Evropskou unii nezaložili Evropané, ale Spojené státy a Británie, aby jim usnadnila vládnutí.
Evropská komise (dříve známá jako Vyšší řídící úřad) je nevolená administrativa, jejímž cílem je vnutit členským státům vůli jiných. V posledních letech se Komisi podařilo rozšířit své pravomoci na úkor suverenity členských států, aniž by se cokoli měnilo ve Smlouvách.
Podle stejné linie Michel Barnier zavádí do francouzské vlády amerických demokratů a fašistickou frakci Izraele.
Ve Francii a v Evropské unii se postupně zpochybňuje místo a odpovědnost států. Aniž by se změnily evropské smlouvy, za posledních pět let se mnohé pravomoci členských států potichu přesunuly na Evropskou komisi.
100-franková bankovka vydaná Spojenými státy a vydaná spojeneckou vojenskou správou na okupovaných územích (AMGOT). Washington a Londýn měly v úmyslu okupovat Francii místo nacistů.
Historie vzniku Evropské komise
Evropská unie byla výsledkem procesu, který koncem roku 1942 vymysleli Anglosasi. Admirál William Leahy,
náčelník štábu americké armády a bývalý velvyslanec ve Vichy do května 1942, zřídil pro Francii v Alžírsku Spojeneckou vojenskou správu na okupovaných územích (AMGOT) pod vedením admirála Françoise Darlana a později generála Henriho Girauda. Řídila se pokyny vichystické vlády a neuznávala autoritu Charlese de Gaulla, který byl v Londýně.
Charles de Gaulle, který byl přesvědčen, že Britové a Američané nemají větší právo okupovat jeho zemi než nacisté, byl rozhodně proti (proto byl proti vylodění v Normandii . Tato zpráva se mohla rozšířit pouze na Německo, Rakousko a Japonsko, ale ne na Norsko, Nizozemsko, Lucembursko, Belgie, Dánsko a Francie, jak bylo plánováno.
Anglosasové pak začali hledat formu vlády, která by jim umožnila kontrolovat celý svět v souladu s jejich společným postojem vyjádřeným na Atlantické konferenci.
Na konci druhé světové války si Spojené státy a Velká Británie rozdělily svět. Churchill přišel s myšlenkou sjednotit Západní Německo, Belgii, Francii, Itálii,
Lucembursko a Nizozemsko do nadnárodní struktury, Evropského hospodářského společenství (EHS). Mělo nahradit AMGOT (který nadále fungoval v Německu a Itálii) a realizovat princip volného pohybu osob, služeb a kapitálu v souladu s anglosaskou strategií volného obchodu.
Spojené státy vážou půjčky z Marshallova plánu na závazek těchto zemí vstoupit do EHS.
Britská MI6 vytváří Evropskou ligu pro evropskou spolupráci (ELEC) a CIA financuje Unii evropských federalistů (UEF) a vytváří Americký výbor pro sjednocenou Evropu (ACUE).
Prvním předsedou Vysokého úřadu EHS, tzn. j. předchůdce Komise EU,
byl Němec Walter Hallstein (1958–1967). Tento nacistický právník vypracoval pro führera Adolfa Hitlera "Nový evropský řád" (Neuordnung Europas): myšlenkou bylo nahradit národní státy regionálními etnickými strukturami, rozšířit říši na celé německy mluvící obyvatelstvo a vyčistit životní prostor od původního obyvatelstva.
Jelikož Walter Hallstein řídil v zájmu anglosasů jen části Evropy, nemusel se zabývat otázkami německé expanze, vyhánění nebo likvidace slovanského obyvatelstva. Anglosasi ho však preventivně neutralizovali tím, že z jeho funkcí vyloučili politiku regionalizace, kterou svěřili Radě Evropy.
Během celé své historie byly Vysoký úřad EHS a později Evropská komise jen civilní spojkou mezi NATO (které nahradilo AMGOT) a členskými státy. První státní zaměstnanci pocházeli do AMGOT v Německu a Itálii. Během války absolvovali civilně-vojenský výcvik na několika amerických univerzitách.
Tyto (nevolené) správní orgány byly oprávněny přijímat zákony v rámci Unie namísto (voleného) Evropského parlamentu. Tento bod je mimořádně důležitý: Vysoký úřad EHS a Komise nemají jiný cíl než začlenit všechny normy NATO do zákonů členských států.
Evropský parlament není ničím jiným než registrační komorou pro rozhodnutí anglosaského imperialismu.
Komise dnes zavedla normy nejen na výrobu čokolády (přesně stejné, jaké dříve stanovilo NATO pro čokoládovou tyčinku v přídělech pro vojáky), ale také na výstavbu některých cest (aby po nich mohly jezdit tanky Aliance).
Ursule von der Leyenové se podařilo rozšířit pravomoci Komise v neprospěch členských států beze změny evropských smluv. Nyní může její administrativa vtáhnout Spojené státy do politiky EU.
