Dokument České televize 2010

Q.S.

Čas oponou trhnul...

Kdy začnou prohledávat archivy a vyřazovat nevhodné materiály?

Tento proces neustálého pozměňování se používal nejen v novinách, ale i v knihách, časopisech, brožurách, plakátech, letácích, filmech, zvukových záznamech, kreslených filmech, fotografiích - v každém druhu literatury nebo dokumentace, která by snad mohla mít nějaký politický nebo ideologický význam.
Den po dni a téměř minutu po minutě byla minulost přizpůsobována současnosti.
Tímto způsobem se dala dokumentárně dokázat správnost každého záměru Strany.
Nikdy nesměly zůstat zachovány žádné zprávy nebo názory, které by byly v rozporu spotřebami přítomné chvíle. Celá historie byla palimpsest, mnohokrát oškrábaný a znovu a znovu popisovaný pergamen.
Pak už nebylo v žádném případě možné dokázat, že došlo k falzifikaci.
V největší sekci Oddělení záznamů, daleko větší než ta, kde pracoval Winston, byli zaměstnaní lidé, jejichž povinností bylo vystopovat a shromáždit všechny původní nepřepsané výtisky knih, novin a jiných dokumentů, jež byly určeny ke zničení.
Mnohá čísla Timesů, která byla třeba i desetkrát přepsána proto, že se změnila politická orientace anebo že obsahovala chybná proroctví Velkého bratra, byla zařazena ve svazcích jednotlivých ročníků s původním datem a neexistovaly žádné jiné výtisky, které by jim odporovaly.
Také původní vydání knih byla odstraněna a znovu a znovu přepisována, a knihy vycházely znovu a znovu bez nejmenší zmínky o tom, že v nich bylo něco změněno.
Dokonce ani v psaných pokynech, které Winston dostával a kterých se zbavoval hned, jak je splnil, se nikdy neuvádělo, ba ani nenaznačovalo, že má být spáchán podvrh: vždy se jen konstatovalo, že jde o přepsání, omyl, tiskovou chybu anebo nesprávný citát, které je v zájmu přesnosti třeba opravit.
Ale vždyť to vlastně ani podvrh není, pomyslel si, když měnil cifry Ministerstva hojnosti.
Jde jen o to nahradit jeden nesmysl jiným.
Většina materiálu, s nímž člověk pracoval, se netýkala reálného světa ani tolik, jako se ho týká přímá lež.
Statistické údaje byly pouhá fantazie v originální verzi stejně jako ve verzi opravené.
Většinou se předpokládalo, že si i tak všechny cifry vymýšlíte.
Tak například Ministerstvo hojnosti naplánovalo výrobu 145 miliónů párů obuvi.
Jako skutečný objem výroby uvedlo Ministerstvo šedesát dva milióny.
Když však Winston původní předpověď opravoval, snížil číslo na padesát sedm miliónů, aby vyhověl obvyklému požadavku překročení kvóty.
Tak jako tak, šedesát dva milióny nebyly o nic blíž pravdě než padesát sedm miliónů nebo 145 miliónů.
Zdálo se dokonce pravděpodobné, že nebyly vyrobeny vůbec žádné boty.
A ještě pravděpodobnější bylo, že nikdo nevěděl, kolik se vyrobilo, a ani se o to nezajímal.
Všichni byli srozuměni s tím, že v každém kvartálu se na papíře vyrobily astronomické počty bot, zatímco snad polovina obyvatel Oceánie chodila bosá.
A tak tomu bylo se všemi zaznamenávanými údaji, ať šlo o věci velké či malé.
Všechno se ztrácelo v jakémsi stínovém světě, v němž se nakonec i letopočet stával nejistým. 
G. Orwell - 1984