Tak i my jsme určeni k tomu, abychom právě v této době temna vydávali ze sebe světlo

Budoucnost lidstva v plánu Božím

Přemysl Pitter

Ženě, která blahoslavila jeho matku, řekl Ježíš: "Blahoslaveni jsou spíše ti, kteří slyší slovo Boží a zachovávají je." (Lukáš 11,28).

Slyšíme a čteme v naší době mnohá slova, takže jsme jimi ohlušeni.

Avšak jsou to slova Boží?

Nejsou to slova zpupnosti, zloby, nenávisti, velikášství, anebo zas hořkosti, beznaděje a pomstychtivosti?

My však toužíme po opravdových slovech Božích.

Proto otvíráme knihu knih, pramen vody živé, zdroj věčné moudrosti a pravdy.

Zde čerpáme útěchu, která se neopírá o lidské domněnky a naděje, nýbrž vychází z nejhlubších pramenů svrchované Boží spravedlnosti a lásky.

Čteme slova velikých proroků, věrozvěstů i učitelů národa, kteří stojí nyní na stráži a pracují na vytvoření nové lidské společnosti.

To je práce, která si vyžaduje i našich veškerých sil.

Sami užasneme, když nakonec z tohoto labyrintu a zmatku vyroste něco takového, že lidé v údivu se budou ptát, jak to bylo možné v době poměrně tak krátké.

Avšak to, co se zrodí na zemi, bylo již dávno v duchovnu.

Co se děje ve světě hmotném, má kořeny ve světě duchovním.

Dnes se mnozí chvějí v obavě, že lidská zloba pohltí všechno krásné a ušlechtilé a že tu zbude jen poušť.

Nikoli.

Co vidíme, je práce krtků.

Zahradník, vidí-li záhony rozryté, stromky podhrabané, proklíná to zvíře a hledí se ho zbavit.

Avšak to kypření země je důležité, přivádí vzduch do půdy a zúrodňuje ji.

Zdá se, že to zvíře je pro zlost, ale kdo vidí hlouběji, poznává, že i to krtčí dílo má svůj účel.

Tak mnozí lidé v dnešní době se podobají krtkům, kteří podrývají, co skýtalo užitek a krásu.

Vidíme vyvrácené národy, rozvrácené rodiny, zničené jednotlivce.

Divíme se, jak je možné, že Bůh nechává řádit někoho, kdo působí jen zkázu a neštěstí.

Ale z duchovního hlediska je to kypření duchovního života.

Člověk příliš lpěl na půdě, viděl Boha v majetku, pokládal sebe za Boha.

Události, kterých jsme svědky, dovedou člověka přinutit k přemýšlení, a obracejí jeho zrak od země k nebi.

Tak i to dílo antikristovo je v jistém smyslu dílem Božím.

Nesmíme se dívat očima světa, zrakem lidí bez duchovního poznání, kteří nevidí víc než úzký pruh země.

My vedeni jsme Kristem na horu vysokou, odkud můžeme shlédnout celý svět se vší jeho krásou a kde se cítíme Bohu blíž.

Tam dole můžeme pozorovat jen myšlenkový zmatek, tam se to hemží a rve mezi sebou.

Hledíme na utrpení a porážky a sami ucítíme ještě mnohou bolest, abychom ještě víc přilnuli k Bohu.

Ó bolest dovede povznášet!

Ale i v té bolesti musíme tvořit ostrůvky míru, kam se budou utíkat mnozí ve svých úzkostech.

Z těchto ostrůvků se bude šířit světlo do temného okolí.

Lidé se octli na rozbouřeném moři, Kristus v jejich lodici spí, tak, jak, podle vyprávění tří evangelistů, spal v bouři, když se plavil s učedníky přes jezero Genezaretské.

Jeho spánek mnohé rozčiluje.

Vyděšeně pohlížejí na řádění některých duchů, kteří všechnu moc strhli na sebe.

"Jak je možné, aby Kristus při tak děsném vichru spal?"

Také naše duše se mnohdy chvějí úzkostí.

Zdá se nám, že Kristus stále spí a nedbá našich proseb a volání.

Je to však opravdová víra a přesvědčení, že jedině on je s to, aby utišil bouři?

Není v nás ještě mnoho spoléhání a naděje v pomoc odjinud?