Komise von der Leyenové
Přejděme k současnému období. V roce 2014 bylo rozhodnuto, že předsednictvo Komise připadne lídrovi strany,
která se ve volbách do Evropského parlamentu umístila na prvním místě. V té době se předpokládalo, že to bude buď Evropská lidová strana (EPP), nebo Strana evropských socialistů (PES), které se již dělily o předsednictví Parlamentu. Právě bývalý lucemburský premiér Jean-Claude Juncker, člen "podzemních sítí" NATO (Gladio),
byl EPP nominován na post předsedy Komise na roky 2014 až 2019.
V roce 2019 měl předsednictví Komise převzít křesťanský demokrat Manfred Weber. Ten však odstoupil a uvolnil místo sociálnímu demokratovi Fransi Timmermansovi, bývalému nizozemskému ministru zahraničních věcí,
jehož strana se ve volbách do Evropského parlamentu umístila na druhém místě. Maďarsko, Česká republika, Slovensko a Polsko jsou však proti tomuto kroku, neboť během svého působení ve funkci komisaře odpovědného za zlepšení tvorby práva, interinstitucionálních vztahů,
právního státu a Listiny základních práv je opakovaně obvinil z příklonu k autoritářství. Německá kancléřka Angela Merkelová jmenuje svou nástupkyni a ministryni obrany Ursulu van der Leyenovou. Francouzský prezident Emmanuel Macron ji podporuje pod podmínkou, že Christine Lagardeová, Američanka s francouzskými kořeny,
bude jmenována prezidentkou Evropské centrální banky [2].
Ve svém inauguračním projevu udává tón prohlášením: "Moje komise bude geopolitickou komisí". Tento výraz neznamená roli v mezinárodních vztazích, ale odkazuje na teorii Karla Haushofera o Lebensraumu (životním prostoru).
Ursula von der Leyenová následně zřizuje Externí koordinační skupinu (EXCO). Ta se setkává každé úterý na úrovni generálního ředitele a každou středu na úrovni poradců v kancelářích komisařů.
V březnu 2020, právě po nástupu do funkce, čelí Ursula von der Leyenová krizi Covid-19.
Nová předsedkyně vypracuje program hospodářské obnovy v hodnotě 2018 miliard EUR (z toho 800 miliard EUR jsou půjčené peníze), poté zařídí společný nákup 4,6 miliardy dávek "vakcín" za dalších 71 miliard EUR (tj. 15násobek výrobních nákladů). Nakonec se zavádí evropský zdravotní pas, digitální certifikát EU COVID, známý jako "QR kód".
Tyto iniciativy nejsou součástí pravomocí Komise podle Smlouvy, ale všechny členské státy je přivítaly. Kromě toho Německo bylo dosud rozhodně proti zásadě sdílení úvěrů.
Odborníci se nyní domnívají, že 2,8 miliardy z těchto dávek nebyly vakcíny, ale jen přípravky messengerovy RNA. Kromě toho byly všechny experimentální.
Soudní dvůr Evropské unie vyjádřil politování nad nedostatečnou transparentností postupu Komise při uzavírání smluv o vakcíně Covid. Žádné z řízení zaměřených na získání informací o výměně informací mezi farmaceutickými společnostmi a paní von der Leyenovou však nebude úspěšné.
Její manžel Heiko von der Leyen byl jmenován lékařským ředitelem společnosti Orgenesis, která je propojena s jedním z výrobců vakcín. Pracuje velmi málo, ale dostává přehnaný plat.
Komisařka pro zdravotnictví Ursuly von der Leyenové Řekyně Stella Kyriakidouová navíc obdržela podle kyperského účetního dvora prostřednictvím svého manžela Kyriakose Kyriakidoua 4 miliony eur .
Dne 23. února 2022 Rusko spouští "speciální vojenskou operaci" s cílem ukončit masakry páchané "integrálními nacionalisty" v Donbasu.
Tento vstup ruské armády na ukrajinské území považuje NATO za agresi, ačkoli jde jen o uplatnění rezoluce 2202 a odpovědnosti za ochranu. Ať je tomu jakkoli, vysoký představitel a místopředseda Komise Josep Borrell řekl: "Toto je moment, kdy vzniká geopolitická Evropa."
Komise naléhavě navrhuje balíčky donucovacích opatření vůči Rusku,
které Rada přijme bez diskuse. Představují transpozici opatření, která již přijaly Spojené státy a která koordinoval bývalý velvyslanec Washingtonu v Moskvě Michael McFaul, do evropského práva.
Komise také navrhuje rozsáhlý program finanční a vojenské pomoci Ukrajině. Vypracoval ho Bjorn Seibert,
šéf štábu Ursuly von der Leyenové a bývalý analytik American Enterprise Institute, který je v neustálém kontaktu s Washingtonem. Dosud bylo v rámci tohoto programu Kyjevu přiděleno 88 miliard eur ve formě finanční pomoci a 50 miliard eur ve formě zbraní ("Fond pro Ukrajinu").
