Budou tisíce džihádistů ISIS z kurdských věznic využity pro rozvrácení íránského režimu?
Je to jen pár dní, co jste si zde mohli přečíst o situaci v Sýrii, kde džihádistická vláda po genocidě alavitů a drúzů a vyhánění křesťanů vyrazila dobýt území roky ovládané Kurdy.
V současné době se již situace značně posunula.
Dlouho se vědělo, že v případě obsazení území džihádistickou vládou, jejíž členové se rekrutují z různých bojůvek, dojde k propuštění většiny vězněných džihádistů i jejich manželek, které spolu s dětmi (často již dospělými) pobývají v táboře Al-Hol a několika menších táborech.
Mimochodem, Al-Hol je v podstatě další odchovnou džihádistů.
Více si o tom můžete přečíst (včetně videí) zde, zde nebo zde.
Ve Vězení by mělo být podle odhadů kolem 9000 těch nejkrutějších bojovníků ISIS a v táborech by měly pobývat desítky tisíc jejich příbuzných.
Ti všichni budou nejspíš začleněni do společnosti, která ostatně směřuje k chalífátu v podobném stylu, jaký prosazoval ISIS.
Nyní se spekuluje, že každým dnem budou tyto hordy propuštěny (již nyní přichází informace o stovkách džihádistů, kteří během dobývání území prchli z vězení) a tato vojska by údajně mohla být využita jako pomoc při snaze o změnu režimu v Íránu.
Zda tomu tak bude se teprve uvidí, nicméně Západ novou džihádistickou syrskou vládu plně podporuje, přičemž jejím hlavním spojencem je Turecko, jehož vojáci také pomáhají v převzetí území od Kurdů.
V lednu 2026 zahájily síly nové syrské přechodné vlády HTS vedené prezidentem Ahmedem aš-Šaráou (dříve známým jako Abú Mohammed al-Jolání, bývalý terorista al-Káidy a vůdce Hajat Tahrír aš-Šám – HTS) rychlou a rozhodnou ofenzívu proti kurským SDF.
Operace, která se zpočátku zaměřovala na východní Aleppo, se rozšířila do Rakky, Deir ez-Zor a částí Hasaky, přičemž bleskový postup byl umožněn i za podpory místních arabských kmenových milicí.
Výsledek byl pro Kurdy zničující: SDF ztratily kontrolu nad rozsáhlými oblastmi, včetně regionů bohatých na energetické zdroje (ropa a plyn, jako jsou pole Al-Omar a Conoco) a vodní zdroje (přehrady na Eufratu, včetně Tabqy).
Rakká a Deir ez-Zor – bývalá symbolická hlavní města ISIS a později pod kurdskou správou – se dostaly pod plnou kontrolu Damašku. SDF ustoupily na východ a soustředily se na oblast Hasaka, Qamishli a severovýchodní oblast hraničící s Irákem.
Udržely si také pevnost Kobane (Ain al-Arab), symbol odporu proti ISIS v letech 2014-2015, ale nyní jsou obklopeny tureckými vojsky na severu a nepřátelskou syrskou ústřední vládou na jihu.
Příměří vyhlášené 18. ledna 2026 mezi syrskou vládou a SDF stanoví individuální integraci kurdských bojovníků do národní armády, okamžité předání Rakky a Deir ez-Zor, státní kontrolu nad ropnými poli, hraničními přechody a – což je zásadní – nad tábory a věznicemi, v nichž jsou ubytovány desítky tisíc členů ISIS a jejich rodin.
SDF po léta držely v věznicích přibližně 9 000 bojovníků ISIS (plus desítky tisíc žen a dětí v táborech, jako je Al-Hol) bez formálních soudních procesů.
Během současných bojů a kolapsu obranných linií docházelo k masovým útěkům: stovky džihádistů uprchly z věznic, jako je Al-Shaddadah.
Damašská vláda mnoho z těchto míst obsadila, zatímco SDF – podle některých syrských a tureckých zdrojů – stáhly stráže z Al-Holu bez koordinace, čímž riskovaly další nestabilitu.
Před svým pádem Bašár Asad opakovaně varoval syrské Kurdy: spojenectví se Spojenými státy a faktická autonomie na severovýchodě nebudou trvat věčně a Damašek si znovu vyžádá suverenitu nad celým územím.
Dnes, kdy nová džihádistická vláda v Damašku zdědila roztříštěnou zemi, znějí tato slova prorocky.
Paradox je jasný: Kurdové z SDF, díky americké letecké a logistické podpoře, sehráli klíčovou roli v územní porážce ISIS v Sýrii (2017–2019), po boku Rusů a Íránců operujících na jiných frontách.
Nyní tito Kurdové riskují, že se jejich staří džihádističtí nepřátelé – nebo alespoň někteří z nich – jim budou vládnout.
Teprve se uvidí, zda bude asi 50 000 džihádistů ISIS a členů jejich rodin (hrubý odhad založený na jejich počtech ve věznicích a táborech) použito jako geopolitická zbraň proti Íránu (který spolu s Ruskem pomohl porazit ISIS), zda spustí novou vnitřní nestabilitu nebo zda se Damašku podaří je manipulovat proti křesťanské a jezídské menšině.
Mezitím syrští Kurdové – zredukovaní na několik malých ohnisek odporu – platí cenu za to, že se opět stali jednorázovým nástrojem zájmů velkých mocností.
Kurdové se brání, ale sen o autonomní Rojavě se nyní zdá být vzdálenější než kdy jindy.
To je jejich trest za to, že uvěřili Američanům.
Třeba se z toho někdo další poučí…