Cena za servírování debilit

Víte, jak v očích veřejnosti zviditelnit novináře, jehož tvorba nikoho nezajímá, ale jako protežovaný presstitut dostal na starost pro režim klíčové téma? Udělíte mu nějakou "prestižní" cenu! Tu následně budete před jeho jménem i za ním ad nauseam uvádět, kdekoli se objeví, jako by šlo o vojenskou hodnost. Vůbec nevadí, že dosavadní výsledky jeho práce jsou ubohé, články psané jakoby z povinnosti a jakékoli ocenění působí až trapně. Důležité je vědět, že máme tu čest s věrným režimním propagandistou. Kdo by jinak znal Ivanu Svobodovou nebo Stanislava Šulce?

V novinách se nedávno mihla zpráva, že redaktor celostátního Deníku Stanislav Šulc, do něhož jsem se několikrát opíral ve svých starších příspěvcích, obdržel cenu Toma Stopparda, kterou uděluje Knihovna Václava Havla. 

Samotná redakce Deníku se s tím pochopitelně okázale pochlubila nejen na webu a několika tištěných stránkách svého vydání; samotný laureát se za ocenění ještě sám pochválil v úvodníku sobotní přílohy, které šéfuje.

Ne že by mě v dnešní době překvapovalo cosi tak absurdního, jako je ocenění asi nejhoršího pisálka v českém novinářském cvokhausu. 

I přes silnou konkurenci je nutné uznat, že většího lempla a ignoranta v mainstreamových médiích nenajdete. 

Mí čtenáři si jistě vzpomenou, kolikrát jsem se podivoval, jak může redakce tvorbu tohoto, z kdoví čí vůle "novináře", bez jakékoli kontroly tisknout. 

Šulcovy články tradičně obsahují tolik nesmyslů, výmyslů, nelogických formulací, faktických chyb i zásadní prohřešků proti poctivé novinařině, až to vzbuzuje vážný dojem, že tato osoba je do své pozice kýmsi protlačena protekčně. 

Jak jinak si vysvětlit, co všechno je Šulcovi novinářskou obcí tolerováno?

Vloni si Šulc například dokázal doslova vymyslet a přepsat celou historii českého (a československého) hokeje. 

Jelikož byl shnilý cokoli si ověřovat, mohli jste si na pěti stránkách (!) přečíst, že trenér čs. mistrů světa z roku 1947 se jmenoval Mikeš (ve skutečnosti Mike Buckna), naši vyhráli hokejový turnaj na olympiádě v Oslu 1952 (to je novinka, že Nagano nebylo první, co?) nebo že v Praze 1985 chytal Hašek (jméno Králík zná snad každé malé dítě, jen ne redaktor celostátních novin). 

Podrobněji jsem o tom psal zde.

Ačkoli redaktor Šulc není zrovna rozeným ověřovatelem faktů, dostal (možná jako stranický úkol?) na starost rubriku o dezinformacích v sobotním magazínu. 

Její náplní bylo zpravidla to samé, co před čtrnácti dny napsal Jan Cemper, server Demagog či Faktické info. 

Celý Šulcův fact-checking tedy spočíval v tom, že obšlehl původní příspěvek a připojil k tomu nějakou svou moralitu. 

Díky tomu se nejednou dostal do trapné situace, když v tištěném vydání vyšel text, vyvracející "dezinformace a lži", které se mezitím ukázaly jako pravdivé. 

Cemper svůj příspěvek následně upravil, což už Šulc kvůli uzávěrce pochopitelně nestihl. 

Příkladem bylo ostudné popření pravosti výroku spisovatele Remarqua o válce, jehož šíření označil za účelovou lež proruské propagandy (viz můj článek z února 2023). 

Remarqův výrok je pochopitelně pravý, ale redakci to zase tolik netrápilo, aby otiskla opravu.

