Dráha pro kola

Když jsem dnes procházela v nevelkém modřanském lesíku kolem dávno zarostlého a zasypaného "příkopu", živě se mi vybavila drobná příhoda z doby covidové…

Rok 2021.

Je sluncem prozářené předvelikonoční dopoledne.

Jako každý den jdu pozdravit "můj" les …rašící stromy, kvetoucí keře, strakapoudy, kteří začínají tesat dutiny a vystýlat je větvičkami a mechem, aby připravili hnízda pro svá mláďata......

I lidi bez domova, kteří v lese občas nacházejí azyl.

Většinou tady potkávám jen málo dětí...

Ti větší vždy jen proběhnou, ti menší zůstávají s rodiči na nedalekém dětském hřišti na samém okraji lesíka.

Tentokrát však moji pozornost zaujmou dva asi dvanáctiletí chlapci.

Neběhají, ani nejsou na procházce se svými čtyřnohými kamarády...

Již zdálky vidím, že v odlehlejší části lesa "pracují."

Mají rýče a lopaty a cosi kopají.

"Vysazují stromky…

Nebo zbyly jejich rodičům na zahradě květiny, a tak je hoši zachraňují a přesazují do lesa," napadá mě...

"Anebo potřebují na zahradu trochu lesní půdy…?

Nebo úplně něco jiného…?"

Když k nim přijdu blíž, vidím, že vyhloubili již docela hluboký "příkop"...

K čemu má asi sloužit?

Neodolám a ptám se:

"Hoši, prosím, mohu se vás zeptat, k čemu kopete tady v lese takovou jámu?"

Jejich odpověď mě uzemní: "To bude dráha pro kola…," odpoví upřímně...

"Dráha pro kola???" neskrývám údiv.

Nad jámou, kterou tak intenzivně hloubí, se klene vichrem zlomený strom...

A příkop má sloužit k tomu, aby hoši pod tímto zlomeným stromem na kolech projížděli...

Kola mají už připravená…

"Prosím vás kluci, víte, že les je živý, přetnete kořeny i stromům sousedícím...mohou uschnout..." pokračuji…

"Víte, je to domov i řady zvířat…rostlin… zvažte, jestli můžete mít dráhu pro kola na jiném místě...Určitě takové místo najdete."

Ještě se ptám, zda s jejich v lese stavěnou dráhou pro kola souhlasí rodiče.

Ano, rodiče nic nenamítají, souhlasí, dozvídám se.

Chvilku si povídáme o lese, o jeho obyvatelích…

O tom, že člověk má být lese tichým hostem...

Oba hoši vnímají...

Zasypávají vyhloubený příkop...

V jejich očích spatřuji…porozumění...pochopení a možná i záblesk studu…

V duchu děkuji, že hoši poslechli svůj cit.

Nepochybuji o tom, že tihle dva kluci si postaví díky svému přístupu tu nejlepší dráhu pro kola...jen bude na jiném místě.

A jistě se naučí být v lese…vítanými hosty…

L.K.