2025 - Jdeme dál! Dokud to jde...
To nejsou slova z nějaké apokalyptické prognózy na příští rok, ale volný překlad textu písně In The Year 2525 folkrockové dvojice Zager & Evans z roku 1969.
Když jsem tuto píseň prvně slyšel z rádia někdy počátkem 90. let, domníval jsem se, že se v ní zpívá o dávných letech 1925 dvacátého století.
Rok 2025 nám byl tehdy vzdálený asi jako německé platy (některé věci se prostě nemění) a nějak jsem si nedokázal představit, že kdosi zpívá o tak daleké budoucnosti.
Ve skutečnosti jde v písňové licenci zřejmě o rok 2525, ale její varovný text lze klidně vztáhnout na rok nadcházející.
Pokud se Bůh na Zemi vrátí / a rozhlédne se po světě jen /
řekne si: lidská vláda je minulostí / blíží se soudný den.
Na YT je možno k této písni zhlédnout klip, poskládaný ze záběrů z německého dystopického dramatu Metropolis z roku 1927, který je obzvlášť impozantní. I když Metropolis pochází ještě z doby němého filmu, pořád to má svou sílu.
Zager & Evans: In The Year 2525 (Exordium & Terminus)
Stojí za zamyšlení, kolik filmařů, spisovatelů a umělců se v rozmezí několika desítek let jednoho a téhož století ve svých dílech inspirovali hrůzostrašnými dystopickými vizemi a jejími motivy jako je absolutní kontrola obyvatel a celosvětová totalitní nadvláda malé skupinky mocných nad zotročenými masami lidí...
V téže době, kdy byl Metropolis natočen, psal ruský spisovatel Zamjatin své vrcholné dílo "My", jenž se o pár let později stalo předlohou pro Huxleyho "Krásný nový svět", resp. Orwellův rok "1984"; ve stejné době psal Franz Kafka svá díla, plná horečnatých vizí osamělosti a existenciálních pocitů úzkosti a strachu s ní spjatých; ze stejné doby můžeme jmenovat Raye Bradburyho a další...
Je paradoxní, že země, v níž Metropolis vznikl, byla za krátkou dobu od jeho vzniku přeměněna na stejnou totalitní otrokářskou společnost, jakou tento film tak tragicky vykreslil.
Její obyvatelstvo bylo - stejně jako ve filmu - zredukováno do funkce nevědomého poslušného stáda a jako lidské automaty nasměrováno ke splnění velkolepého CÍLE, jež mu bylo prý samou prozřetelností přisouzeno.
Ve filmu hrála jako kompars spousta dětí; kolik z nich asi o 15 let později našlo smrt v bojích 2. sv. v. ?
Ale zpět k písni Zagera & Evanse: In the Year 2525 sehrála ještě jednu bizarní úlohu ve dnech po 11. září 2001, kdy byla zařazena na nechvalně známý seznam skladeb zvaný Clear Channel Memorandum, což byla směrnice jednoho z největších vlastníků rozhlasových stanic v USA.
Ta obsahovala soupis písní, které by americká rádia neměla po útocích zařazovat do vysílání kvůli "problematickému textu".
Zda to bylo pro její apokalyptickou náladu, nebo někomu jen hráblo, to už nezjistíme.
Zjistili bychom asi to druhé, když se podíváme, že v seznamu je třeba 99 Luftballons od Neny nebo Walk Like an Egyptian od The Bangles (svou logiku to má: Muhammad Atta byl přece Egypťan a kdyby někdo v rádiu zaslechl tuto skladbu, možná by ho hned napadlo unést letadlo, oklamat protivzdušnou obranu USA a narazit s ním do Bílého domu).
Je ta doba vzdálená / nebo je už její čas? /
Přežije to člověk / a zrodí se nový zas?
Zemi vzal vše a nevrátil / uměl je brát /
Jen věčná noc a třpyt hvězd / zůstala po něm stát.
Pro hnidopichy: uvedené úryvky jsou jen mým volným překladem písně, spíše její interpretací kvůli rýmu, nikoli doslovným překladem. Myslím, že smysl zůstal zachován.
P. S.
Závěrem perného roku 2024 chci poděkovat všem čtenářům za příznivé ohlasy a připomínky.
Nestihl jsem odpovědět všem osobně, ale všechny vzkazy pozorně čtu a jsou pro mě velkým oceněním a ohromnou vzpruhou.
Ukazuje se, že nemálo lidí začíná pomalu vnímat věci kolem nás v širších souvislostech a chápat, co se to tady vlastně děje, za což jsem velmi rád.
Ještě před pár lety jsem pro svůj pohled na svět příliš pochopení nenašel.
Díky tomu, že jsem se před několika lety rozhodl spustit tento blog, zjišťuji, že je nás takových čím dál více.
Takže to není úplně marná práce.
Pozitivní ohlasy převáží všechny útoky idiotů, plivance a negativní nálepky, kterých se mi občas od internetové lůzy dostane.
Provokace a běžné trollení se už dají celkem snadno odhalit, čemu ale stále nerozumím, proč má někdo potřebu komentovat článek, jehož obsah ho vůbec nezajímá, aby ho nakonec zplul.
Na svém psaní mám pořád co zlepšovat, ale kdybych se měl nechat znechutit každým takovým mamralem, tak nenapíšu nikdy nic.
Byla by to škoda pro ostatní čtenáře, kteří naopak mé texty rádi čtou.
Někteří si stále stěžují, že články jsou příliš dlouhé.
Stejně tak tomu bylo i v případě prosincového článku.
Myslím, že jsem se v něm snažil vyjádřit jistou myšlenku a podpořit ji konkrétními příklady osob a jejich počinů, o nichž se domnívám, že se stále velice málo ví.
Pokud to pro někoho bylo zbytečné hromadění písmen, je mi líto.
Nevím, co s tím. Jistěže dokážu napsat krátký, stručný článek.
Ale nedá se vyhovět všem.
Pro někoho je text zbytečně dlouhý, když napíšu krátký, stručný článek, je mi vyčítáno, kolik jsem toho opomenul a proč jsem nezmínil tohle a toto.
Svým webem se spíše než o aktuálnost snažím o to, aby se články daly číst i s odstupem času a přinášely komplexnější pohled v souvislostech.
Z toho důvodu jsou články trochu delší.
Nevím, co bych poradil těm, kterým to vadí a musí to z povinnosti číst.
Snad to bude třeba nahlásit na příslušná místa, aby s tím někdo začal zabývat a vyvodil patřičné důsledky, ne?
Komu moje psaní leží v žaludku bych vzkázal jediné:
Kdyby o jistých věcech otevřeně a svobodně psal mainstream, ujišťuji vás, že bych svou tvorbou nikoho na internetu nezatěžoval.
Zatím se těmito hyperaktivními mudrci a agilními provokatéry, sledujícími 24/7 tento a spřízněné weby nesmíme nechat znechutit.
Jedeme dál.
Dokud to jde...
Q.S.
Přeji kolegovi z Koronapřevratu mnoho sil a výborných textů v roce 2025.
Všem návštěvníkům webu a spolupracovníkům přeji mnoho zdraví a radostné práce
v novém roce 2025.
Jedeme dál.
Dokud to jde.