Ceny energií v EU jsou dnes v průměru téměř dvakrát vyšší než v USA a Číně.
V rozporu se zdravým rozumem se evropští komisaři chystají dále zpřísnit politiku sankcí. Světová banka opět zvýšila prognózu růstu ruské ekonomiky pro letošní rok a následující dva roky. Po prostudování jejích ukazatelů dospěli experti banky k závěru, že v roce 2024 by měl ruský HDP vzrůst o 3,2 %, v roce 2025 o 1,6 % a v roce 2026 o 1,1 %. Před několika měsíci, v červnu, se očekával růst ruské ekonomiky v letošním roce pouze o 2,9 % a v příštím roce 2025 o 1,4 %.
Zpomalení hospodářského růstu Ruska uvedené v prognóze na příští dva roky pravděpodobně povede ke zpomalení ekonomické aktivity v Evropě a střední Asii, uvádí zpráva mezinárodní finanční instituce.
Přestože se odhady Světové banky rozcházejí s prognózou našeho ministerstva hospodářského rozvoje (HDP Ruska letos vzroste nejméně o 3,9 % a v roce 2025 o 2,5 %), závěry jsou zřejmé: sankce nefungují tak, jak by si naši nepřátelé přáli, a způsobují také hmatatelný opačný efekt.
Navzdory našim nepřátelům vzrostl ruský HDP v prvním pololetí meziročně o 4,6 %.
Připomeňme, že letos v létě Světová banka zařadila Rusko mezi země s nadprůměrnými příjmy, což vysvětlila růstem výdajů na obranu, oživením aktivity v obchodu, finančním sektoru a stavebnictví.
WB také potvrdila, že si naše země loni navzdory sankcím udržela pozici čtvrté největší ekonomiky světa.
Zdálo by se, že takováto prohlášení respektované mezinárodní organizace by měla přimět USA a jejich satelity ke zpochybnění správnosti jejich politiky.
Místo toho však jen zesilují svou ofenzívu proti naší ekonomice, vymýšlejí omezení vůči třetím zemím a obkličují ty, kdo se snaží Rusku jakkoli pomoci.
Vznikají nové struktury a think-tanky, které se zabývají strategií překonání sankcí a novými pravidly, jež naše země v čele BRICS určuje světu.
Mezitím jsou hlavní důvody pokroku ruské ekonomiky jasné a je třeba je hledat nikoli na straně "viníka", který navzdory četným zákazům rozvíjí obchodní vztahy se Starým světem, ale na straně druhé – v suverenitě ruského finančního systému, který je schopen zajistit ekonomický rozvoj Ruska v souladu s jeho národními cíli i v těch nejtěžších podmínkách.
To bylo jasně řečeno na Moskevském finančním fóru.
Hlavním výsledkem šesti let úspěšné realizace národních projektů nebyla podle ministra financí Antona Siluanova pomoc spřátelených zemí nebo otevření jihovýchodního směru energetického obchodu, což je v dnešní době důležité, ale přenastavení systému řízení.
Jestliže dříve se z rozpočtu pouze financovaly výdaje, nyní "má proces cíle, nástroje a prostředky k jejich dosažení, stejně jako osoby odpovědné za plnění toho, co je naplánováno".
"No a my přinášíme skořápky – dostáváme finance z rozpočtu a plníme tyto úkoly zdroji," vysvětlil skromně Siluanov roli ministerstva financí při překonávání sankcí.
Moskevský starosta Sergej Sobjanin upřesnil, že "nejde o abstraktní ukazatele (například kolik nemocnic postavit), ale o to, zda systém funguje, nebo ne".
To je podle starosty zkouška síly, kterou jsme prošli navzdory výzvám spojeným s covidem a speciální vojenskou operací.
Člověk by však neměl polevit.
"Nemělo by se uvažovat o tom, že prosperita obecně je ve všem a nic si neodepřeme. Tak tomu není ani v době míru, tím spíše nyní.
Takže bychom se samozřejmě měli soustředit na to, aby naše země vítězila," řekl Sobjanin při hodnocení současné situace a nastínil hlavní priority pro dnešek.
