Celkově byl rok 2024 pro ty, kdo si cení svobody, skličující.
"Každý den vypadá budoucnost o něco temněji."
– Alan Moore, Strážci
Stali jsme se národem unášeným mořem nadměrných vládních pravomocí, zneužívání a korupce.
Následující text je střízlivým popisem výzev, kterým jsme čelili v roce 2024 a které byly poznamenány nekonečným uchopováním moci vládou a neustálými útoky na naše občanské svobody.
Rok 2024 byl ve znamení pokračujícího nárůstu překračování vládních pravomocí a jejich zneužívání.
Militarizace policejních složek pokračovala v nezmenšené míře a místní oddělení se stále více podobala prodlouženým rukám armády.
Školy, které měly být místem učení a růstu, se začaly více podobat vězení díky zavádění "bezpečnostních" opatření, která kriminalizují drobné přestupky a vytvářejí prostředí strachu.
Právo na soukromý majetek bylo dále narušováno, vláda měla stále více pravomocí zabavovat majetek pod různými záminkami.
Zhoršila se situace bezdomovců, města kriminalizovala bezdomovectví a zaváděla opatření, která měla jejich život ještě více ztížit.
S vojenskými veterány, kteří byli kdysi oslavováni jako hrdinové, se stále častěji zacházelo s podezřením a byli podrobováni dohledu.
Téměř na všech frontách tohoto roku vláda překračovala a zneužívala své pravomoci.
S každým novým zákonem přijatým federálními a státními zákonodárci, s každým novým rozhodnutím vydaným vládními soudy a s každou novou vojenskou zbraní, invazivní taktikou a ohavným protokolem používaným vládními agenty nám bylo připomenuto, že v očích vlády a jejích korporátních kompliců "my lidé" nemáme žádná práva kromě těch, která nám Deep State uděluje podle potřeby.
Sledování narušilo i to málo soukromí, které nám zbylo.
Stát dohledu se stal ještě všudypřítomnějším.
Technologie rozpoznávání obličeje se rozšířila do nových oblastí našeho života, přičemž se shromažďuje obrovské množství našich biometrických údajů, často bez našeho vědomí nebo souhlasu, což narušuje naši anonymitu a umožňuje bezprecedentní sledování našeho pohybu.
Úniky dat nadále odhalovaly zranitelnost našich osobních údajů.
Svoboda projevu byla nadále napadána.
Zákony o protestech, zóny svobody projevu a další omezení ztěžovaly občanům uplatňování jejich práv vyplývajících z prvního dodatku.
Společnosti provozující sociální média, často ve spolčení s vládou, prováděly cenzuru názorů, které považovaly za nepřijatelné.
Tato cenzura online vytváří komoru ozvěny a omezuje svobodný tok informací.
Vliv hlubokého státu a vojensko-průmyslového komplexu nadále rostl.
Nekonečné války v zahraničí vyčerpávaly národní zdroje a přitom jen málo přispívaly k větší bezpečnosti Američanů.
Vojensko-průmyslový komplex ovládl téměř všechny aspekty amerického života.
Vláda nedokázala ochránit naše životy, svobodu a štěstí.
Dravci policejního státu pustošili naše svobody, komunity a životy.
Vláda nenaslouchala občanům, odmítala dodržovat ústavu a s občany zacházela jako se zdrojem finančních prostředků a jen málo čím jiným.
Policisté stříleli neozbrojené občany a jejich domácí zvířata.
Vládní agenti – včetně místní policie – byli po zuby ozbrojeni a nabádáni, aby se chovali jako vojáci na bitevním poli.
Přebujelé vládní agentury mohly okrádat daňové poplatníky.
Vládní technici špehovali naše e-maily a telefonáty.
A vládní dodavatelé vydělávali na nekonečných válkách v zahraničí.
Prezident se stal ještě imperiálnějším.
Ačkoli ústava svěřuje prezidentovi velmi specifické a omezené pravomoci, v posledních letech si američtí prezidenti nárokují moc zcela a téměř jednostranně měnit krajinu této země v dobrém i zlém.
Pravomoci, které každý následující prezident nashromáždil díky nedbalosti Kongresu a soudů – pravomoci, které dohromady tvoří sadu nástrojů teroru pro imperiálního vládce – dávají tomu, kdo obsadí Oválnou pracovnu, možnost jednat jako diktátor, nad zákonem a mimo jakoukoli skutečnou odpovědnost.
Samotný prezidentský úřad se stal imperiálním úřadem s trvalými pravomocemi.
Náklady na nekonečné války uvrhly národ do ještě většího zadlužení.
Policejní činnost na celém světě a vedení nekonečných válek v zahraničí nezajistilo Americe – ani zbytku světa – větší bezpečnost, ale na úkor daňových poplatníků obohatilo vojensko-průmyslový komplex.
Soudy selhaly při prosazování spravedlnosti.
Nejvyšší soud opakovaně selhával při nápravě křivd páchaných americkým policejním státem.
