Včerejší přítel zkrátka může být dnešním úhlavním nepřítelem, protože se mezitím změnila linie. Kdo to nestíhá vnímat, může se dostat do problémů.
Tak jsem se v našem tisku dočetl, že mezi osvobozením Rudou armádou v roce 1945 a dneškem není žádná souvislost, protože výsledky 2. světové války už neplatí. Pokud máte dojem, že toto už je přes čáru, tak při čtení novin brzy získáte dojem, že na tom asi něco bude. Některé rubriky našich deníků by totiž mohly z fleku nést název Vybíráme z protektorátního tisku.
V uplynulých dnech si politici a jejich poslušní presstituti s neskrývaným odporem a velkým sebezapřením byli nuceni připomenout výročí konce 2. světové války.
Zvláště režimní novináři cítili při té příležitosti silnou potřebu přesvědčit národ, že od Rudé armády a Sovětského svazu se nám před 80 lety dostalo nechtěného a násilně vnuceného osvobození, které po těch Rusácích nikdo nežádal.
Pozadu nezůstali ani režimu loajální historici.
Jedním z těch, kdo si potřeboval odbýt svou povinnost a zároveň řádně politicky proškolit čtenáře o správném výkladu dějin, byl i historik Jan Rychlík, jemuž v sobotním (10. 5. 2025) deníku Právo vyšel komentář s výmluvně orwellovským titulkem Spojenec z roku 1945 je dnes nepřítelem.
Název článku vlastně vystihuje obsah i smysl, proč byl vůbec napsán, neboť člověk moderní doby pod vlivem masmédií i neustálého přepisování historie musí být neustále ve střehu, aby se zvládal okamžitě přizpůsobovat aktuální verzi státní pravdy.
Včerejší přítel zkrátka může být dnešním úhlavním nepřítelem, protože se mezitím změnila linie.
Kdo to nestíhá vnímat, může se dostat do problémů.
"Mediálně renomovaný" historik Rychlík prokázal, že tuto schopnost zvládá bez potíží.
V úvodu zmíněného článku sice nejprve vyjadřuje svou nejistotu nad tím, jak se má v dnešní době postavit k faktu, že náš národ před vyhubením zachránila armáda východní velmoci, kterou dnes musíme povinně nenávidět.
Jelikož historická fakta nelze zcela zapřít, hledá způsob, jak si stylem doublethinku zdůvodnit vlastní myšlenkový přemet a myslet si přitom, že si vůbec neodporuje.
A tak mudruje:
"Je třeba se ale ptát, zda osvobození roku 1945 pro nás má nějaký praktický význam či dopad. Mezi námi a padlými vojáky z roku 1945 leží časová vzdálenost tří generací. Ti vojáci sovětské armády, kteří nás osvobozovali, jsou již mrtví, a ti, kteří byli tehdy jimi osvobozeni, už většinou také. (...) Nás, kteří tu dnes žijeme, neosvobodil nikdo. Proto mezi osvobozením v roce 1945 není žádná politická souvislost. Především Rusové si musejí uvědomit, že z vítězství SSSR ve druhé světové válce už nic nevyplývá, protože výsledky této války už neplatí."
Pokud jste to nevěděli, tak už to víte.
Z dikce současné vládní propagandy i globalistické linie jsme už to tak trochu tušili, ale aspoň to máme černé na bílém z pera režimního historika:
Výsledky 2. světové války už neplatí, takže nemusíte povinně uctívat naše osvoboditele (dokonce ani ty americké, tvrdí kupodivu Rychlík) a nemít přitom výčitky svědomí.
No, nezalije vás pocit úlevy?
Ještě než se dostaneme ke strhujícímu závěru historikova komentáře, otočme na stranu 2 stejného vydání sobotního Práva.
Když si přečtete titulky článků, pochopíte, že výsledky 2. světové války opravdu musel někdo potají přepsat.
