9. a 10 červen 1942 - Vyhlazení Lidic

Večer dne 9. června byly Lidice obklíčeny jednotkami Wehrmachtu (ze Slaného) a německé policie a nikdo nesměl obec opustit. Organizační štáb celé akce už byl na místě a všemu velel. Ráno 10. června 1942 se na místo osobně dostavil K. H. Frank, aby dohlížel na likvidaci obce. 

Ženy s dětmi byly nejprve nahnány do místní školy, za úsvitu pak autobusy převezeny do tělocvičny kladenského gymnázia. 

Mezitím byly zdi stodoly v sousedství Horákova statku obloženy slamníky a matracemi (proti odraženým střelám) a přichystána popravčí četa. 

Lidičtí muži byli posléze vyváděni ve skupinách (zprvu po pěti, pak po deseti) na přilehlou zahradu a tam stříleni. 

Celkem jich na tomto místě bylo povražděno 173, včetně lidického faráře Josefa Štemberky. 

Nejstaršímu bylo 84, nejmladšímu Josefu Hroníkovi 14 let. 

Všechny domy včetně školy, kostela a fary byly polity benzínem a podpáleny.

V následujících týdnech a měsících byly zbytky vypálených budov vyhozeny do povětří, zničen hřbitov včetně exhumace zemřelých, vykáceny stromy (mimo jediné hrušně nedaleko potoka, která byla Němci považovaná za uschlou), sutí zavezen Podhorův rybník a vše srovnáno k nepoznání. 

K odvozu suti byla na místě zbudována polní železnice. 

Dokonce bylo na několika místech posunuto koryto potoka, aby nic nezůstalo na svém místě. 

Filmové záznamy, pořízené samotnými nacisty, dodnes vydávají svědectví o díle zkázy. 

Prostor, kde stávaly Lidice, měl být učiněn holým polem a jméno obce vymazáno z map.

Dne 16. června 1942 bylo na střelnici v Praze-Kobylisích popraveno dalších 26 lidických obyvatel: sedm žen a osm mužů z rodin Horáků a Stříbrných, uvězněných již dříve, dále devět dospělých mužů, kteří byli osudné noci mimo Lidice (sedm v práci, jeden v nemocnici a jeden se několik dní skrýval v lesích) a dva chlapci, u kterých bylo při evidenci dětí dodatečně zjištěno, že již překročili 15 let věku.

Na Kladně byly lidické děti po tři dny zkoumány, nakolik jsou z "rasového hlediska" vhodné k "převýchově". 

Tři byly vybrány hned na Kladně, dalších sedm dětí mladších jednoho roku bylo předáno německému   sirotčinci v Praze-Krči, ostatních 88 bylo převezeno do Lodže, kde z nich bylo k poněmčení určeno dalších 7. 

Zbývajících 81 dětí bylo 2. července 1942 převezeno do nedalekého vyhlazovacího tábora Chełmno a tam, pravděpodobně ještě téhož dne, usmrceno výfukovými plyny ve speciálním vyhlazovacím automobilu. 

Dodatečně bylo na smrt do Chełmna posláno ještě jedno ze tří dětí vybraných k poněmčení hned na začátku. 

Po válce se přeživší děti s vynaložením velkého úsilí podařilo v německých rodinách a ústavech vypátrat a navrátit jejich příbuzným, bylo jich však pouze 17.

Sto osmdesát čtyři lidických žen, které byly 12. června 1942 odtrženy od svých dětí, bylo (vyjma několika těhotných, ponechaných dočasně v Praze) převezeno do koncentračního tábora Ravensbrück. 

Dvanáct dalších bylo do Ravensbrücku posláno dodatečně v následujících měsících. 

Třiapadesát lidických žen v koncentračních táborech a na pochodech smrti zahynulo.

Celkem přišlo o život 340 lidických obyvatel (192 mužů, 60 žen a 88 dětí).

Brzy poté následovaly Ležáky

Je příznačné, že se v dnešním protektorátu mediálně mlčí... Až na taková ta osobní vyjádření lítosti nad "nacistickým zločinem"...

Q.S.