Přehled kritických soudních rozhodnutí za posledních zhruba deset let, včetně některých zlověstných rozhodnutí Nejvyššího soudu USA, odhaluje překvapivý a trvalý trend směrem k propolicejním rozhodnutím instituce, která se stará spíše o nastolení pořádku a ochranu vládnoucí třídy a vládních agentů než o dodržování práv zakotvených v ústavě.
Masové střelby si vyžádaly více obětí.
K masové střelbě došlo v kostelech, nočních klubech, univerzitních kampusech, na vojenských základnách, základních školách, úřadech a na koncertech.
Téměř ve všech případech si můžete spojit souvislosti s vojensko-průmyslovým komplexem, který nadále ovládá, diktuje a formuje téměř všechny aspekty našeho života.
Bohatí ještě více zbohatli a chudí šli do vězení.
Soudy se nespokojily s rozšiřováním pravomocí policejního státu prohledávat, svlékat, zabavovat, provádět razie, okrádat, zatýkat a věznit Američany za jakýkoli přestupek, bez ohledu na to, jak je bezvýznamný, a pokračovaly v praxi věznění osob, které nejsou schopny zaplatit vysoké pokuty uložené americkým policejním státem.
Tato vězení pro dlužníky nahrávají těm, kteří na věznění Američanů vydělávají.
Toto již není vláda "z lidu, lidem a pro lid".
Rychle se z ní stává vláda "bohatých, elity a pro korporace" a její vzestup k moci je založen na spoutání amerických daňových poplatníků do vězení pro dlužníky střeženého falangou politiků, byrokratů a militarizované policie bez naděje na podmínečné propuštění a bez šance na útěk.
Policie se ještě více militarizovala a vyzbrojila.
Navzdory obavám z toho, že vláda postupně přeměňuje místní policii ve stálou vojenskou armádu, místní policejní orgány nadále pořizovaly zbraně, výcvik a vybavení vhodné pro bojiště.
V současné době je údajně více byrokratických (nevojenských) vládních civilistů vyzbrojených špičkovými smrtícími zbraněmi než amerických mariňáků.
Školy se změnily ve věznice.
Takzvaná školní "bezpečnostní" opatření, která sahají od politiky nulové tolerance, jež tvrdě trestá všechny přestupky, až po sledovací kamery, detektory kovů, namátkové prohlídky, psy na vyhledávání drog, celoškolní uzavírky, cvičení s aktivní střelbou a militarizované policisty, změnila školy ve vězení a mladé lidi ve vězně.
Vláda vedla obnovenou válku proti soukromému vlastnictví.
Boj za ochranu našeho soukromého vlastnictví se stal poslední ústavní hranicí, poslední pojistkou proti uzurpování našich svobod.
Už nemáme žádná skutečná vlastnická práva.
Dům, ve kterém bydlíte, auto, kterým jezdíte, malá (nebo ne tak malá) výměra půdy, která se dědí v rodině nebo na jejíž získání jste si vydělali a našetřili, peníze, které se vám podařilo udržet na bankovním účtu poté, co si vláda a její kumpáni vzali první a druhý a třetí díl… nic z toho není v bezpečí před chamtivým vládním chmatem.
V žádném okamžiku nemáte skutečné vlastnictví ničeho jiného než oblečení na zádech.
Vše ostatní může vláda pod tou či onou záminkou zabavit (civilní zabavení majetku, nezaplacené daně, eminent domain, veřejný zájem atd.).
Situace bezdomovců se zhoršila.
V obcích po celé zemi přijali zákonodárci různé metody (parkovací automaty, územní předpisy, pokuty, a dokonce i roboty), aby bezdomovce odradili od squattingu, potulování a žebrání.
Jedním z nejběžnějších – a nejméně diskutovaných – postupů jsou programy na přemisťování bezdomovců, které je odvážejí autobusy za hranice města.
Vláda vedla válku proti vojenským veteránům.
Vláda odvedla žalostnou práci při respektování svobod vojenských veteránů a péči o jejich potřeby, jakmile opustí uniformu.
Těžký osud veteránů je dnes americkou ostudou, velké množství veteránů je zbídačených, nezaměstnaných, psychicky i fyzicky traumatizovaných, potýkajících se s depresemi, sebevraždami a manželským stresem, bez domova, vystavených nekvalitní léčbě na klinikách a v nemocnicích, ponechaných na pospas, zatímco se jejich papíry hromadí na úřadech správy veteránů, a stále častěji se s nimi zachází jako se zločinci – jsou sledováni, cenzurováni, hrozí jim uvěznění nebo nedobrovolná vazba, jsou označováni za extremisty a/nebo duševně nemocné a zbavováni svých práv podle druhého dodatku za to, že se odvážili vystoupit proti nesprávnému postupu vlády.
Celkově byl rok 2024 pro ty, kdo si cení svobody, skličující.
Bez ohledu na to, kdo sedí v Bílém domě, však politika nenapraví systém, který je nenapravitelně rozbitý.
Q.S.
Podobně skličující je fakt, že si to drtivá většina lidí není ochotna přiznat.