta v cizině. Stejně tak se do ciziny dostávaly i finance boháčů, kteří z Ruska utíkali. Stalin patřil mezi zasvěcené a mohl tlačit, aby peníze nakradené v Rusku byly posílány jako úhrada západním firmám za práce na industrializaci. V takovém případě by se placené částky (protože byly na účtech na Západě) neobjevily v oficiálních výkazech. Katasonov v 70. letech mluvil s některými staříky, kteří "byli při tom" a ti mu (šeptem!) prozrazovali některé detaily.
Vypadá to, že nejpravděpodobnější je právě varianta č. 7.
Nicméně, jak člověk přemýšlí o různých událostech, které nedávají smysl, občas ho napadne, že se za viditelným děním v mlze skrývá jakýsi neidentifikovatelný hybatel.
A tak fantastická varianta č. 5 třeba nemusí být až zas tak nereálná.
Závěr
Po třech stech stránek různých ekonomických rozvah, čísel v tabulkách, údajů z výročních zpráv, měnových kurzů a kvalifikovaných úvah přichází kapitola "Závěr" (str. 303) a tam čteme:
"Bůh miluje a chrání Rusko. "Koho miluji, toho i trestám" – tato slova evangelií jsou plně použitelná na naši zemi, na ruský lid. …
Bůh nepřestával milovat Rusko ani v letech, kdy se k vládě dostali bolševici (2), kteří přišli se svým ateistickým programem budování nové společnosti."
A dále (str. 306):
"Potřebujeme především spásu a znovuzrození člověka.
Bude-li nový člověk(3), pak lze znovu vytvořit a spustit Stalinovu ekonomiku. …"
Ano.
Stalinova ekonomika nemůže fungovat ve vzduchoprázdnu.
Vytvářejí ji lidé.
A právě tady je problém: aby mohla dobře fungovat, potřebuje "nového člověka".
Je to člověk, který myslí víc na společnost než na sebe.
A tak – po všech těch peripetiích – jsme zase na začátku, u toho chlapíka, který se narodil v roce Nula.
Kniha:
Valentin Jurijevič Katasonov: Stalinova ekonomika, ing. Jan Buzek – Zakázané Vzdělání, 2022, vydání první, 320 stran, (doporučená cena: 400 Kč), ISBN 978-80-907351-5-6, https://www.zakazanevzdelani.cz/
Jde o čtivou knihu malého formátu.
Překladatel skrývající se pod značkou Siar doplnil původní text řadou poznámek vysvětlujících ekonomické pojmy především z doby socialismu.
To byl výborný nápad!
Kniha je tak srozumitelná i pro lidi, kteří tuto dobu nepamatují.
Drobným nedostatkem je nevhodné formátování čísel v tabulkách – např. str. 135.
Než se kniha stane povinnou na VŠE, pan Buzek to jistě bude mít opraveno.
Poznámky:
1. Šifrin J.: Bůh synergie, 3. vydání, cena 420 Kč (Doplněno. Mimo jiné je v knize i určité vysvětlení hospodářských zásad tradiční společnosti.)
2. "Bolševik" je jedno ze slov, na která byla přilepena negativní nálepka. Bude ho třeba znovu vysvětlit až dojde k zásadnímu zlomu v západní společnosti.
3. Katasonov hovoří o "novém člověku" a o tom, jak by měl vzniknout. Říká, že by se toho měla účastnit Pravoslavná církev. Že už s tím má dlouhodobé zkušenosti. To je v zásadě pravda, jenže Pravoslavná církev je podobně shnilá jako vše na Západě a téměř vše i v Rusku. Já bych řekl, že ten nový člověk teď vzniká v zákopech na Ukrajině. A že už tu za Stalina byl – říkalo se mu tenkrát "bolševik".
Q.S.
Bod 5 je více než reálný...
Mimochodem, je zřejmé, že na Rusko je uplatňován stejný model jako na meziválečné Japonsko, které bylo mohutně tlačeno do bodu odkud není návratu a bylo vyprovokováno k válce.
Mám tím na mysli systém obchodních blokád.
Oblíbené to know how jak donutit k podvolení nebo válce...
Vždy za to může ten, kdo se první chopí zbraně?
Viz: Dějiny 20.století Paula Johnsona...
Dějiny píší vítězové a ti je píší tak, jak potřebují....
Gliwitz, Pearl Harbour, Tonkinský záliv, 11. září, ....