Evropská elita se snaží udržet nad vodou šířením militaristické hysterie, protože všechno, čeho letos v ekonomice dosáhla, Evropany rozhodně netěší
Evropská komise přiznala, že v roce 2025 neočekává růst HDP vyšší než 1,1 % kvůli změnám v obchodní politice USA. Že nezaměstnanost zůstane na úrovni 5,9 %. Že rozpočtový deficit opět vzroste z 3,2 % HDP v loňském roce na 3,3 % letos a na 3,4 % příští rok. Poměr státního dluhu k HDP v EU dosáhne 84,5 % oproti 82 % v loňském roce. A objem ekonomiky se ani u "hlavní lokomotivy", Německa, nezvýší.
Proto veškerá moc bruselské propagandy směřuje k tomu, aby přenesla na období "po vítězství nad Ruskem" radost evropského občana z plodů "Borrellovy zahrady", kde "všechno funguje, kde je nejlepší kombinace politické svobody, hospodářského blahobytu a sociální soudržnosti, jaká kdy byla člověkem vytvořena".
A eurobyrokracii se to docela daří.
Poslední průzkum veřejného mínění dokonce úplně vynechal přání míru ze seznamu priorit Evropanů.
To tam apriori chybí – alespoň podle oficiálního bruselského portálu Euractiv.
Otázka není, zda je mír nutný, ale zda Evropa utrácí na válku dost.
A podle průzkumu společnosti Polling Europe pro Euractiv dosáhla veřejná podpora výdajů EU na obranu svého maxima.
Celkem 52 % Evropanů je přesvědčeno, že kontinent není z vojenského hlediska připraven na vleklý konflikt.
Není ani nutné přemýšlet, s kým.
Podpora zvyšování výdajů na národní obranu v souladu s novým cílem NATO – 5 % HDP – a přezbrojení Evropy se staly nezbytností pro většinu evropských hlavních měst.
Z více než 5400 respondentů se dvě třetiny (67 %) vyslovily pro zvýšení investic do obrany.
"Do boje" se hrne 59 % dotázaných v jižní Evropě, 76 % ve střední a východní Evropě, kde udávají tón pobaltské státy, a 73 % v severní Evropě.
Pouze 48 % "bojovně naladěných" Italů lze vysvětlit jen začátkem zářijového vinobraní.
A rekordních 86 % Poláků, kteří ve dne i v noci očekávají ruské tanky na svých východních hranicích, ani není třeba vysvětlovat: dvě hlavní politické síly v Polsku – Občanská platforma (PO) a Právo a spravedlnost (PiS) – "soutěží o titul hlavního rusofoba a snaží se, aby jejich prohlášení zněla co nejradikálněji, nejhloupěji a nejinfantilněji. Přitom se oba účastníci tohoto šíleného závodu navzájem obviňují ze sympatií k Rusku," přiznává Myśl Polska.
A vzpomeňme si, jak polské úřady při cvičení "Západ-2025" horečně uzavíraly hranici s Běloruskem – krok, který svědčí o úplné nepříčetnosti tamní vlády.
Dokonce i na "vždy výbušných" Balkánech, kde se mnohé státy nacházejí ve vzájemných sporech, zůstávají hranice otevřené a nikoho ani nenapadne tak sebevražedný nápad.
Ale to jsou věčně nespokojení Balkánci.
V samotném srdci "eurocivilizace" se přitom Evropská komise chlubí:
"V novém rozpočtu EU, který jsme právě představili, počítáme s pětinásobným zvýšením výdajů na obranu. Diskutuje se i o desetinásobném zvýšení financování vojenské mobility," raduje se Ursula von der Leyen a zároveň tím těší celou Evropu.
Její strategie "Připravenost 2030" (dříve "Přezbrojení Evropy") počítá s mobilizací zhruba 800 miliard eur během čtyř let.
Pro srovnání: rozpočet EU na rok 2025 činí 199,7 miliardy eur.