Celá stránka by mohla nést název Rubrika nenávisti a vyznívá jako by vypadla z protektorátního tisku:
- Litoměřický rudoarmějec zmizí z parku - zpráva o záměru radnice odstranit pomník s názvem Čest a sláva Sovětské armádě v Litoměřicích. Nepochybně ušlechtilý záměr. S mlčenlivými pomníky sovětských partyzánů se naše hodnotově prozápadní společnost musí jednou provždy vypořádat. Co kdyby sochy obživly a provedly u nás speciální vojenskou operaci?
- Na akci komunistů k osvobození se zatýkalo - reportáž o zatčení člověka se symbolem písmene "Z" na tričku. Presstitut Vaculík, který v Právu a na Novinkách tak solidárně s ministrem vnitra celý rok mlčel o nejasnostech útoku na pražské fakultě, nyní odvážně popisuje, jak demonstranti děkovali Rudé armádě za osvobození, a promlouvali dokonce - hrůzo hrůz - i rusky! Nedoneslo se jim ještě, že dnes je tolerována pouze ukrajinština?
- Není vůle zakázat srp a kladivo - Karolina Brodníčková, s níž má četné zkušenosti jistý známý blogger, píše o tom, že připomínky osvobození zneužili "příznivci režimu Vladimíra Putina", kteří během oslav "vytáhli vlajky Ruské federace i Sovětského svazu", které si přítomní "poklidně nosili" (ještě to tak!) na akcích různých opozičních stran. Smutně sice přiznává, že "používání vlajek se za přestupek či trestný čin nepovažuje", ale hned dodává, že mnozí historici už horlivě požadují nápravu. K tomu připojuje názor bývalého funkcionáře SSM a nynějšího nejpravicovějšího poslance ODS Žáčka, kterému se mávání sovětskými vlajkami nelíbí a doplňuje to názorem mediálně profláknutého právníka, jenž doporučuje, ať se tím okamžitě zabývá Nejvyšší státní zastupitelství. Je třeba s těmi rusofily zatočit. Miss Brodníčková zjevně trpí jakousi posedlostí odhalovat neblahý ruský vliv ve společnosti, přičemž podezřelý je i přílišný obdiv k ruskému kosmickému průmyslu, takže i na to si dejte pozor.
Kdo poté otočí zpět na komentář historika Rychlíka, musí se mu opět vybavit protektorátní tisk, smíchaný s dikcí 50. let:
"Kdo zpochybňuje nutnost našeho pevného postoje proti Rusku a sepětí s Evropskou unií, ten prokazuje České republice medvědí službu," hlásá Rychlík.
Snad mohl článek zakončit úderněji, třeba slovy: "...ten nemá v naší společnosti místo!"
Nepárejte se s těmi podvratnými živly, pane akademiku.
Podle Rychlíka není nic nepochopitelného na tom, že stát, který byl dříve naším spojencem, je dnes naším nepřítelem.
Podobné slovní obraty používá i vrchní filosof kuratoria pro strategickou komunikaci a slušný člověk z dobrých rodinných poměrů, plk. Foltýn, když tvrdí, že kdo nyní volá po míru na Ukrajině, podporuje válku a ruského agresora.
Podstatná v obou těchto vyjádřeních jsou slova dnes a nyní.
Zastávali jste ještě včera postoj shodný s oficiální vládní doktrínou?
Tak to máte smůlu, protože linie se změnila a váš včerejší postoj je nyní považován za zradu a službu nepříteli.
Pokud jste v únoru 2022 na provládní demonstraci volali po míru na Ukrajině, dnes byste mohli dle tzv. Foltýnovy logiky být za stejný postoj stíháni, jelikož nyní platí, že podpora míru = schvalování války.
Jenže, co když pro změnu podpoříte válku a zítra se znovu změní "narativ" a budete stíháni za podporu agrese?
Stejné je to s nošením vlajek, symbolů a nášivek s různými písmenky.
Člověk aby s hrůzou projížděl celou abecedu a pozorně hledal, které písmeno je ještě mírové a které už válečné.
Se Zetkem nám hrozí stíhání za podezření z trestného činu proti lidskosti.