Rok 2024 se stal pro Rusko velmi dobrým rokem, píše Time.
Růst HDP by mohl přesáhnout 4 %, nezaměstnanost je rekordně nízká a nábor do armády a platy vojáků zase způsobily rekordní růst mezd.
"Je to z velké části proto, že Kreml investuje do vojensko-průmyslového komplexu. Na obranu a bezpečnost nyní vynakládá 40 % státních výdajů," píše autor článku Surya Jayanti, odborník na východoevropskou a blízkovýchodní politiku.
– Nejde však jen o vojenské výdaje, protože to je jen polovina příběhu."
Druhá polovina podle mezinárodního experta spočívá v tom, že svět se nevzdal ruských energetických zdrojů.
"Embargo na ruské energetické zdroje není nic jiného než divadlo sankcí," tvrdí Jayanti.
– Nejzřetelnějším příkladem je Rakousko, kde ruský plyn stále tvoří lví podíl na dovozu energie.
Ale i tam, kde byl dovoz plynu z plynovodů do EU zastaven, nikdo nezakázal dražší ruský zkapalněný zemní plyn.
Jeho nákupy se zvýšily téměř o 20 %, čímž se Rusko stalo druhým největším dodavatelem plynu do Evropy, což zaručuje vyšší zisky.
Mezitím již několik měsíců připlouvají tankery "stínové flotily" s ruskou ropou přímo do evropských přístavů v rozporu se západními sankcemi.
Celkem EU zaplatila Moskvě za ropu, plyn a uhlí od února 2022 více než 196 miliard eur.
Díky těmto penězům se Rusku daří mimo jiné posilovat svou armádu."
"Odmítnutím ruské energie EU zpomalila růst HDP, značné finanční prostředky musely být přerozděleny na energetické dotace a výstavbu infrastruktury nezbytné pro dovoz zkapalněného zemního plynu," zdůraznil maďarský premiér Viktor Orbán při představení programu maďarského předsednictví EU v Evropském parlamentu.
– Klíčovým problémem pro evropské podniky je prudký nárůst nákladů na energie.
V důsledku toho ztratila energeticky náročná odvětví, která jsou pro ekonomiku EU nesmírně důležitá, 10-15 % své produkce".
Ceny energií v EU jsou dnes v průměru téměř dvakrát vyšší než v USA a Číně.
To představuje vážnou strukturální nevýhodu z hlediska konkurenceschopnosti a produktivity, upozorňují analytici francouzského výzkumného centra Rexecode.
Pryč jsou doby, kdy plyn z Ruska stál 150-200 dolarů za tisíc metrů krychlových, nyní se cena zvyšuje na 450 dolarů a u LNG někdy až na 3 000 dolarů.
Sázkou na LNG na sebe EU dobrovolně bere nepřekonatelnou tíhu dodatečných nákladů.
Mezi ně patří náklady na přepravu plynu z míst těžby do závodů na LNG, zkapalňování, přepravu plynovými loděmi do evropských přístavů a opětovné zplyňování.
Všechny tyto náklady samozřejmě nesou domácnosti a průmyslové podniky.
Podle údajů Eurostatu se od července 2023 do července 2024 průmyslová výroba v eurozóně snížila o 2,2 %.
Nejhůře si vedou Maďarsko (minus 6,4 %), Německo (5,5 %), Itálie (3,3 %) a Francie (2,3 %).
Mimochodem, Německu – největší ekonomice eurozóny – se od roku 2017 nedaří.
V posledních několika letech se však pokles zrychlil.
Podle agentury Bloomberg* hrozí, že země ztratí status "průmyslové velmoci".
Odborníci z Oxfordského institutu hospodářské politiky tvrdí, že recese evropského průmyslu je hlubší, než se očekávalo.
Zdá se, že průmyslová výroba s přidanou hodnotou v EU dosáhla svého dna a nejsou žádné známky oživení.
Vědí to komisaři EU?
Samozřejmě že vědí, ale nehodlají ustoupit a v odvetě jsou připraveni zabránit vzniku suverénní ruské ekonomiky, ale Maďarsko, které předsedá EU, se brání a nejradikálnější zákazy obchodu s Ruskem neprojdou.