Jsme opravdu již připraveni slyšet a zachovávat jeho slovo?

Zachráněni a blahoslaveni budou jen ti, kdo Boží slovo slyší a zachovávají!

Kdyby dnes Kristus vstal, neučinil by jediného zázraku, protože není dosud víry v něho.

Až vlny vyrazí poslední veslo z rukou plavců, na něž ještě spoléhají, až už nebude ničeho, več by mohli doufat, pak teprve nastane ona chvíle, kdy veškeré touhy se upnou na Krista a on vstane a utiší bouři.

Díky Bohu, již dnes jsou jednotlivci i skupiny lidí, kteří se zbavili veškerých iluzí a nadějí v pomoc zvenčí a upozorňují na jediný zdroj spásy, která je v Kristu, v lásce.

Jen proč je jich stále tak málo?

Protože nevyvinuli ještě tolik síly, aby mohla působit kolem a přitahovat ty, kteří jsou již vnitřně připraveni.

Lidé musí vidět jejich příklad!

Také náš národ, který byl již věky připravován, aby byl světlým příkladem světu, je stále v zajetí bludných názorů a chytá se kdečeho, jen ne toho, co řídilo jeho osudy v minulosti, co ho stavělo na přední místo a zachraňovalo před zahynutím.

Tak mnohý z nás bývá v pochybnostech a ptá se: "Jakže, z tohoto zpronevěřilého národa, z těchto lidí, kteří jsou jako korouhvičky na báni, že by mohlo vzejít něco velikého?"

Avšak i Izrael se Bohu zpronevěřoval, a přece Bůh vyslal svého nejmilejšího syna a on se zrodil v jeho středu.

I Betlém bylo místo malé a lidé, kteří Ježíše obklopovali, malicherní a hrubí.

Tak třebaže vidím ve svém národě tolik slabých duší s nalomenou páteří, přece věřím, že je ve svých představitelích určen k velkým věcem.

I u nás ten krtek zapůsobil, i zde se půda hýbe!

Vidíme, jak mnozí, kteří lpěli na národním i svém majetku, a si zakládali na vlastní síle, jak jsou nyní sklíčeni a zlomeni.

Však bylo toho kypření zapotřebí, aby připravena byla půda pro přijetí Božích myšlenek.

Podobně se děje i v ostatních národech.

Všude se odehrávají veliké přeměny, neboť utrpení mění lidská srdce.

Lidé si budou vážit míru a budou si podávat ruce v přátelství.

A až pomine tato doba zlá, až povstane Kristus a přikáže moři, aby se uklidnilo a vichr utichl, až zmizí velikášství a sobectví národů, tu národové se spojí v jeden celek a všichni z jedné mísy brát budou pokrm svůj!

To je smysl dnešního bolestného dění a cíl lidstva: spojení v jednotu, byť i jazyk a osobitá kultura národy odlišovaly.

Avšak to umělé, co postavily mezi sebe, musí být zbořeno a všechny zákony, vystavěné na sobectví a násilí, musí pominout.

Tak i my jsme určeni k tomu, abychom právě v této době temna vydávali ze sebe světlo.

Musíme stát na pevném stanovisku Boží lásky, milosrdenství a soucitu.

A byť nám svět lál, nás nenáviděl, pronásledoval a dílo naše bořil – nedejme se strhnout k nenávisti a touze po odvetě!

Pozorujme svět, ale nejděme s ním!

Nám se otevírá jiný svět, z něhož k nám mluví Bůh.

Blahoslavení, kdo slyší Jeho slovo a je zachovávají!

Ti poznávají Boží vůli a Jeho záměry.

Boží plán se naplňuje i uprostřed bouře, vichru a zhouby.

To jen uspišuje okamžik, kdy Kristus povstane a nastolí mír.

Proneseno v Milíčově domě v Praze v r. 1949

"Hovory s pisateli", č. 97, květen-červen 1979

O životě a díle Přemysla Pittra, včetně ukázek z jeho textů, jsme blíže psali zde:

https://www.quintus-sertorius.com/l/zlo-jeho-puvod-a-podstata/

a zde:

https://www.quintus-sertorius.com/l/narod-nezije-jen-proto-aby-zil-nybrz-musi-mit-zde-nejaky-ukol-poslani-vyssi-ucel-cil/

L.K.