Dav stínů na náměstí

Temný dav tu šíří tíseň,
z chladu dlažby pěje píseň.
Na tribuně pištec kvílí,
zaplacen za každou chvíli.

Slova zní jak buben času,
jako plevy, bez ohlasu.
                                                                         Všichni v nitru dusí křik,                                                                           hledají cestu pro únik.

V očích stíny, v srdci tíseň,
temný dav tu pěje píseň.

Náměstí je plné zrad,
z koutů syčí lstivý had.
A tam v dálce na obzoru,
rozlévá se moře vzdoru.

Naděje jak slzy kanou,
v lidech jiskry vzdoru planou,
My nejsme tento temný dav!
K světlu jde, kdo v duši zdráv.

                                                                              Zatím z tribun zlí a krutí                                                                                volají po další smrti.

                                                                               Za tři a třicet stříbrných                                                                                                                                                            jen stěží ďábel skrývá smích,                                                                                                                                                         když z ampliónů hlava hlav                                                                                  zasvěcuje smrti dav

Q.S.