Co by nás měli Ukrajinci učit? Zametat jaderný spad? Hromadně lkát nad hromadnými hroby a rychle se probouzející vlnou rakoviny z ozáření u těch nemnohých přeživších?
Sociální sítě jsou zdrojem permanentního pobavení. Teď na mě vybafl příspěvek do veřejné diskuse od jednoho z úhlavních činitelů Člověka v tísni.
"Česko je na válku absolutně nepřipraveno," slynulo ze rtů Daniela Hůleho.
Na válku.
Se Slovenskem bychom možná uhráli plichtu, o zbytku světa nemůže být řeč.
Ale Daniel Hůle vidí daleko větší nepřátele.
A vidí i řešení, což je klíčové.
"Mohli bychom zaplatit Ukrajincům masivní proškolení populace v dovednostech, které by společnost potřebovala v případě napadení Ruskem. Málokdo v tom je větší expert," napsal Daniel Hůle.
Nakoukl jsem na agenturu TASS, jestli už probublává plán na okupaci, nic tam nebylo.
Tedy nic krom paniky stran Íránu.
A tak, než se zveřejní ruské plány, nakoukněme na ten hypotetický útok Ruska na Českou republiku.
Pokud by se Rusko odhodlalo poté, co nebylo schopné za čtyři roky pozemními vojsky obsadit ani 20 % území Ukrajiny, zaútočit na Českou republiku, muselo by to vzít přes zbylých 80 % Ukrajiny, přes 100 % Slovenska, případně přes odhadem 50 % Polska.
Tam všude by narazilo na odpor pro ruskou válečnou mašinérii i ekonomiku více než mrazivý.
Pokud by Rusko cestou na kebab na Václaváku napadlo Polsko či Slovensko, napadlo by tím i Severoatlantickou alianci, která by reagovala velmi vášnivě.
Proto se stran Ukrajiny vedou celé čtyři roky tak opatrné tanečky.
Proto se země NATO tak vzpěčují dodat Ukrajině účinnější a ničivější zbraně.
Rusko by si to mohlo vyložit jako útok NATO.
A tam by pak následovalo jediné.
Jaderná válka.
Protože Rusko nemá šanci proti celému NATO, muselo by sáhnout na svůj jaderný arzenál.
Jakýsi preventivní útok.
A preventivní útok třeba rovnou na Českou republiku, jak zvěstuje vyděšený Daniel Hůle.
Jenže pak je tu zásadní otázka.
Co by nás měli Ukrajinci učit?
Zametat jaderný spad?
Hromadně lkát nad hromadnými hroby a rychle se probouzející vlnou rakoviny z ozáření u těch nemnohých přeživších?
Nebo si snad pan Hůle představuje, že k nám začne Rusko vysílat výsadkové úderky partyzánů, s kterými se budeme muset vyrovnat jako civilisté někde doma za humny?
Vždyť je to dokonale absurdní.
Jak konkrétně si pan Hůle představuje, že by nám byli Ukrajinci platní?
Veteráni s posttraumatickými poruchami budou obrážet základní školy a mluvit o tom, "že rozkaz zněl jasně, muž s koženou brašnou nesmí projet"?
Střední školy budou mít hodiny branné výchovy a vyrážet pod vedením ztraumatizovaných veteránů na střelnice ostřelovat místo terče podobiznu Putina?
Už teď je Ukrajina uprostřed demografické katastrofy a my jí ještě, dle nápadu pana Hůleho, začneme odsávat vojenské instruktory na výuku té naší předposranosti z toho, že k nám na švarném koni přicválá Putinův výsadek a jako Banderovci při útěku před Rudou armádou bude terorizovat naše pohraničí?
Daniel Hůle ukázal, jak je ta odtrženost od reality některých lidí bolestivá.
Při tom cvalu za dobrem si nevšimli, že pomalu přešli hranici, kdy konají dobro, a kdy už tím svým dobrem slouží spíše zlu.
Ukazuje to vlastně i na naprostou bezpředmětnost veřejné debaty na zadané téma, protože ti, kteří by měli mít rozum a brát ohled na realitu, žijí v jakési zmatečné říši fantazie, z které vystřelují zkratkovité úvahy o tom, co by kdyby.
Nejsou slova pana Hůleho nebezpečným vyvoláváním strachu?
Ale asi ne.
Už jsme si zvykli.
Podobně mluvila předchozí vláda neustále.