Ale co takové Véčko?
Magistrát hlavního města Prahy rozvěsil na zastávkách MHD plakáty se symbolem "V" jako Vítězství jako připomínku konce války.
Jenže toto "V" používala rovněž nacistická propaganda v Protektorátu jako symbol víry v konečné vítězství Velkoněmecké Říše (viz např. zde nebo ve studii Ústavu pro studium totalitních režimů v PDF).
Co tedy vlastně v Praze oslavují?
Slova profesora Rychlíka o tom, že výsledky 2. sv. války už neplatí, v tomto kontextu najednou dávají jistý smysl.
Když čtu některé komentáře prominentních presstitutů, jakým je například Jindřich Šídlo
("...každý, kdo v takové chvíli dokáže [ruskou nebo sovětskou] vlajku zcela svévolně jejímu majiteli sebrat, utéct s ní a zahodit ji do řeky, má moje nehynoucí sympatie a podporu."),
začínám chápat, že některým je už dovoleno skutečně vše.
To je super pocit, když to můžeš říct nahlas, protože víš, že tobě od fízlů nic nehrozí, viď, Jindro?
Co když ale bude za dalšího půlstoletí všechno jinak a historie se zase přepíše v jiném směru?
Podle historika Rychlíka přece žádný stát či národ nemá věčného spojence ani nepřítele navěky a není povinen klanět se jeho hodnotám a ideologii.
Dnes vadí písmeno "Z".
Jak se bude v budoucnu přistupovat třeba k člověku, který nosí na krku řetízek s Davidovou hvězdou, až se Izraeli podaří vyčistit Gazu i celý Blízký východ od původních obyvatel?
Bude takový člověk stíhán za schvalování genocidy či hanobení národa a skupiny obyvatel?
Nebo stát naopak začne vyvěšovat izraelské vlajky na všech nárožích a úřadech jako vyjádření souhlasu s etnickou čistkou, neboť jde o našeho spojence na věčné časy?
Jak dlouho to bude trvat, než se přestaneme klanět tzv. Západu a jeho "hodnotám" v samé vděčnosti, že nás "osvobodil" od komunismu z područí Sovětského svazu?
V naší zemi už vyrostly téměř dvě generace, které nepamatují režim před rokem 1989.
Přesto máme povinnost poklonkovat reliktům Studené války jako je NATO, stát v předklonu před Západem a viset globalistům na ústech v očekávání nových pokynů, abychom si zasloužili drobky z jejich stolů.
Nebo s tím náš postoj k válce na Ukrajině, ke genocidě v Gaze i jiným světovým konfliktům nesouvisí?
Bylo by dobré, kdyby nám to v souvislostech vysvětlil nějaký vzdělaný historik.
Abychom se z historie skutečně poučili a nenaskakovali pokaždé na aktuální propagandu podle toho, odkud zrovna zafouká vítr a koho nám shora určí za spojence, koho za nepřítele.
Jak by to asi dopadlo, kdyby se tohoto úkolu chopil profesor Rychlík?
Jeho odbornost a znalosti nezpochybňuji.
Jen si zkouším představit, jak důvěryhodný pro mladou generaci může být historik, který promoval v oboru historie na Karlově univerzitě v období tuhé normalizace a titul kandidáta věd získal v pol. 80. let v Bulharské akademii věd v Sofii.
Dnes tento historik horuje za pevné protiruské postoje.
U takových nikdy nevíte, která verze dějin pro ně bude platit ještě zítra odpoledne.
Kam až může dnešní dementní mediálně-společenský bizár zajít?
Má to vůbec nějaké limity?
Q.S.
Důležité je rychle změnit kabát a přizpůsobit se novým poměrům... aby vám neujel Rychlík...
A tak stále dokola.
Ego, kariéra a klid na prvním místě - to je přesně to, co nás vždy spolehlivě dovede k národní katastrofě.
Přesně dle plánu: žádná univerzální pravda neexistuje a vše je jen relativní... co je pravda určuje aktuální vládnoucí oligarchie.