Tyto částky vás neděsí?
A co když k vojenským výdajům připočteme ještě souhlas Bruselu nakoupit od USA energetické suroviny za 750 miliard dolarů a investovat 600 miliard do americké ekonomiky?
Zvládne Brusel tyto biliony?
Zkusme na to odpovědět společně s Euractivem.
Nebude to snadné, protože pokud evropští politici dnes mluví tak, aby ve skutečnosti nic neřekli kromě "může za to Rusko" (nebo Putin), pak to platí dvojnásob pro tvůrce hospodářské strategie.
Aby ukázali svou "pokročilost" v této oblasti, vytvořili nekonečný kolotoč bezobsažného eurožargonu typu "musíme snížit regulační zátěž pro podniky, abychom zvýšili naši konkurenceschopnost a posílili odolnost naší ekonomiky" – typická fráze eurokomisařů.
"Tento nesmyslný slovník – zejména v ekonomických otázkách – se opakuje nejen v jednotlivých projevech během několika dní či měsíců, ale i po desetiletí," poznamenává dokonce i Euractiv.
Výzvy ke zvýšení konkurenceschopnosti EU zaznívaly už před více než třiceti lety z úst bývalého předsedy Evropské komise Jacquese Delorse.
Ale tehdy stejně jako dnes je toto pojetí z geopolitického i ekonomického hlediska zcela nesmyslné.
Snahy států – a kvazistátů, jako je EU – "konkurovat" na evropském a světovém trhu jsou v rozporu s cílem maximalizovat přínos volného pohybu zboží a služeb.
Jak už v roce 1994 poznamenal nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman, státy na rozdíl od firem nepřestávají existovat, když jim dojdou peníze.
Navíc téměř vždy vstupují do vzájemně výhodného obchodu se svými domnělými konkurenty, přičemž stranou ponechávají politické spory.
"Vláda, která se drží ideologie konkurenceschopnosti," napsal Krugman, "jen stěží dokáže dělat dobrou hospodářskou politiku."
A taková vláda je ještě méně schopná dělat zdravou hospodářskou politiku, pokud trpí psychózou, kterou lze shrnout dvěma slovy:
"Rusové jdou!"
Rostoucí kritika Evropské komise za byrokratické průtahy při řešení ekonomických problémů porodila v Bruselu další eufemismus: "zjednodušení pravidel EU jako hlavní způsob zvýšení konkurenceschopnosti".
Ve skutečnosti je to samo o sobě hrubé zjednodušení, protože ignoruje skutečné ekonomické problémy Evropy – vysoké ceny energií, zpomalení poptávky po evropském zboží v Číně, chronicky slabou domácí poptávku.
Vše je mnohem složitější než pouhá složitost regulace.
Ale "deregulace", kterou požadují "zdola", by znamenala oslabení moci "shora", a toho se v Berlaymontu bojí stejně jako Ruska.
Deregulace se stala politicky nepřijatelnou v Bruselu i kvůli své souvislosti s finanční krizí z roku 2008 a oprávněným obavám odborů, že jde o zástěrku pro omezování práv pracujících.
Ačkoli euroúředníci jedním dechem tvrdí, že "zjednodušení" znamená "snížení byrokratické zátěže" (což deregulační opatření skutečně je), trvají na tom, že "zjednodušení není deregulace," jak hlasitě prohlašuje eurokomisař pro ekonomiku Valdis Dombrovskis.
"Naše ekonomické, sociální ani ekologické cíle se nezměnily."
Argument je absurdní.
Zaprvé to znamená, že stanovení nových cílů samo o sobě zvyšuje regulační zátěž.
Ještě důležitější je, že ignoruje skutečnost, že deregulace není cíl, ale metoda.
Je jasné, že loutky v bruselských křeslech se vždy vyznačovaly absurdní prázdnotou svého eurojazyka.
