Ceny benzínu a nafty lámou rekordy. Ale to je teprve začátek. Vskutku se můžeme dočkat osmdesáti až sto korun za litr. Ale i to bude teprve začátek...
Větší průmyslové a zemědělské podniky sice většinou nejezdí tankovat k pumpám. Mají vlastní dlouhodobé smlouvy s dodavateli, takže rychlé výkyvy na ně bezprostředně tolik netlačí. Ale brzy začnou.
Všechno se totiž propíše do cen elektřiny, chemických produktů, hnojiv – a vlastně všeho ostatního včetně potravin.
Ceny dál ostře poskočí vzhůru – a opět se roztočí inflační spirála.
Ale i to bude teprve začátek.
Tedy pokud rychle neskončí absolutně pomatená válka proti Persii (Íránu), což je vysoce nepravděpodobné.
Přesněji řečeno nemožné.
Je to past.
Nastražil ji Izrael (respektive válečný zločinec Netanjahu) za pomoci (nejen amerických) sionistů.
A napochodovaly do ní Spojené státy (respektive osobní mocí zpitý Trump) za pomoci (nejen amerických) neokonů.
Tedy právě toho uskupení, proti kterému Trump bojoval – a ve volbách domněle zvítězil.
Teď už ale plně hraje podle jejich not.
A to je teprve začátek.
Patrně přijde ještě s něčím divočejším, aby se z pasti dostal.
Nezvládnuté poprvé
Důsledky pro nás mohou být zdrcující.
A je docela příznačné a paradoxní, že přicházející obří ekonomickou, energetickou a finanční krizi (o bezpečnostní ani nemluvě) má opět na krku vláda vedená Andrejem Babišem.
Dosti děsivá představa.
Je vůdcem pro dobré počasí.
Krize však nezvládá.
Za té první – covidové – se předvedl jako naprosto zmatený manažer.
Absolutně ji prokoučoval.
Jím ordinovaný dvojitý lockdown bezpečně zničil naše hospodářství sotva vzpamatované z finanční krize zavlečené do zbytku světa z Ameriky.
Zavíráním škol poznamenal víc než jednu generaci dětí.
A vakcinační tyranie, kterou tak bezhlavě a pomateně podporoval, má na svědomí dosud neznámý počet mrtvých a zdravotně postižených.
První pravdivé studie totiž teprve probublávají na povrch dosud pevně uzavřený a střežený mocnou farmaceutickou lobby.
Jenže se stal zázrak: Sotva se za pomoci podvodů a záškodnických rozhodnutí ústavního soudu u nás vyměnila vláda, ukončil Vladimír Putin covid ze dne na den.
Speciální vojenská operace, kterou na východě Ukrajiny zabránil masakru a genocidě ruskojazyčných obyvatel Doněcku a Luhansku, měla ale ještě druhý důvod.
Možná první: Zabránil přesunutí NATO na měkký ruský podbřišek.
Americké rakety na Ukrajině by byly v opačném gardu tímtéž, čím by se staly ty sovětské na Kubě za Karibské krize.
To by nemohlo skončit jinak než jadernou konfrontací.
Nezvládnuté podruhé
A tak jedna krize vystřídala druhou – ještě nebezpečnější.
Evropští neokoni dominující většině vlád rozhodujících zemí se rochnili v představě dobytí Ruska spolu s neokony Bidenovské Ameriky.
Jenže – jak to udělat, aby odvetný či preventivní ruský jaderný úder odskákala jenom Evropa a vyhnulo se to Spojeným státům?
Tato těžko řešitelná rovnice vedla Bidenovy loutkovodiče k váhání, během něhož Rusko definitivně převzalo iniciativu jak na ukrajinském bojišti proti třiceti státům NATO, tak ve světové diplomacii.
Ekonomický prostor BRICS toho byl výrazem.
Právě tak jako většinové mínění "zbytku světa", který se v konfliktu postavil na ruskou stranu.
Petr Fiala prohlásil, že jsme ve válce a koaliční partička s Rakušanem, Pekarovou a spol. zajásala.
Tohle byl pro ně dar z nebes.
Jednak jim to umožnilo přivázat zemi ještě pevněji k Bruselu, odkud jim za to pršely bohaté korupční odměny a současně mohli rozjet astronomické mafiánské kšefty s válkou spojené.
Dozimetry, kampeličky či bitcoiny jsou jen vrcholkem ledovce, jenž teprve čeká na "rozehřátí" – pokud na to vůbec kdy za váhavce Babiše dojde.
