Kdo dal Západu právo určovat, co je „správný“ režim, „správná“ společnost, „správná“ média?

Co byla původně "liberální demokracie"?  V klasickém smyslu: Liberalismus = ochrana práv jednotlivce, svoboda slova, svoboda svědomí, pluralita názorů, omezená moc státu. Demokracie = vláda lidu, legitimita z voleb, rovnost hlasů, úcta k vůli většiny i ochraně menšin. Tato syntéza vytvořila systém, který údajně měl být ve 20. století ideálem svobody a rovnováhy. 

Co se z toho stalo dnes?

"Liberální demokracie" se stala značkou — značkou moci, nikoli hodnot. 

Pod tímto štítkem dnes v praxi najdeme:

Cenzuru pod záminkou boje proti "dezinformacím",

Odmítání výsledků voleb, pokud vyhraje "nesprávný kandidát" (např. Trump, Orbán, Brexit),

Podporu protestních hnutí v cizích zemích — a tvrdý postih protestů doma (viz Francie, Kanada, USA 2020/2021),

Mediální a akademickou uniformitu, kdy se určitá témata stávají nemožnými k veřejné diskuzi (např. migrace, gender, covidová politika),

Nadvládu nevolených technokratických struktur (např. Evropská komise, soudy, ratingové agentury, centrální banky),

Způsob "vylučování" opozice z veřejného prostoru (např. skrze tzv. "cancel culture", odstranění z platforem, zrušení financování).

Takže — je to ještě demokracie? 

Nebo je to:

"Postdemokracie" - formální volby zůstávají, ale skutečná moc je mimo dosah lidu.

"Manažerský režim" — stát řízený jako korporace, občan je zákazník, ne suverén.

"Technokracie" - elity rozhodují "odborně", bez mandátu.

"Ideologický režim" - kde je možné pouze "jedině správné" smýšlení (často označované jako "liberální konsenzus").

Pojem "liberální demokracie" je dnes hluboce zpochybněn. 

Její původní smysl — otevřenost, pluralita, svoboda, odpovědnost — byl vyměněn za systém, který slouží mocenské stabilitě určitých skupin.

A když se tento systém exportuje do světa — přes USAID, média, NGO nebo vojenský nátlak — už to není inspirace, ale donucení.

"Demokracie" jako vývozní artikl?

Pro mnoho vlád a občanů ve světě je "demokracie" už ne jménem principu, ale názvem pro západní exportní produkt:

S logem USAID, financováním z Washingtonu,přes školení aktivistů, cílící na mladé elity,s agendou, která nemusí odpovídat místní kultuře, tradici ani zájmům většiny obyvatel.

Tohle není odmítání demokracie jako takové, ale odmítání vynucené, jednostranně definované verze demokracie, která má sloužit geopolitickému vlivu určitého centra moci.

Dvojí metr

Zásahy do suverenity států (např. podpora opozice, mediální kampaně, finanční toky do aktivistických struktur) jsou odsuzovány, když je provádí Čína, Rusko nebo Írán — ale pokud totéž dělají USA, označí se to za "podporu demokracie". 

Tento dvojí metr je zjevný a dráždí i spojence.

Například:

Svržení vlády v Libyi → humanitární intervence?

Podpora protestů v Hongkongu → boj za svobodu?

Odmítnutí výsledku voleb v Bělorusku či Venezuele → ochrana lidských práv?

Ale když například Maďarsko nebo Srbsko kritizují zahraniční NGO, jsou označeni za autoritářské populisty.

Kdo dal Západu právo určovat, co je "správný" režim, "správná" společnost, "správná" média?

Tato arogance univerzality ("my víme, co je dobro, a kdo s tím nesouhlasí, je tyran") už dlouho není přijímána bez odporu — ani na Východě, ani v mnoha částech globálního Jihu, a ani stále častěji na samotném Západě.

A důsledky této západní strategie?

Změny režimů (někdy násilné) – Jugoslávie (2000), Gruzie (2003), Ukrajina (2004, 2014), Kyrgyzstán (2005), atd.

Destabilizace států – Libye po svržení Kaddáfího, Sýrie, Afghánistán

Ztráta důvěry v západní NGOUSAID a mocenský export "západních hodnot"

Od 90. let se USAID, spolu s dalšími agenturami jako NED (National Endowment for Democracy), Open Society Foundations a dalšími, otevřeně angažuje ve změnách režimů, barevných revolucích a "exportu demokracie".

Tohle není spekulace — to je realita, kterou potvrdili i sami bývalí činitelé americké vlády.

Například:Victoria Nulandová (náměstkyně ministra zahraničí USA) v roce 2014 potvrdila, že USA investovaly přes 5 miliard dolarů do "podpory demokracie" na Ukrajině.

Během tzv. "arabského jara" (Tunisko, Egypt, Libye, Sýrie) USAID a další agentury přímo financovaly aktivisty, novináře a NGO.

V Bělorusku, Gruzii, Srbsku a Venezuele byla dokumentována spolupráce s opozicí skrze tzv. "školení v nenásilném odporu" (např. podle manuálů Gene Sharpa).

Zdroj: fb