Účet za „pomoc Ukrajincům“ je aktuálně asi 200 miliard, což dělá nějakých 18.000 Kč na hlavu včetně novorozenců a důchodců. Vláda tvrdošíjně obhajuje tezi, že se nám to přesto vyplatilo.
Nedávno jsem psal něco v tom smyslu, že Andrej Babiš se ke svým voličům zachová stejně jako německý kaancléř Merz, totiž že ihned po volbách otočí. Babiš překonal má očekávání a otočil ještě před nimi.
Musím říct, že se mi nelíbí různé výroky na adresu Ukrajinců, například že žijí z různých podpor od státu.
Je třeba rozlišovat mezi nespravedlivým systémem preference menšin, který Pětikoalice + Babiš nastavili, provozují a obhajují, a mezi lidmi, kteří v rámci tohoto blbého systému fungují.
Těm přece nelze mít za zlé, že se podle toho systému chovají.
Špatný je ten systém, ale ne oni, takže kritika má po právu směřovat k proponentům toho systému.
Má se za to, že "Babiš štve proti Ukrajincům".
Fakt, lhali to u Lukačoviče, tak to musí být pravda.
Dovedu si představit, že část Babišova elektorátu na něco takového slyší a proto Babiše podporují, a tak mám pro ně skvělou zprávu.
Babiš změnil názor a přidal se k Fialovi s Rakušanem.
Ukrajincům prý musíme pomáhat, protože je strašně potřebujeme, čau lidi.
Vadí mi už jen podtón.
Strašně potřebujeme Ukrajince, aby vykonávali práce, které pokládáme za podřadné.
Nechápu, jak mohou intoše z Prahe z kavárne mít plnou hubu respektu a Sláma Ukravína, a současně prohlašovat, že Ukrajinec je něco jako biorobot na užitečné, ale nepopulární práce.
To je alespoň vidět, jak povýšená a pokrytecká tahle sebranka je.
Establishment schválil narativ, že Ukrajince potřebujeme, protože jsou ochotni vykonávat práce, které domorodé obyvatelstvo vykonávat nechce, například dělnické práce v průmyslu nebo ve stavebnictví, a tak vlastně pomáhají těmto odvětvím v růstu.
Tento narativ byl pečlivě sestaven a je nám pravidelně předkládán, zčásti je dokonce i pravdivý.
Já ale říkám, že jeho vedlejším vedlejším efektem je oddálení systémových změn, které stejně jednou budou muset nastat.
Proč domorodé obyvatelstvo nechce vykonávat dělnické práce v průmyslu nebo ve stavebnictví?
Protože se jedná o mizerně placenou, namáhavou a někdy nebezpečnou práci.
Jejich zaměstnavatelé mohli situaci řešit tím, že jim zaplatí víc a tím přetáhnout pracovníky z jiných odvětví.
Ale oni se rozhodli, že za jejich práci víc platit nebudou.
Místo toho pořád skuhrají, že "nejsou lidi" a hledají různé workaroundy, jak získat pracovní sílu a nemuset platit.
Také se mohli rozhodnout, že je nahradí automatizací, ale byli příliš zkostnatělí a blbí, aby se do něčeho takového pustili, případně nechtěli investovat do strojů, když mohou skupovat nemovitosti.
Prohlubující se krizi zmírnil nebo zastavil Vladimir Vladimirovič Putin, který pomohl problém vyřešit, vznikající díru zalepit tím, že z Ukrajiny přiměl odejít práceschopné obyvatelstvo.
Nikde přitom není napsáno, že by zedník nebo dělník v továrně nemohl vydělávat víc než strážník městské policie nebo vězeňský dozorce, což jsou typicky zbytečné profese, které jen zadržují pracovní sílu.
Pokud bychom to hodnotili společenským přínosem, tak už to tak mělo být dávno.
Společnost nechce ocenit, že je někdo šikovný, precizní a disciplinovaný, místo toho oceňuje, že je někdo arogantní, nadutý, násilnický nebo hloupý.
Je to sociální téma.
Pokládáme skutečně za řešení problému, že odněkud zvenčí přijdou lidé, kteří jsou pod tlakem okolností dělat první poslední za pár korun?
S čím že nám to Ukrajinci pomohli?
Pomohli oddálit strukturální a sociální reformy, které by jednou musely přijít.
Jestli se někomu nelíbí všeobecný pojem "montovna", což zahrnuje různé práce s malou přidanou hodnotou většinou prováděné ručně nebo s malým podílem automatizace, třeba ty různé "gigafactory" na just-in-time otrockou kompletaci baterií do elektroaut ze součástek dovezených z Číny, tak díky Ukrajincům dostaly montovny další šanci.
Šanci na takových deset let.
České firmy a jejich managementy jsou velice vynalézavé, pokud jde o to, nemuset pustit chlup a udržovat status quo, přičemž se dostávají skoro bez výjimky do stavu, kdy je pro ně udržování statutu quo hrubě neekonomické.
To pak vidíme na tom, že si makroekonomové drbou hlavy a bědují, že máme nízkou produktivitu.
Většinou za to může neschopnost vidět celkové náklady.
To je totiž kouzelná věc.
Znám třeba jednoho z...a, co si nabírá lidi do vysoce náročné montáže komponent, která je z velké části ruční a velmi závislá na šikovnosti operátora.
Ten podle fotek a více nebo méně vágního slovního popisu kompletuje něco, co má pak vydržet fungovat osm až patnáct let za poměrně extrémních podmínek a během nich to může třeba zabít uživatele nebo zapálit dům.
