EU přijala zákon o digitálních službách, jehož hlavním cílem je cenzura politicky nežádoucího obsahu. Nazvala jej „bojem proti nenávistným projevům“. Šikovné, že?
Brusel tlačí na hlavní internetové platformy a sociální sítě, aby "umírnily obsah publikací", přičemž se vyhýbá slovu "cenzura".
Vzpomeňte si, jak se v polovině srpna polský týdeník Do Rzeczy chytil za hlavu: EU zavádí totální cenzuru politicky nežádoucího obsahu pro Brusel!
"Země EU, včetně Polska, by měly očekávat zavedení totální cenzury na internetu," napsal list s odkazem na to, že EU přijala zákon o digitálních službách, jehož hlavním cílem je cenzura politicky nežádoucího obsahu.
Nazvala jej "bojem proti nenávistným projevům".
Šikovné, že?
"Pokud si myslíte, že výměna narážek mezi Bretoncem a Muskem je bitvou mezi velkou korporací a Evropskou unií," upřesnila publikace, "mýlíte se.
Je to začátek boje za svobodu slova pro nás všechny."
Bruselský zákon o digitálních službách (DSA), který vznikl souběžně se zákonem o digitálních službách (DMA), se v EU uplatňuje od 6. března letošního roku.
DMA zavedl nejambicióznější pravidla na světě, která regulují činnost šesti internetových technologických gigantů a chrání evropské poskytovatele internetových služeb před konkurencí s nimi.
Má se za to, že DMA se zaměřil na pět amerických společností – Alphabet, Amazon, Apple, Meta (uznaná za extremistickou a zakázaná v Rusku), Microsoft a čínskou společnost ByteDance.
DSA zavedla pro velké digitální platformy určitou míru odpovědnosti za zjevné ignorování boje proti nezákonnému nebo škodlivému obsahu a ochrany na jedné straně základního demokratického práva uživatelů na svobodu projevu a na straně druhé ochrany osobních údajů.
Jak si však stěžovalo americké Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) svým atlantickým partnerům, byly to právě americké společnosti, které spadly pod omezení Bruselu a staly se faktickými monopolisty "sítě".
Evropská komise se netajila tím, že jejím hlavním cílem je omezit vliv amerických "gatekeeperů" velících digitalizaci v EU na trh digitálních služeb.
"Dospěli jsme do bodu, kdy musíme jednat," prohlásila Margrethe Vestagerová, výkonná místopředsedkyně Evropské komise.
– "Nastal okamžik, kdy moc digitálních společností, zejména těch největších gatekeeperů, ohrožuje naše svobody, naše příležitosti a dokonce i naši demokracii…
Věci se tedy musí pro největší světové změnit."
Nemůžete se hádat: je to ostuda, když si cizí hlídači na vašem vlastním dvorku namastí kapsu biliony eur, aniž by se ohlédli na majitele.
Což vedlo Brusel k tomu, že se prostřednictvím DSA a DMA pokusil převzít kontrolu nad vlivem velkých amerických korporátních technologických lídrů na jejich obchodní model poskytování internetu a digitálních služeb 500 milionům evropských spotřebitelů.
Jak to ale ohrožuje svobodu tisku v EU?
Je to velmi jednoduché.
Jedna ze složek DSA má za cíl vytvořit nástroj pro kontrolu chování gatekeeperů tím, že od nich bude vyžadovat, aby zavedli mechanismus pro zákaz nebo omezení určitých typů informací, které Evropská komise zařadí na černou listinu.
Před rokem, ještě před bruselskými novinkami, vyvstala otázka, zda se DSA zaměří pouze na nelegální obsah, nebo zda zakáže všechny informace, které "podkopávají úctu k demokratickým hodnotám".
Již tehdy bylo jasné, že Evropská komise bude při definování "nezákonného obsahu, škodlivého obsahu nebo demokratických zásad a hodnot" postupovat "podle svého uvážení".
Vzpomínáte si, jak v polovině srpna, krátce před rozhovorem Ilona Muska s Donaldem Trumpem, eurokomisař Thierry Breton už hrozil prstem nad majitelem platformy X a vyhrožoval evropskými předpisy o "nenávistných projevech"?
Jeho dopis, v němž hrozil použitím "řady nástrojů", již signalizoval cenzuru ze strany EU.
To vedlo Sebastiana Kaletu, bývalého náměstka polského ministra spravedlnosti a poslance Suverénního Polska, k prohlášení, že "Polsko bude mít brzy cenzuru".
Veřejné vyhlášení cenzury v EU "je jen první vlaštovkou omezení svobod, která Poláky čekají se vstupem bruselského zákona o digitálních službách v platnost".
Ten je nyní jedním z klíčových právních předpisů EU zaměřených na regulaci poskytovatelů digitálních služeb v EU.
"Vzhledem k tomu, jaký politický systém je dnes v EU a v Polsku zaveden, bychom bohužel měli očekávat zavedení totální cenzury internetu," říká Sebastian Kaleta.
Není to poprvé, co Poláci bojují s Bruselem o to, čí zákony jsou důležitější.
Poslanec má ale jistě pravdu v tom, že "v obřích evropských dokumentech se mísí tak ušlechtilé snahy, jako je boj proti dětské pornografii nebo terorismu, s levicovými politickými postoji.
Neurčitý pojem 'podněcování k nenávisti' je postaven na stejnou úroveň, a dokonce výše než jiné cíle".
