Během tohoto desetiletí by měl být zcela přetransformován celý svět. Přechod na jakýsi neofeudalismus, charakterizovaný digitální diktaturou, transhumanismem a globalizací, je nadále v plném proudu
Nejméně šest let dochází k zásadním ekonomickým a politickým posunům, které se dokonce postupně zrychlují. Také stávající geopolitické dění je toho důkazem. Vše postupuje možná rychleji než bylo v plánu. A jen velmi málo lidí si uvědomuje, kam vše směřuje.
Nedávný vývoj na Blízkém východě ukazuje, jak rychle mohou geopolitické konflikty vyvolat ekonomické šokové vlny.
S faktickou blokádou Hormuzského průlivu a íránskými hrozbami vůči ekonomickým cílům nejsou pod tlakem jen energetické trhy.
Dodavatelské řetězce, náklady na dopravu a dlouhodobě i ceny potravin by mohly celosvětově vzrůst.
Pro mnoho zemí to znamená začátek fáze rostoucí nejistoty.
A to jak ekonomické, tak politické.
Takové krize často mají dalekosáhlé historické důsledky.
Když energie bude vzácná, vlády reagují zásahy: cenovými stropy, příděly, státními distribučními systémy nebo opatřeními ke kontrole spotřeby.
Současně se mění způsob, jakým státy organizují a sledují o své obyvatelstvo.
Digitální administrativní systémy, elektronické digitální identity a státní platformy pro služby nebo asistenční programy se šíří po celém světě.
Mnoho vlád – včetně té naší – v současnosti masivně investuje právě do těchto struktur.
V tomto kontextu se otázka, která byla položena před několika lety, zejména v debatách o hospodářské politice, objevuje znovu a znovu:
Zažíváme v současnosti postupnou transformaci globálního systému?
Dochází k tomu, co někteří nazývají "Velkým resetem"?
Tento termín byl původně vytvořen v kontextu Světového ekonomického fóra a popisuje myšlenku přesměrování ekonomiky a společnosti po velkých krizích.
Článek na webu WEF byl smazán.
Naštěstí je archivován zde.
Propagátoři Velkého resetu tvrdí, že jde o udržitelnější ekonomiku, digitální modernizaci a nové formy globální spolupráce.
Ve skutečnosti je však tento proces snahou o silnější centralizaci politické a ekonomické moci, o zavedení nového systému.
Současná situace alespoň poskytuje pozadí pro takové debaty.
Nedostatek energie by mohl donutit státy přísněji regulovat spotřebu (a někde se to už dokonce aktuálně děje).
Rostoucí ceny a narušené dodavatelské řetězce by mohly vést k novým formám vládní podpory.
Digitální systémy naopak technicky usnadňují organizaci pomoci, dotací nebo v extrémních případech přídělového zboží.
To vše by bylo nyní možné řešit pomocí aplikací, digitálních identit nebo centrálních platforem.
Digitální identita by tedy byla lidem vnucována pod příslibem rychlejší pomoci a pohodlí.
A ten, kdo by si digitální identitu nezařídil, by neměl právo na příděl příslušného zboží.
Ve skutečnosti je však ID nezbytná pro zavedení digitální měny, což je skutečný cíl jejího plošného prosazování.
Pracovní struktury se také již mění.
V době krize několik zemí opět stále více uvažuje o práci z domova nebo o flexibilních modelech práce, aby omezily dopravní trasy a šetřily energii.
To, co začalo jako dočasné opatření během pandemie, mnohde zůstalo trvale zavedeno.
Zda jsou všechny tyto události skutečně součástí komplexní restrukturalizace globální ekonomiky nebo pouze paralelními reakcemi na krize, se teprve ukáže.
Jisté však je, že velké geopolitické konflikty a ekonomické šoky opakovaně v průběhu historie vyvolávaly zásadní změny.
Obnova Evropy po druhé světové válce, ropná krize 70. let nebo finanční krize v roce 2008 vedly k novým politickým a ekonomickým strukturám.
Otázka, která dnes vyvstává, tedy není ta, zda se systém mění – ten už se totiž zcela jistě mění – ale kterým směrem se vydává.
Povedou tyto změny k větší centralizaci a větší státní kontrole nad ekonomikou a společností, jak se očekává?
Budou dále zrychlovány geopolitickými událostmi, další pandemií či hospodářskou krizí?
Jak konflikt na Blízkém východě nadále eskaluje a světové trhy reagují nervózně, právě tato debata pravděpodobně zesílí.
Protože když se energie, dodavatelské řetězce a ceny potravin dostanou pod tlak současně, začíná fáze, kdy se často reorganizují ekonomické a politické systémy.
Někteří to vidí pouze jako adaptaci na novou realitu.
Jiní už mluví o pomalém resetu globálního řádu.
Přesně tak, jak to v roce 2020 naplánovalo WEF…
Q.S.
Války jsou tu odjakživa především ke změně poměrů.
Umožní zavést mechanismy a nástroje, které by v míru obyvatelstvo odmítlo.
Klíčem je strach....
Smrt, bída a hlad vše jen popohánějí tam, kam se iniciátoři válek pokoušejí svět dotlačit.