Energetická, hospodářská a finanční krize (o bezpečnostní ani nemluvě) vrcholící obří inflací padala na hlavy veřejnosti.
Ta sice ve stotisícových demonstracích v Praze zprvu hlasitě protestovala, ale když pochopila, že mafiáni se jim jenom vysmívají – a ještě víc utahují řetězy nesvobody (cenzurou, vypínáním svobodných webů, politickými procesy) – nakonec protesty vzdala.
A tiše počkala na volby.
Potřetí: Co bude teď?
Navzdory všem připraveným volebním podvodům byl hněv dostatečně silný, aby fialová mafie neprošla.
Ale jen se navzdory souboji s hradní a mediální opozicí trochu konsolidovala nová vláda Babiše (ANO), Okamury (SPD) a Macinky (Motoristé), přišel s neúprosnou logikou zla třetí úder: sionistické napadení Íránu.
Nese všechny znaky obou předchozích krizí, ale prohlubuje je.
A především – jejího konce nelze dohlédnout.
Umělá krize covidová byla stopnutelná kdykoli.
Jakmile se ukázalo, že nedosáhne požadovaných parametrů ve vnitřní destrukci států a rozkladu mezinárodního uspořádání v globalistickou "světovou vládu" planetární záchrany, byla odepsána.
Obdobně jako předtím chatrný pokus o nastolení "zelené diktatury" pomocí klimatické lži.
Když se na ni dnes díváme s odstupem – jakkoli její pozůstatky v podobě umírajícího grýndýlu v bruselské diktatuře ještě doznívají – vypadá docela dětinsky neškodně.
Asi jako její hlavní mediální tvář Greta Thunbergová, která mezitím dospěla a stala se bojovnicí proti sionismu.
Takže byla rychle odstřelena a její stejně naivní následovníci aktuálně spíše zapalují v Pardubicích zbrojovky, než by uprostřed chladného jara (po chladném podzimu a výrazně studené zimě) protestovali proti globálnímu oteplování.
Zvedl jim trochu adrenalin pouze Petr Macinka se svým vtipným vstupem na ministerstvo globálního oteplování (tzv. životního prostředí) a prohlášením: Klimatická krize skončila.
Jinak ovšem vůkol kolem v této chvíli vidět jediné:
Bezradnost
Andrej Babiš je opravdu postava k politování.
Návratu na nejvyšší příčku politické moci obětoval vše, nejspíš i zdraví.
V nesmyslném gestu se dokonce zbavil Agrofertu, dítěte které "oboupohlavně" zplodil z vajíčka popřevratového nového dělení majetku a spermie svých normalizačních známostí a kontaktů.
A za heroického úsilí jej vypiplal a přivedl na práh dospělosti.
A teď mu z bezradnosti ustanovil poručníky, v domnění, že tím zavře ústa svých nepřátel.
To se ale přece nikdy stát nemůže.
Miliardářská fronta, která proti němu stále před patnácti lety, se navíc nebývale rozrostla.
Moderní mafie napojené na nejvyšší patra státu (viz Rakušan, Fiala, Blažek a mnozí další) už pracují na úplně jiných základech a vazbách.
Když se Babiš rozhodl jít do politiky, protože ho stále více unavovalo a uráželo expedovat igelitky nacpané penězi na úplatky stále nenasytnějším politikům vládních stran odleva doprava, byla situace zcela jiná.
Dodnes zůstalo jediné:
Zuřivá nenávist k tomu, který své peníze už nedistribuuje korupčním politikům, ale proměnil je ve vlastní politickou moc.
Stojí proti němu teď v jedné řadě.
Ovládají korporátní a takzvaně veřejnoprávní média, organizují demonstrace, platí neziskovky.
Jsou do jednoho napojeni na německá respektive bruselská mocenská jádra – tak jako byl od začátku on.
Nechal se donutit prodat i MAFRu (Mf Dnes, i-Dnes atd.), přes kterou byl součástí korporátu – a tedy ve hře.
Jedna chyba za druhou.
A vše – z bezradnosti.
Přes kopírák
Postaven do centra rýsující se další obří krize – s tou covidovou nesrovnatelné – jedná opět bezradně.
V představě, že se vyhne dalším děsivým chybným rozhodnutím, nejraději by teď zůstal někde v bruselském chlívě, kde je sice smrtelný puch, ale také živočišné teplo (kusů určených k brzké porážce).
Žel to zase nemůže, protože před volbami sliboval opak.
A nemá možnost stát se věrnou kopií Petra Fialy, který vzápětí všechny předvolební sliby porušil.
