Český statistický úřad hlásí katastrofální propad porodnosti. Největší od počátku měření
Politici se předhání v nabídkách jako prodejci předražených hrnců. Zvýšíme mateřskou o padesát tisíc. Přidají tak na dítě 34 korun na den po dobu mateřské. Pak vás odloží do chlívku žadatelů o superdávku, kde na dítě dostanete 500 měsíčně, tedy 16 korun na den. Do toho vás, pokud se pokusíte vydělat, zařadí do 21% daňové sazby, takže když si dovolíte výdělek 1000 korun za den, 210 korun pošlete státu. Nemluvě pak o tom, že když si zaskočíte se zbytkem peněz nakoupit něco k večeři pro sebe i pro dítě, stát si odebere další stovku na spotřební dani. Z tisícovky výdělku tak zůstane člověku v rukou necelých sedm stovek.
Mno, sedm stovek.
Ono je dobré brát v patrnosti i další položky.
Třeba takové sociální pojištění.
Jeho minimální výše je pro OSVČ 5720 korun.
To je bratru skoro dvě stovky denně v prachu.
Z vydělané tisícovky máme pětistovku.
Pak tu máme zdravotní pojištění.
Při minimálních zálohách nám to vyjde na stovku denně.
Z tisícovky tak máme čtyři stovky, které zůstanou rodině v peněžence.
A vlastně teprve s nimi může jít člověk nakupovat na večeři.
Ušetří.
Protože čím méně peněz má, tím méně toho koupí a tím menší obolus pošle státu na spotřební dani.
Ale to jsou detaily.
Jako velký rodinný bonus pak má fungovat to, že na mateřské vám bude stát výpadek sanovat 270 korun z mateřské denně (+ 34 korun, pokud by se mateřská zvýšila) a 16 korun z přídavků.
Ale pozor, stát není až taková bestie.
Ještě nabízí úlevu na dani za dítě.
To dosahuje 15 tisíc.
Ročně.
Bratru čtyřicet korun na den.
A pokud se rodina pomine na rozumu a stovku či dvě státu nezaplatí, třeba na sociálním nebo zdravotním, strhne se pumelice, která předhodí rodinu do chřtánu exekutorů.
A je to tak dobře, pořádek musí být.
Mezigenerační solidarita.
I ta solidarita kolektivně placeného zdravotnictví.
Jenže vraťme se jen pár let zpátky do energetické krize, kterou řešil Zbyněk Stanjura, nyní solidní politická mrtvola par excellence.
Stanjura u krize správně pojmenoval sektory, které na ní neřestně vydělávají.
A rozhodl se ve své prozíravosti provětrat tzv. windfall tax.
Jako spekulanty v dobách utahujících se opasků označil vedle energetiků také banky.
Kolik na bankách vytěžil?
Čekal až 35 miliard, dostal necelou jednu.
Ne že by se Zbyněk politická mrtvola sekl, jen banky se rozhodly, že nezaplatí.
A tak začaly optimalizovat a skoro se začínalo zdát, že bychom jim měli začít vyplácet bolestně za to, že jim u nás pšenka tak pěkně kvete.
Na co se zmohl stát?
Na postávání mimo hlavní bulvár penězotoku s otevřenou hubou a prázdnou kapsou.
Peníze dál šťastně odplouvaly do zahraničí a český daňový poplatník dál lepil Stanjurovic díry.
Nastala u bankovního sektoru příslovečná pumelice, s kterou se stát umí rozkatit nad rodinu, když jednou nezaplatí stovku nebo dvě z toho balíku, který je jí souzeno denně zaplatit?
Ale kdeže.
Nemá páky.
Nemá jak se k bankám postavit jako rovný k rovnému.
U rodiny a jejích malých výdělků umí být stát až akademicky detailní při jejich danění a krácení, ale při pohledu na mamutí zisky bankovního sektoru najednou ztratí hlas i sílu prosazovat své zájmy.
A nová vláda?
Vzniká daňová kobra.
Zase na ty malé.
Na banky a jim podobné se nevaří nic.
On se ten přístup bude muset brzy změnit a stát se bude muset naučit kasírovat místo malých ty velké.
Protože velcí se budou s umělou inteligencí stávat ještě většími, ti malí ještě menšími.