Březnové slunce

Záříš nesměle, slunce jarní,

paprsky hladíš tváře skalní.

Na horách bílých taje sníh,

v kapkách bublá jara smích.

Vítr se prohání krajinou,

valí se polem, dolinou.

Ptačí zpěvy tak radostné,

o jaru síly bytostné.

Teplo se vrací, rány se hojí,

nad lesem mlha v závoj se pojí.

Březnové ráno křehké jak sen,

přišlo jaro, ožívá zem.  

A co ty, lidská duše? 

V temnotách chceš zajít hluše?

Netoužíš vidět Světla svit?

V chladu a prázdnotě toužíš mřít?

Q.S.