Džaláluddín Rúmí
Jednání vycházet musí z vnitřku srdce…
Džaláluddín Rúmí
Nepopsatelné
Jednoho dne se jeden derviš zeptal druhého, zda již viděl Boha.
Druhý derviš odpověděl:
"Jak ti mám popsat nepopsatelné?
Místo odpovědi ti budu vyprávět jeden příběh.
Nalevo je požár a napravo řeka vína.
Mezi davem lidí jsou jedni, kteří tíhnou k požáru, a druzí, kteří se opíjejí v řece.
Ale dobro a zlo jsou naopak.
Ti, kteří napřáhnou ruku k požáru, skončí v řece, zatímco ti, kteří se opíjejí v řece, skončí v ohni.
Jeden člověk z tisíce zná toto tajemství, a proto si oheň vybere tak málo lidí.
Ti, kteří se vrhnou do ohně, aniž by vrhli jediný pohled k řece, jsou pak obšťastněni osudem. Dav opilý rozkošemi z řeky pak platí účet za své hrátky.
A oheň jim řekne: 'Ach vy hloupí!
Nenalhávejte si nic o mně!
Ve skutečnosti jsem pramenem, skrytým pramenem!
Ó, Abraháme!
Není tu žádný dým, ani plameny, které by nebyly ve vlastnictví Nimroda!
Pokud máš moudrost Abraháme, oheň pro tebe bude jako voda.'
Buď jako noční motýl vábený ohněm.
Jeho duše mu říká: 'I kdybys měl stovky křídel, shořely by všechny!'
Neznalý se mnou soucítí kvůli mé hlouposti a mně je ho líto, poněvadž znám toto tajemství!"
Džaláluddín Rúmí: "159 súfijských povídek," Praha 2003
Lovec a stín ptáka
Pták letí ve výši, stín jeho tak
po zemi kvapí, jak letící pták.
Hlupák chce ulovit stín – běh a spěch –
žene se, že mu dochází dech.
Nevěda, že jen pouhý klam ho láká,
neznaje, kde je skutečný zjev ptáka,
do stínu střelil, jak byl by to pták
a jeho toulec prázdný zůstal pak.
Toulec života vyprázdnil – přestal žít,
zahubil ho běh, když stín chtěl ulovit.
Džaláluddín Rúmí: "Masnaví. Básně vnitřního smyslu," Praha 2001
Dech, trpělivost, ticho
Jeden muž si na smrtelném loži nechal zavolat své tři syny a řekl jim:
"Ten z vás, který je nejmoudřejší, zdědí všechno moje jmění, zlato i stříbro."
Ihned, jakmile před syny a soudcem vyslovil tato slova, obrátil oči v sloup a poručil svoji duši Bohu.
Ti tři synové se tedy obrátili na soudce a řekli:
"Nyní jsme tři sirotci a jsme připraveni podvolit e otcově poslední vůli."
Soudce na okamžik zapřemýšlel, a pak rozhodl:
"Každý z vás mi povypráví nějaký příběh, abych já mohl posoudit jeho zralost. Pokud vás žádný příběh nenapadá, řekněte mi, jakou ctnost každý z vás má."
První syn řekl: "Já poznám, co je nějaký člověk zač, ihned, jakmile promluví. Pokud mlčí, stačí mi tři dny a mám ho prokouknutého."
Druhý řekl: "Pokud ke mně někdo hovoří, chápu to, co mi říká a pokud nemluví, přinutím ho k tomu!"
"Dobrá," řekl soudce. "A co když se jedná o tvrdohlavého člověka, který si umínil, že nepromluví?"
Třetí syn pak řekl: "Já pozoruji svůj dech a zůstávám v tichosti. Používám trpělivosti jako žebříku, abych se vyšplhal až na vrchol štěstí."
Džaláluddín Rúmí: "159 súfijských povídek," Praha 2003
Čtyřverší
Jednání vycházet musí z vnitřku srdce,
uzel nerozetneš, když nasloucháš legendám.
Pramen vody, který prýští uvnitř domu,
lepší než řeka je, jež zvenčí teče k nám.
Džaláluddín Rúmí: "Masnaví. Básně vnitřního smyslu," Praha 2001
Nářek našeho srdce je znamením hoře, srdce,
ten nářek ze srdce nese se po prostoře, srdce.
Každá vlna krve, již srdce vyrazí, ó srdce.
to není srdce, to je hluboké moře, ó srdce.
Džaláluddín Rúmí: "Masnaví. Básně vnitřního smyslu," Praha 2001
Džaláluddín Rúmí (1207−1273), perský básník a súfijský mystik, filozof, zakladatel řádu Tancujících dervišů.
Rúmí náleží k významným postavám literatury a filozofie nejen v Íránu, ale v celém arabsko-muslimském světě.
Narodil se ve středoasijském Balchu, hovořil a psal arabsky, persky a turecky.
Od roku 1223 žil v maloasijské Konyi.
Studoval islámskou filosofii a mystiku a již v mládí se stal uznávaným teoretikem súfismu.
Jeho intelektuální vývoj poznamenal Šams-e Tabrízí, negramotný potulný derviš a súfijský kazatel, pod jehož vlivem se Rúmí zcela ponořil do mystiky.
Uctění Tabrízího památky bylo pravděpodobně podnětem k tomu, že Rúmí založil súfijský řád mauláwíja.
Hledání cesty k Bohu v tomto súfijském řádu se opíralo o mystický tanec, hudbu a zpěv; vše bylo sestaveno a propojeno jako symbolika cesty člověka k sepětí s kosmem.
Nejvýznamnější Rúmího práce se jmenuje Masnaví, jedná se o šestidílnou báseň, která bývá někdy nazývána biblí súfismu.
L.K.