Náš laureát a vbrzku možná i kandidát na Nobelovku proslul i dalšími nepřekonatelnými perlami:

• "Elektroauta už se vyplatí" (Deník 14.11.2021)
• "Prostě a jednoduše: 20 tisíc lidí nakažených po podání první dávky vakcíny není důkaz nefunkčnosti vakcín. Naopak, je to důkaz toho, že vakcíny fungují." (Deník 3.7.2021)
• "Konspirační teorie a teze, že lidé jsou jen loutky a světové dění kdosi řídí, vyznávají jen pomatenci, kteří nechtějí přijmout, že dění světa je shlukem chaotického jednání miliard lidí a institucí. Protože v takovém světě se prostě nevyznají." - Na další stránce následoval elaborát o vypuknutí ekonomické krize z roku 2008 a jejich důsledcích pro celý svět. Zřejmě příklad lokální, náhodné a nesouvisející události, jež v důsledku činů několika elitních banksterů (očividně "chaotické jednání miliard lidí") pouhou shodou okolností způsobila pád velkých bank a následně přerostla do celého světa.
• "Tyto smlouvy [států s dodavateli covid mRNA vakcín] jsou zcela jednoduše dohledatelné na internetu, jen je potřeba vědět, co máte hledat." - Nedohledal je zatím ani Tribunál Soudního dvora EU a začerněné texty smluv dokáže přečíst asi jen elitní novinář z Deníku.
• "Že naše země vyrábí levně elektřinu, ale přes německou burzu nám jej prodávají zpět draho, je pouhou dezinformací. Není to pravda. Cena vzniká jinak a komplikovaněji" (Deník 2. 7. 2022).

Před pár měsíci, po téměř pěti letech servírování těchto debilit, byla Šulcova tragikomická rubrika v tichosti "odklizena" do neexistence. 

Bohužel nikoliv její autor. 

Stále je šéfeditorem sobotní přílohy, jejíž naprosto ubohou úroveň předčí i mnohé studentské magazíny. 

Neuhodnete, co vystřídaly Šulcovy morality o šíření dezinformací, řízené proruskou propagandou. 

Na stejné stránce dnes autor přináší atraktivnější "témata čísla", například o astrologii a horoskopech. :) 

Není nad to, když důvěryhodný mainstream přistupuje ke své práci opravdu seriózně a jejich redaktoři nepropadají kdejakým bludům.

Proč to všechno připomínám v souvislosti s cenou, udělovanou Knihovnou Václava Havla? 

Možná vás napadne, že horšího kandidáta už najít nešlo a že porota Ceny Toma Stopparda je zřejmě složena z šílenců. 

Říkáte si: Přece nedává smysl, aby oceňováni byli ti největší novinářští zoufalci? 

To je ale omyl. 

Právě v té nápadné, až křiklavé mediální glorifikaci loajálních novinářů spočívá ten smysl. 

Vládní moc potřebuje ocenit své věrné a vytvořit jim aureolu výjimečných, a to i za cenu připsání zásluh, jež jim nenáleží.

Pro lepší obraznost: pamatujete si scénu z filmu Vrtěti psem se smyšleným příběhem vojáka Schumanna, který zůstal v nepřátelském zajetí jako "odložená stará bota" (slovní hříčka: schuman=shoe=bota)? 

Státní propaganda stvořila kolem záchrany neexistujícího vojáka dramatickou story a národ doslova zachvátila horečka a kult ztraceného zajatce, představovaný ikonou staré boty: vyráběly se trika s logem boty a nápisem "Přiveďte ho zpět", na sloupy a stromy se házely tkaničky i celé boty jako projev sounáležitosti se zajatým vojínem. 

Vláda byla dokonce schopna zpětně zasáhnout do hudební historie a nechat zhotovit píseň "Good ol' shoe" ve stylu blues začátku 20. století a potají ji doplnit do státního archivu, kde byla posléze náhodou "nalezena". 

Neexistující píseň se tak stala hitem a slavila svůj falešný comeback.

Přesně takto fungují procesy na mediální scéně, které vám na první pohled "nedávají smysl". 

Lidé, o kterých jste nikdy neslyšeli, jsou zničehonic mediálním mainstreamem vyzdvihováni jako legendy svého oboru. 

Člověk, kterého jste nemohli vystát a považovali ho za bezvýznamného lempla, je najednou všemi oslavován jako význačný vzdělanec a nositel velkolepých myšlenek. 

Když si přečtete zprávu, že kdosi takový dostal medaili, vaše první reakce je: 

To snad nemyslí vážně?! Jakmile vše v klidu promyslíte, přijde vám to naopak zcela logické: režimní propaganda vytváří naprostým nulám za jejich loajalitu "prestižní pověst" a asi to tak má být.