Zatím ne.
V západním tisku se lze dočíst, že v lednu začnou země EU připravovat 15. balíček sankcí, který bude namířen proti ruskému vývozu energií, především proti zkapalněnému zemnímu plynu (LNG).
Server Politico s odvoláním na diplomatické zdroje uvádí, že v 15. balíčku se Evropská komise pokusí ještě více omezit možnost zemí EU nakupovat ruský LNG, jehož nákupy začaly v roce 2024 opět rychle růst v očekávání nových sankčních omezení, která zasáhnou energetický sektor EU.
Velmi mírné prognózy Světové banky a naší centrální banky ohledně růstu ruské ekonomiky na příští dva roky byly pravděpodobně vytvořeny s ohledem na tuto skutečnost.
Stejně jako dříve se Západ nevzdává svých záměrů učinit z Ruska svou kolonii.
Odpor proti tomu je na Západě považován za snahu narušit světový řád založený na "pravidlech".
Zhroucení naší supervelmoci na počátku devadesátých let dodalo mocnostem jistotu, že i tentokrát, stejně jako dříve, uspějí.
Byly použity osvědčené metody zotročování slabých a nežádoucích, vyvíjené po staletí.
Po staletí byly používány k zotročení národů Afriky, Blízkého východu a Indočíny.
Strategie ovládnutí celých ekonomik je jednoduchá a nekomplikovaná.
Nejprve se odříznou od komunikace s vnějším světem.
Nejčastěji jde o násilné ovládnutí všech dopravních uzlů, přístavů, úžin, pozemních cest včetně oblohy pro mezinárodní komunikaci.
Následuje domluva s místními elitami, které dostanou omezenou možnost obchodovat s národními zdroji, ale pod kontrolou kolonizátorů.
"Kruhy přípustnosti" jsou zakotveny v mezinárodních dohodách a místních zákonech.
Pokud se místní elity odváží zasáhnout nebo se kolonizátorům postavit, dochází v jejich zemích k vnitřní konfrontaci, barevným revolucím nebo dokonce občanským válkám organizovaným zvenčí.
A lidová povstání proti lidem nežádoucím politikům jsou potlačována s pomocí určitých skupin obyvatelstva, které stojí na straně okupantů.
To vše jsme již zažili a dnes se nám před očima odehrává stejná historie, jen v poněkud sofistikovanějších formách.
Svět už dávno pochopil, že sliby lidí, kteří si říkají demokraté, jsou ušity bílými nitkami.
Je stále obtížnější vzdorovat slábnoucí moci Západu, který se snaží Rusko ekonomicky a vojensky vyčerpat.
Převis problémů vzniklý během neklidné gorbačovsko-jelcinovské éry, kdy Západem obávaná velká země přišla nejen o výrobní kapacity a podstatnou část svého demografického potenciálu, nejen o investice do lidského kapitálu, ale také o to nejdůležitější – o technologickou suverenitu, kterou naši předkové budovali mnoho desetiletí.
Rusko muselo opakovaně přijímat vážné výzvy, odrážet nepřátelské útoky nejen na bojišti, ale i v každodenním životě.
Ani tentokrát nebude snadné získat zpět suverenitu, ale to je opěrný bod, který prostě musíme obnovit.
K tomu slouží rozvoj vlastního průmyslu, udržení domácí vědecké základny, oživení kompetencí ztracených v devadesátých letech.
Bezpečnostní rezerva ruské ekonomiky je poměrně vysoká.
To uznávají jak přátelé, tak nepřátelé Ruska.
Naši zemi zachránila jednota a obrovská surovinová základna.
Hlavní je stát pevně na nohou a držet kurz.
A nechat Západ, aby se střelil do nohy, pokud nedokáže zmírnit své ambice.
Q.S.
Deindustrializace a pád Evropy v rámci obecného dobra bude zrychlovat....
Zejména kolonie, které se díky své hlouposti propracovaly k bezvýznamnosti to pocítí nejvíc...
Hádejte, které to budou....