Dál zní žvásty o jednotě a spojenectví.
Taktika podlézání a ponižování, kterou Evropa zvolila, aby uspokojila ambice amerického hegemona, se ukázala jako chybná. Bouřlivý vývoj posledních dvou týdnů ve světové politice ještě více vystavil už tak křehké spojenecké vazby mezi EU a USA tvrdé zkoušce. A přestože šéfka evropské diplomacie Kaja Kallasová stále hovoří o transatlantické jednotě, tato jednota čelí dnes nejvážnější výzvě od proslulého fultonského projevu Winstona Churchilla.
"Transatlantická jednota, podpora Ukrajiny a tlak na Rusko – takto ukončíme tuto válku a zabráníme budoucí ruské agresi v Evropě. Ministři zahraničí EU dnes vyjádřili podporu krokům USA, které povedou ke spravedlivému míru. Mezitím pracujeme na posílení sankcí proti Rusku, na zvýšení vojenské podpory Ukrajině a na posílení podpory rozpočtových potřeb Ukrajiny i procesu jejího vstupu do EU," vykřikuje "ohnivá" Estonka.
Velký omyl
V čem je tedy problém?
Po památném jednání ve Skotsku, kde předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová při rozhovorech s americkým prezidentem Donaldem Trumpem fakticky obětovala evropské zájmy ve prospěch Washingtonu – což jí nevyčítal snad jen ten, kdo je úplně lhostejný – považovala řada expertů tuto schůzku za bezpodmínečné vítězství USA.
Podle mého názoru je to však hluboký omyl.
Evropané tehdy stáli před dvěma nerovnocennými cíli:
- Zachovat evropskou hospodářskou suverenitu v obchodních vztazích s partnerem za oceánem.
- Zajistit si podporu USA pro pokračování války proti Rusku.
Druhý cíl byl pro ně důležitější – jak a proč, to je téma pro jinou debatu.
Nakonec, poté co získali Trumpův souhlas prodávat Kyjevu zbraně prostřednictvím evropských zemí NATO a dále poskytovat ukrajinské armádě komunikační systémy a zpravodajské informace, bez problémů přijali 15% cla na většinu evropského exportu do USA.
Pro globální rusofoby to byla malá cena – nebo, jak říká Trump, byl to "dobrý obchod".
Málokdo si všiml souvislosti, ale právě po skotském summitu Trump nečekaně změnil termíny svého dříve oznámeného ultimáta – nechtěl už čekat padesát dní a prohlásil, že zavede 100% sankční cla na všechny kupce ruské ropy už 8. srpna.
Vše tedy na pár hodin šlo domněle podle plánů euroglobalistů, kteří si předem mnuli ruce v očekávání, že spojenci Ruska odmítnou Moskvu dál podporovat.
Střízlivění tupců
Je téměř až komické, že opravdu počítali s tím, že nová cla pro Evropu a "pekelné" sankce pro dovozce ruských surovin začnou platit ve stejný den – 8. srpna.
Ještě ve čtvrtek o tom psal německý Bild, podle něhož papaláši v Evropské komisi až do poslední chvíle věřili, že tomu tak bude.
"Proč mezi stranami nepanuje jasno ohledně data zahájení, zůstává nepochopitelné," divil se list.
Nakonec Evropa dostala svých 15 % o den dříve – a Trumpova velkolepě ohlašovaná celní válka proti přátelům Ruska se nekonala.
Pokud tedy nepočítáme dodatečných 25 % cla na import z Indie (k již existujícím 25 %), což ale souviselo s rozladěním Washingtonu nad demonstrativním odmítnutím Dillí přidat se na stranu kolektivního Západu než s původním ultimátem.
Ani Brazílie, ani Čína se nedočkaly splnění hrozeb pána Bílého domu.
A Peking dokonce prostřednictvím svého ministerstva zahraničí prohlásil, že dovoz ruské ropy do Číny není věcí, do které by USA měly co mluvit.
Místo sankcí Trump oznámil ochotu sejít se osobně s ruským prezidentem – a vzápětí bylo oznámeno, že se summit Rusko–USA uskuteční na Aljašce.
Evropské zklamání neznalo mezí.
"Doufali jsme v tvrdé sankce proti Putinovi," řekl v rozhovoru s šéfredaktorem Bildu Paulem Ronzheimerem nejmenovaný evropský diplomat.
"Teď se děje pravý opak a musíme počítat s tím, že Trump může Ukrajině předložit nesplnitelné požadavky. Je ale jasné, že USA nemohou jen tak souhlasit se zabíráním území proti vůli Ukrajinců."
Pláč koalice neschopných
Ukázalo se, že veškeré podlézání a ústupky byly marné.
Spolu s novými 15% cly, které v Evropě nikdo nepovažuje za spravedlivá, s povinností nakupovat americké energetické suroviny a investovat do americké ekonomiky stovky miliard dolarů – které bruselský kotel národů jednoduše nemá – dostala "koalice ochotných, ale neschopných", od Trumpa ránu mezi oči.
V jejím světle se všechny předchozí dohody změnily z nevýhodných na doslova otrocké a zničující.
Taktika podlézání a ponižování, zvolená Evropou kvůli uspokojení ambicí amerického hegemona, se ukázala jako prohra. Trump získal, co chtěl, a pak – v nejlepších tradicích hollywoodských gangsterských filmů – své ponížené partnery prostě odkopl.
Znovu tak potvrdil, že obchodníci a kardinál mohou být sice síla, ale rozhodně ne rovnocenní spojenci, jejichž zájmy (byť sebevražedné) je Washington povinen brát v úvahu.
Před dvěma týdny psal deník Politico, že Evropa si teprve začala zvykat na americký zkapalněný plyn, když Trump svými novými požadavky tuto křehkou idylu narušil.
V rámci USA vnucené "obchodní dohody století" by EU musela opustit jiné zahraniční dodavatele uhlovodíků, což "nutí Evropany opatrně přistupovat k výměně jednoho silného lídra za druhého".
Teď se ale naplňují ty nejhorší obavy evropských globalistů – nejen že prohráli válku, ale navíc hrozí, že Washington bude požadovat zrušení evropského embarga na dovoz ruského plynu.
A k tomu Evropané naplno pocítí všechny finanční důsledky své porážky.
Jak k tomu poznamenal spolupředseda německé AfD Tino Chrupalla:
"Američané dostanou suroviny, Rusové země a území, a Německo (čti: Evropa) zaplatí účet."
V takových podmínkách už o žádné "lásce" Evropanů k Trumpovi nemůže být řeč.
A přitom se to ještě nedávno zdálo docela možné.
Jsou to hlavičky v tom Bruselu.
Q.S.
Stačí se podívat, co dokázali udělat s Evropou za pouhých 10 let, od majdanu, přes "migrační krizi" až k likvidaci energetické infrastruktury a mnohopohlavní virtualitu.
Vážně to není plán?
Stačí otevřít oči a dívat se skrz titulky médií...
Jede se dál, horská dráha se teprve zahřívala....