"Hele, Stando, chtěli bychom se ti nějak revanšovat za tu rubriku o dezinformacích, kterou jsi pro nás psal. Sice to za moc nestálo, ale snažil ses. Při tvé rozumové úrovni to celkem ušlo. Podívej, u Havlů mají tu Stoppardovu cenu, odměna je padesát táců a oslavná tiráda na vítěze před zraky národa. Budou tam aji kámoši z Aktuálně a čété čtyřiadvacet. Zkus dodat nějaký paján s pomocí tý umělý inteligence, vždyť si s ní pořád hraješ. Každej přece ví, že tu víkendovou encyklopedii v tým časáku jsi opisoval z Wikipedie. Nazvi to jako esej a my už to nějak zařídíme. V porotě máme své lidi, Jirka Přibáň je u Moravce jako doma a Anička Kareninová o tobě prohlásí, že jsi něco jako českej Harari. Jiřka Pospíšil z magistrátu, zrovna čerstvě po porodu, ti předá cenu. Pak uděláš havlovský véčko do kamery a budeš vysmátej. My budeme taky všichni happy."

Asi nemusím dodávat, že nevěřím, že by tento "novinář" byl schopen sepsat původní a vlastní stostránkovou esej o umělé inteligenci. 

Horko těžko zvládá šéfovat víkendové příloze svých novin. 

Zadat stejný úkol umělé inteligenci, počkat na zpracování a výsledek patřičně poupravit, je otázkou - kolika minut, hodin? 

Obávám se, že se s tím budeme setkávat čím dál častěji, a to nejen v mainstreamu.

V souvislosti se Šulcem bych ještě připomněl laureátku ceny Ferdinanda Peroutky z roku 2022 Ivanu Svobodovou, která dostala v Respektu na starost tzv. dezinformační scénu. 

V celém novinářském spektru byste asi nenašli novináře s menší mírou nadšení a empatie pro svou práci a okruh svého žurnalistického zájmu, než má tato dáma. 

Často o těchto tématech vypráví, ale během rozhovorů působí, jako by práci novinářky dělala z donucení. 

Ve dva roky starém rozhovoru pro Aktuálně vzbuzuje svým zoufalým projevem spíše lítost a nechce se mi věřit, že paní Svobodová skutečně žije svou profesí a tématy, na něž se prý "specializuje". 

Přesto se o její práci natáčejí hodinové dokumenty, v nichž z jejích úst zaznívají takové perly, že nezávislí novináři by měli mít zastání u státu, což rozhodilo i přítomné konformisty z Respektu na redakční poradě.

Pokusy o diskusi Ivany Svobodové s objekty svého zájmu jsou místo snahy o pochopení plné urážek, konfliktů a jedovatých poznámek. 

Přesto ji Libuše Koubská při udílení ceny označila za novodobou Milenu Jesenskou. 

Proč ne rovnou jako F. X. Šaldu v sukni? 

"Letos jsi získala cenu Ferdinanda Peroutky, jsi velmi zkušená novinářka," podkuřovala okatě moderátorka Aktuálně novinářce ve starším rozhovoru.

Chvalozpěv se u jmen privilegovaných presstitutů bude opakovat donekonečna, kdekoli se jen objeví, aby i venkovský lid pochopil, že má co do činění s novinářem / novinářkou světového věhlasu. 

Protože kdo by to jinak kromě redakcí Respektu, Deníku N a ČT24 tušil, že? :)

Všem zprava i zleva oceněným novinářům pochopitelně ze srdce blahopřeji a ať si tu přízeň moci užijí, dokud s ní pevně drží linii. 

Jakmile se jí na okamžik pustí, žádná cena ani medaile je před dehonestujícími nálepkami neuchrání. 

Z ničeho nic se z nich stane "dezinformátor", "zrádce", "bývalý novinář" nebo "šiřitel protistátní propagandy". 

Není málo takových, kteří by o tom mohli vyprávět (Ivan Hoffman, Angelika Bazalová, Martina Kociánová...).

Zdroj

Q.S.

Kouzelné.

Blahopřejeme...