Babiččin betlém

"Žádný zajisté z nás není sám sobě živ, a žádný sobě sám neumírá. Nebo buďto že jsme živi, Pánu živi jsme; buďto že mřeme, Pánu mřeme. A tak buď že jsme živi, buď že umíráme, Páně jsme." Římanům 14, 7−8

"Jednou, až tu nebudu, rozsvítíš vždy na Štědrý den svíci," řekla babička, když s úctou rozložila na stůl stařičký papírový betlém.

"Ten betlém bude tvůj. Opatruj ho."

Stály jsme v podkroví babiččina domku v podhůří Jeseníků.

Babička zažehla svíci a postavila ji za betlém.

Světlo pronikalo malým okénkem a osvětlovalo Ježíška, Pannu Marii a Josefa.

Nad Svatou rodinou zářila betlémská hvězda.

Pokoj prostoupila vánoční atmosféra, přestože bylo horké léto.

Dala jsem nevyslovený slib babičce.

Tak jsem to tehdy cítila.

Bylo mi osm let a ten okamžik se mi vepsal hluboko do duše.

Stejně jako vyprávění babičky o Pánu Ježíšovi…o biblických příbězích, jako obrazy z jejích knih.

Stejně jako její vzpomínky z doby druhé světové války, kdy obyvatelům obce Teplička nad Váhom, kde žila, hrozilo v době Slovenského národního povstání vyvraždění nacistickými jednotkami a obci vypálení.

Některé hluboké prožitky slova nepotřebovaly.

Netrpělivé čekání na zázrak − až se z vajíček vyklubou kuřátka a housátka.

Ticho za soumraku, když jsme pásly husy.

Radostné společné očekávání příjezdu rodičů po měsících odloučení, kdy jsem mohla dlouho do noci zůstat na ještě teplých kachlových kamnech.

Uplynulo šestnáct let a milovaná babička odešla na pomyslný druhý břeh.

Po betlému jsem pátrala marně.

Nevěděla o něm ani moje teta ani sestřenice, které v domku s babičkou žily.

"Babi, promiň…zapaluji svíčku za oknem betlému…v duchu a srdci. Nezapomněla jsem."

A pak po několika letech přišel sen.

Tak živý…

Znovu jsem se ocitla s babičkou v podkrovním pokojíku jejího domku.

Znovu se stejnou tichou úctou brala do ruky betlém.

A její oči jako by se ptaly: "Zapaluješ na Štědrý den svíčku v jeho okně?"

Pouhý sen…?

Nikoli.

Skutečnost.

Jistě to znáte.

Ráno jsem neváhala.

Napsala jsem dopisy dalším příbuzným s prosbou i vysvětlením, proč babiččin betlém hledám.

Za několik dní přišla obálka.

Ano, ukrývala babiččin betlém…

Propojení s blízkými, kteří nás předešli na druhý břeh, nemusíme prožívat jen o Vánocích.

Je pouze jeden svět…

Mosty k tomu druhému, očím neviditelnému světu, a k těm, které nosíme v srdci, tvoříme sami.

Svou láskou.

L.K.