Jenže ten měl za zády mediální antibabišovský korporát, který to všechno držel pod úrovní vnímání svých covidovým tréninkem podvolených voličů.
Babišovi jdou táž média od první chvíle po krku a každý malý úkrok stranou mu dvacet čtyři hodin otírají o nos.
Nemluvě o tom, že to vnímá nelibě jak jeho vlastní elektorát, tak nepodvolení voliči jeho koaličních partnerů – zvláště těch orientovaných na SPD.
A přitom by řešení bylo relativně snadné.
Jen najít odvahu k rozhodnutí, která ho tak jako tak neminou:
Rozpoutat peklo
Že je drahý benzín a nafta?
Přidáme se na stranu Slovenska a Maďarska a zahájíme okamžitá jednání o obnovení dodávek ruské ropy a plynu.
Roury jsou k dispozici a Zelenského náckové je nebudou navždy blokovat.
To by byla diverzifikace energií v pravém slova smyslu!
Jenže Babiš bude raději čekat, až Němci padnou na zadek, zprovozní nepoškozenou část Nord streamu a přilezou k Vladimíru Putinovi s prosíkem.
Nebude to nejspíš tak dlouho trvat.
Jenže pak od nich (a od něj) stejně už nedostaneme nic.
Teď by to bylo jinak.
Tolik možností se právě naskýtá – tak jako je přináší každá krize odvážným:
Třeba s odkazem íránskou válku a s ní spojenou změněnou hospodářskou situaci vypovědět Trumpovi smlouvy o dodávkách amerického létajícího šrotu se značkou F-35 – a mávnout rukou nad zaplacenými "zálohami", které samozřejmě z USA už nikdy nedostaneme.
Nebo okamžitě vrátit důchodcům, co jim Fialova vláda ukradla.
Právě přicházející krize dává příležitost rezignovat na zbytky takzvané rozpočtové opatrnosti (která tady už od konce vlády Václava Klause stejně neexistuje).
Teď by se naopak měla kola investic všeho druhu roztočit naplno.
A ta investice důchodcovská – včetně bleskové přípravy zákona o návratu odchodu do penze maximálně v pětašedesáti letech – je z hlediska každých dalších voleb elementární.
A současně by se měly ihned naplno rozjet práce na zrušení televizních a rozhlasových poplatků.
Prostě rozpoutat legislativní peklo – řečeno Trumpovými slovy při planých výhrůžkách Íránu.
V tomto případě by to však možné bylo: Začít prostě boj na všech frontách současně.
Včetně třeba rychlé přípravy zákona o referendu, které by "překvapivě" umožňovalo rozhodování také o setrvání či odchodu z EU – jakkoli by jeho uskutečnění v dnešní situaci dopadlo pro czexit špatně.
Ale ta možnost by už zůstala – a možná by se hodila v docela dohledné budoucnosti.
Neboť všechno se velmi pravděpodobně závratným tempem změní.
Čekat na toho, který nikdy nepřijde?
Média a fialová mafie v opozičních lavicích by nevěděly, kam dřív skočit.
Co všechno blokovat obstrukcemi.
Jaké demonstrace dříve svolávat.
Hradní spiklenecké centrum by to vyřídilo totálně.
Prostě pevně uchopit kormidlo a radikálně změnit kurz: Ze zahnívajících vod "nepolitické bezradnosti" k rozhodné akci.
Přesně to teď nabízí nevyřešitelná íránská válka.
Donald Trump se před blížícími se polo-parlamentními volbami bezpochyby pokusí o něco podobného:
Ještě více mezinárodní situaci vyhrotí a "vypointuje".
Může to být cokoli:
Odchod USA z NATO.
Dohoda s Vladimírem Putinem typu Jalta č. 2.
Invaze na Kubu nebo do Grónska.
Něco takového nepochybně ještě přijde.
A ve stínu toho by mohl Andrej Babiš jednat.
Že něčeho takového není bezradný váhavec schopen?
Že by se musel stát zázrak?
Ale zázraky se přece dějí.
Jeden – ten vůbec největší v lidských dějinách – se stane příští víkend ze soboty na neděli.
A nebude to nic tak ubohého jako opakovaná administrativní krádež jedné hodiny z našeho denního času o Květné neděli.
Do dějin totiž opět vstoupí ten, který je řešením všeho.
Možná ne pro všechny, ale pro mnohé určitě.
Ti ostatní však nejspíše zůstanou uvězněni ve třetím dějství stejného představení stejné krize.
Jen kulisy se mručícímu diváctvu občas vymění.
A ono pak oddaně bude dál čekat.
Na Godota.