Nabírá lidi v rámci lokálního průmyslového clusteru a uzavírá s nimi smlouvy na dobu určitou, aby je mohl později vyhodit.
Pak zase nabere jiné, protože ti původní chtějí po zapracování více peněz.
Někdy dokonce nabírá i ty samé opakovaně.
Připadá mu to jako skvělý nápad, ale to je proto, že si to nespočítal.
Musí jim dát nějaké pracovní pomůcky, strávit neproduktivní čas jejich zaškolením a zapracováním, vést kolem toho všeho nějakou personální agendu, vypořádat nějak náklady na zmetky, které vyrobili během zapracování vlivem imperfektních pracovních postupů, instalovat všude možně různé quality gate, aby pochytal zmetky, co tito lumeni vyrobili, odškodnit zákazníky, kterým dodal zmetky, které nepochytal těmi quality gate a tak dále, takže ho jedna personální pirueta vyjde tak na 200 k per capita.
Ty on ale nevidí, on je ohromně šťastný, že mu na konci zkušební doby nemusel přidat tři tisíce a myslí si, jak všechny ojebal.
A to ještě může být rád, že ty chybně vyrobené krámy nikoho nezabily, to by byl samozřejmě úplně jiný level.
Kromě toho má tento postup ten vedlejší efekt, že se pomalu po okolí šíří informace, že ve firmě u pana NepřidámTi flexibilně pracují se zkušební lhůtou a smlouvami na dobu určitou a je to tam jen na šest měsíců, takže se tam hlásí už jen póvl, který jinde odmítli a celý cyklus pravidelných výměn operátorů se proměnil ve spirálu se zničující dynamikou zahrnující alkoholiky, narkomany v různé fázi fyzického a sociálního rozkladu, od kterých nelze očekávat žádné stachanovské výkony, pokud tedy do práce vůbec dorazí.
S každou další iterací ve stylu "vyhážeme je a vezmeme si nové" je problém větší a větší.
Pro tyhle lidi je skvělá zpráva, že se objevil nějaký nový zdroj pracovní síly.
Mohou zase nějakou dobu dělat to, co dělali doposud a co pokládají za správné.
Jednoho dne toho stejně budou muset nechat, protože je to věc konkurenceschopnosti, ale každý den dobrý.
Vladimír Vladimirovič také nechtě posunul na nový level jedno úpadkové odvětví podnikání v ČR, takzvané personální agentury.
To je koncentrované zlo.
Pracovní agentury pronajímají firmám pracovníky, přičemž se jedná o službu a mezi firmou a pronajatým pracovníkem neplatí zákoník práce, protože nejsou v pracovním poměru.
Když nejsou zakázky, nepřijede kamion s materiálem nebo se rozbije nějaké industry 2.0 půl století staré výrobní zařízení, je možné je poslat během minuty zpátky na ubytovnu mezi štěnice.
Samozřejmě že na sebe agentura toto riziko nebere zadarmo, agentury své zaměstnance řádně škubou, a Ukrajince škubou agentury zřízené a provozované samotnými Ukrajinci, kteří v duchu slovanské vzájemnosti berou své soudruhy důsledně u držky.
Kromě toho, že je okradou na mzdě, jim taky "zprostředkovávají ubytování", "tlumočnické služby", "podporu v jednání s úřady" a další zlodějské poplatky, takže se divím, že těm nešťastníkům ještě nějaké peníze zbydou.
Tahle praxe v ČR byla dost šílená i bez Ukrajinců, ale s nimi to dostalo turbodmychadlo.
Vzniká tedy otázka, jak moc ty Ukrajince kdo potřebuje.
Potřebují je zejména podnikatelé z devadesátek jako Babiš, aby mohli udržovat status quo.
Potřebujeme je na to, aby Kocourkov a banánová republika žily nerušeně dál.
Účet za "pomoc Ukrajincům" je aktuálně asi 200 miliard, což dělá nějakých 18.000 Kč na hlavu včetně novorozenců a důchodců.
Vláda tvrdošíjně obhajuje tezi, že se nám to přesto vyplatilo.
Popravdě nevím, jak se to mohlo vyplatit, nicméně v té rovnici ještě něco chybí.
Chybí tam nižší růst mezd, zejména v dělnických profesích, který nastal v důsledku toho, že se Ukrajinci prodali levně, buď sami nebo skrze jejich zlodějské agentury.
Všechny tyhle dobroserské pokusy ovlivňovat pracovní trh nějakými zásahy zvenčí zatím ztroskotaly.
Děje se to už asi čtvrtstoletí a děje se to podle hesla "mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako obyčejně".
Nejdřív byli hrozně zapotřebí ekonomové.
Ekonomické fakulty praskaly ve švech.
Pak se ukázalo, že je jich moc a museli akceptovat jinou práci za méně peněz.
Další móda byla "učiliště never".
Teď, patnáct let poté, lid pláče, že nemůže sehnat řemeslníka na běžné opravy, takže musí srát do kbelíku.
Pak nastupující zeleně-levicová garnitura naznala, že bude potřebovat ideologické pracovníky na instalaci toho, co prožíváme právě teď, tedy environmentálního neomarxismu.
To vznikaly ty obory a profese, ze kterých má tolik lidí legraci.
Ani je úřady a neziskovky nedokázaly absorbovat, tak na to zase doplatili.
Teď začíná podobný hype kolem "ej áj", dopadne to stejně.
Divím se, že má někdo ještě vůbec potřebu tohle zkoušet.
Trh si to řídí sám, zkratky a sociální inženýring nefungují.
Tak nevím, proč s tím je nutné vždy znova začínat.