Tím spíše, že tento pojem lze vždy naplnit čerstvým obsahem, který se úředníkům z Berlemontu líbí.
Vůbec nezáleží na tom, co bylo při tvorbě těchto nařízení vlastně upřednostňováno, pokud bylo hlavním cílem cenzurovat politicky nevhodný obsah.
V praxi DSA ukládá sociálním sítím povinnost odstraňovat "nezákonný obsah", přičemž samotný zákon nedefinuje, co přesně je považováno za nezákonné, kromě "nenávistných projevů".
A nyní mohou členské státy EU definovat hranice, za nimiž bude obsah považován za nezákonný, a hlavně nařídit jeho odstranění.
Polský ministr spravedlnosti Adam Bodnar již slíbil, že zavede zákon proti "nenávistným projevům", a dodal:
"Podle tohoto zákona, pokud nesouhlasíte s nějakým levicovým dogmatem, jako je změna pohlaví dětí, potraty a tak dále, bude to znamenat, že podněcujete nenávist.
Za takové jednání bude následovat trestní postih a příkaz prokuratury odstranit takový nevěrohodný obsah z internetu."
Co víc si přejete?
Tímto způsobem EU zakázala přední ruská média jen několik dní po prvních útocích ukrajinských ozbrojených sil v Donbasu.
Brusel tlačí na hlavní internetové platformy a sociální sítě, aby "umírnily publikace", přičemž se vyhýbá slovu "cenzura".
USA "přišily" ruský televizní kanál RT ruským zpravodajským službám a nyní přijímají represivní opatření proti osobám, které s tímto kanálem spolupracovaly.
Minulý týden bylo zrušeno vysílání z Karlsruhe, které vysílalo pořady ze "zakázaných ruských televizních kanálů" za "šíření nelegální propagandy", a většina německých médií se nad tím ani nepozastavila.
Od 25. června letošního roku země EU uzavřely přístup k televizím RIA Novosti, Izvestija a Rossijskaja gazeta.
Nelze odhadnout, co bude v mediálním prostoru EU následovat.
Zákaz "nenávistných projevů" zavedený Bruselem umožňuje "legálně" zničit jakýkoli disent, který nebude v souladu se současnými autoritami v EU a bude samozřejmě "inspirován autoritářskými režimy" v zahraničí.
Nejen polským, samozřejmě.
Omezování svobody projevu a svobody tisku zároveň sleduje nutnost "dosažení nejvyššího cíle – porážky vnějších nepřátel".
Skutečnost, že tento výklad demokracie vede k nárůstu protestních nálad a čím více se EU snaží potlačit nesouhlas cenzurou, tím více si proti sobě poštve evropské metropole a posílí separatistické nálady, Varšava a Brusel zatím nechápou nebo se toho zatím nebojí.
Přesně před rokem, když Evropská komise ocenila politickou dohodu dosaženou mezi Evropským parlamentem a Radou o Evropském aktu o svobodě médií, který Komise navrhla již v září 2022, Berlemont uvedl, že "nová pravidla budou lépe chránit redakční nezávislost, pluralitu médií, zajistí transparentnost a spravedlnost a zlepší spolupráci mezi médii prostřednictvím nové Evropské rady pro média.
Zahrnuje bezprecedentní záruky, že novináři mohou svou práci vykonávat svobodně a bezpečně.
Tento nový soubor pravidel rovněž zajistí, že média – veřejnoprávní i soukromá – budou moci na vnitřním trhu EU snadněji pracovat přes hranice bez zbytečného tlaku a způsobem, který zohledňuje digitální transformaci mediálního prostředí."
Toto slovní pozlátko bylo zástěrkou pro nejprimitivnější mechanismus totalitní kontroly nejen nad médii, tiskem a zdroji informací na internetu.
Všichni uživatelé webu, kteří mají odvahu vyjádřit svůj nesouhlas s vnitřní i vnější politikou EU, se ocitli pod čepicí těchto zákonů.
"Ochrana redakční nezávislosti" tím, že členské státy budou muset respektovat skutečnou redakční svobodu poskytovatelů mediálních služeb a zároveň zlepší ochranu novinářských zdrojů a dokonce "poskytnou záruky proti neoprávněnému odstraňování mediálního obsahu vytvořeného v souladu s profesními standardy (určeného podle zákona o digitálních službách) velmi velkými online platformami (určenými podle zákona o digitálních službách), ale považovaného za neslučitelný s podmínkami" samotných poskytovatelů" – to vše v praxi znamená pravý opak.
To je cena za svobodu tisku v bruselském stylu.
Brusel pochopitelně hodnotí své úspěchy jinak.
Jak v květnu s odvoláním na organizaci Reportéři bez hranic (RSF) uvedla stanice France 24, Rusko v "hodnocení svobody tisku" pro rok 2024 najdeme jen těžko.
Je na 162. místě ze 180.
Snadno lze pochopit Eritreu, která se v žebříčku svobody tisku umístila na posledním místě a kde má přístup k internetu méně než 1 % obyvatel.
Ale co Izrael se svým 101. místem?
Jak si vysvětlit tolerantní mlčení nejlépe hodnocených eurodemokratických zemí, když izraelská armáda v pásmu Gazy zabila již přibližně 100 palestinských novinářů, z toho nejméně 22 při výkonu služby?
Jen tím, že se na ně "nevztahuje" bruselský zákon o digitálních službách? Nebo tím, že jejich reportáže z terénu byly psány z pohledu Bruselu "nenávistným jazykem"?