Starat se o podstatu politiky až ve chvíli, kdy má ničivý dopad na míru osobního blahobytu, je prostě pozdě. Pozdě už i proto, že časový dosah některých rozhodnutí této vlády dalece překračuje funkční období té příšt
Jak se ze středopravicové české konzervativní strany stala progresivně liberální proevropská partaj a kdo za to může? A kdo po nynějších otřesech třímá opratě? Odpověď je jednoznačná. Zkáza ODS je pro mnoho lidí koncem jedné éry. Strana, která již v dubnu 1991 převzala otěže rozpadajícího se Občanského fóra, byla po dlouhá léta synonymem pokračování a realizace listopadových změn.
Bohužel, stačilo pár let, a stala se i synonymem podnikání po česku, záhadných sponzorů a vnitrostranických atentátů na samo vedení, jejichž produkty naznačovaly, kudy se snahy o další směřování mohou ubírat.
Jenže voličům to poměrně dlouho nevadilo.
Šlo o stranu pravicovou, českou a zavedenou, a na to střední třída slyší.
Nebo alespoň až donedávna slyšela.
Nižší daně a administrativní zátěž ale není to, co jí tato vláda přinesla.
Daně se zvýšily snad ve všech ohledech, dvouciferná inflace motivovala k investicím snad jen hrozbou znehodnocení nastřádaných prostředků, a blbá nálada, o jaké mluvil už Havel v devadesátkách, přerostla v tekutý hněv napříč republikou.
Za koho kopou a čí zájmy hájí?
Střední třída přestává mít jasno, ale bohužel pozdě.
Otázky, které si měla klást již dávno, přišly až tehdy, kdy se jí sáhlo do peněženek.
A zde je jádro problému.
Starat se o podstatu politiky až ve chvíli, kdy má ničivý dopad na míru osobního blahobytu, je prostě pozdě.
Pozdě už i proto, že časový dosah některých rozhodnutí této vlády dalece překračuje funkční období té příští, a na ministerstvu obrany obzvlášť.
Kdo je tedy na vině?
Český volič volí značku, a ta u ODS fungovala dlouho.
Tak dlouho, že dokázala zakrýt liberalizaci názorů i postojů, a volič neviděl, neslyšel.
Teď vidí a slyší, a ptá se, ovšem těch nesprávných.
ODS dělala to, co je za současného, respektive nedávného režimu a politických zadání ze zahraničí pro ni nejvýhodnější.
Otázka je, proč jí k tomu dával bianko šek i tradiční pravicový volič, ačkoliv musel už dávno vidět rozpory mezi aktuálním a setrvačností vnímaným programem.
Kdo je tedy na vině?
Nepozornost a neochota připustit si věci takové, jaké jsou, a na základě toho jednat.
Není to imperativ všedního dne, stačí jednou za čtyři roky, a tak to mějte na paměti.
Kdo zničil ODS, byli její vlastní voliči, kteří jí nevystavili včas červenou kartu, dokud to ještě mělo smysl.
Teď si musí hledat strany jiné a zahodit spoustu dogmat, o která se jejich výběr v minulosti opíral.
Půjde to?
Půjde, ale za cenu určité sebereflexe.
Zatímco v minulých volbách hrozil milion propadlých hlasů kvůli volbě malých stran, v těchto to může být naopak – kvůli jejich nevolbě.
Karty jsou rozdány jinak a k pětiprocentním stranám je nutno chovat se s větším respektem, než k těm dvouprocentním.
Předpokládám, že k Babišovi bývalí voliči ODS hned tak natruc nepůjdou, a tak je u nich tato eventualita nasnadě.
Myslím si proto, že kdo zničil ODS a kdo rozhodne tyto volby, je navlas tatáž skupina – a sice její bývalí voliči.
Tak přeji šťastnou ruku.
A ono už to nějak dopadne a půjde.
Zatím to vždy v historii nějak šlo, a žádný průšvih nebyl takový, aby se nedal napravit.
A u mnohých stačí jen řádně zaklepat stromem a shnilé ovoce popadá samo.