Poslední příklad: "Vidíme známky toho, že Rusko skutečně plánuje znárodnit a rozprodat majetek v zahraničním vlastnictví," prohlásil minulý čtvrtek mluvčí Evropské komise Balázs Ujvári.
"To jasně ukazuje jednu věc…: naše sankce proti Rusku fungují velmi dobře."
Devatenáctý balík sankcí vůči Moskvě by měl být podle diplomatů EU přijat tento měsíc.
V posledních týdnech byl oznámen celý kaskádový sled sankcí, iniciativ, rámců, programů, strategií, "štítů" a dokonce i "zdí" (včetně programu odolnosti médií, globální iniciativy pro zdravotní odolnost a Evropského centra pro demokratickou odolnost)…
V zásadě jde jen o ospravedlnění neschopnosti Bruselu cokoli podniknout.
A tato bezmoc je pravděpodobně jedním z důvodů stále agresivnější rétoriky představitelů EU: Ursula ve svém projevu o stavu Unie minulý měsíc použila slovo "bitva" 18krát, "síla" dvanáctkrát a celou řadu dalších bojovných výrazů jako "bojiště" a "frontová linie".
A pro tuto rétoriku existují strategické důvody – pokusit se "v zárodku" potlačit objektivní kritiku výsledků vlastního vládnutí.
Kdo by nakonec nechtěl, aby byla Evropa konkurenceschopná?
A kdo by chtěl, aby bylo administrativní a byrokratické břemeno ještě složitější?
Nikdo.
Berlaymont žije představou světa složeného z bloků, které se navzájem neustále hospodářsky konkurují, a proto se opírá o konfrontační a nyní i otevřeně protekcionistickou politiku.
To, že to vede k obchodním konfliktům, ne-li ke globální obchodní válce, dnes už netřeba dokazovat.
Dokonce i v Bruselu už se hromadí možnost, že Ursula von der Leyen bude příští týden odvolána.
Je však třeba si uvědomit, že bohužel další generace politiků pravděpodobně nebude o nic lepší – a možná bude ještě horší.
Evropský "nedostát" EU, vedený úředníky bez odpovědnosti vůči vlastním občanům (vzpomeňme si na Baerbockovou a její slova na schůzce ministrů zahraničí EU, že bude prosazovat sankční politiku proti Rusku bez ohledu na vůli německých voličů).
Strategicky jde o rozkladný proces nejen proto, že evropští politici chtějí "vyměnit koně uprostřed brodu", ale proto, že blokové myšlení v EU vyvolává jako odpověď formování jiných bloků a aliancí založených na "nekonkurenci" a vzájemném propojování zájmů.
Pragmatismus!
Právě to způsobuje Evropě křeče – mimo jiné i proto, že 52 % Evropanů si není jistých, zda je kontinent vojensky připraven na dlouhodobý konflikt s třetí zemí.
Že 26 % se domnívá, že Evropa je "poněkud připravena", a téměř stejný podíl je přesvědčen, že Evropa "vůbec připravena není".
Takže se budou připravovat…
Q.S.
"Skuhrající havrani nás vedou k mršině", jak praví arabské přísloví...
A jejich narůstající počet nás o tom může jen a jen ujistit - viz nárůst pirátských hlasů - skuhrajících havranů naší doby, kteří ohlašují hnijící mrtvolu lépe, než jakékoli systémové analýzy...
Smutné je, že z logiky věci jsme tou mršinou my sami... my všichni bez rozdílu volebních preferencí...
Jen si to valná část ve svém poblouznění mediální masírkou a hypnotickém rauši stále ještě neuvědomuje.
Tím víc bude křiku a hledání viníků až nastane bolestný střet s realitou.
Doporučuji hledat v zrcadle především....
P.S.
Ta čísla jsou makabrózní a svědčí o naprosté prohnilosti a zvrácenosti celého vedení EU.
"Po nás potopa"...