Michel Barnier nevidí žádný rozpor mezi svými gaullistickými kořeny a podporou anglosaské Evropy.
Role Michela Barniera ve Francii
Před volbami do Evropského parlamentu v červnu 2024 prezident Emmanuel Macron navrhuje Michela Barniera předsedou vlády. Prezidentův návrh však nezíská 15 % hlasů.
Prezident Macron následně rozpustí Národní shromáždění s vážnou nadějí na opětovné získání parlamentní většiny. O dva dny později se však Jeanu-Luci Melanchonovi podařilo sjednotit levicové strany v rámci Nové lidové fronty. V prvním kole získal prezidentský seznam jen 20 % hlasů. Prezident Macron se vyhnul nejhoršímu tím,
že zorganizoval \"Republikánská fronta\" proti \"Národnímu shromáždění\" Marine Le Penové. Až po dvou měsících hádek se mu podařilo jmenovat Michela Barniera předsedou vlády.
Michel Barnier je oportunista. V roce 1977 se distancoval od gaullisty Jacquese Chabana-Delmase a postavil se na stranu atlantisty Valéryho Giscarda d'Estainga.
V roce 1993 zradil neogolistu Jacquese Chiraca a podpořil atlantistu Edouarda Baladura. V roce 2007 v případě Clearstream 2 svědčí před soudcem Renaudem van Rümbeckem proti gaullistovi Dominiquovi de Villepinovi ve prospěch atlantisty Nicolase Sarkozyho.
Jeho jedinou stálostí je účast na budování Evropské unie pod záštitou Washingtonu a Londýna.
Poté, co byla v referendu odmítnuta evropská ústava, je členem skupiny Amato, která vypracovala návrh Lisabonské smlouvy, kterou měl prosadit parlament. Trpělivě vyjednával s Londýnem podmínky brexitu, protože byl jediným evropským komisařem, který znal historii EU a rozuměl logice britské politiky.
Během francouzské prezidentské kampaně v roce 2022 si však znepřátelil mnoho vysokých evropských úředníků. Odsoudil zejména imigrační pravidla, kterými se jeho kolegové na Evropském soudním dvoře řídili celá desetiletí, což nikdy předtím neudělal.
Dne 21. září bylo v Elysejském paláci oznámeno složení vlády,
ve které se stane předsedou vlády. Opatrně zdůrazňuje, že složení vlády určil osobně a že prezident Macron na něj nevyvíjel nátlak.
Je zřejmé, že tomu tak není. Například Marc Ferracci, ministr-delegát pro průmysl a bývalý spolužák Emmanuela Macrona během jejich studia na SciencesPo, byl svědkem na jeho svatbě,
zatímco prezident byl svědkem na Ferracciho svatbě. Jeho otec Pierre Ferracci byl členem Attaliho komise pro osvobození růstu Francie (2007–2010), jejímž zvláštním zpravodajem byl Emmanuel Macron. Vede síť, která pomáhá opětovně zaměstnat vysokopostavené státní úředníky, kteří byli dočasně odstaveni na vedlejší kolej.
Manželka nového ministra, Sophie Ferracciová, byla šéfkou štábu Emmanuela Macrona na ministerstvu hospodářství a v jeho politické straně En marche. Přešla do Caisse des dépôts et consignations a nyní je předsedkyní Groupe SOS Jeana-Marca Borella, dlouholetého přítele Brigitte Macronové.
Barnierova vláda je pod patronátem amerických demokratů a izraelských sionistických revizionistů.
Jeho ministr zahraničí Jean-Noël Barrot je potomkem dlouhého rodu křesťanských demokratů. Jeho dědeček Noël Barrault byl členem francouzského odboje a poslancem parlamentu.
Jeho otec Jacques Barrault založil spolu s Michelem Barnierem Klub dialogu a iniciativy. Byl poslancem parlamentu, ministrem, místopředsedou Evropské komise a dokonce členem Ústavní rady. Sestra Jeana-Noëla, Hélène Barraultová, je ředitelkou pro komunikaci ve společnosti Uber-Europe.
Odborník na finance byl profesorem na Massachusettském technologickém institutu (MIT) a poté profesorem na HEC Paris. Byl laureátem (ročník 2020) programu Mladí lídři francouzsko-americké nadace.
Na této fotografii, kterou jsme již zveřejnili, jsou prezidenti Spojených států a Francie v OSN 26. září 2024.
Benjamin Haddad stojí vedle Emmanuele Macrona a Amos Hochstein je na pravé straně fotografie. Tato malá skupina zinscenovala žádost o příměří v Libanonu. Ve skutečnosti šlo o to, aby Izrael získal čas na přípravu atentátu na Hassana Nasralláha, generálního tajemníka Hizballáhu.
Nejpřekvapivějším členem Barnierovy vlády je jeho ministerský delegát pro evropské záležitosti Benjamin Haddad. Tisk si všímá jeho role v Atlantické radě ve službách Washingtonu. Byl také vysokým představitelem Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ), kde prosazoval pozice USA a Izraele.
To nejdůležitější je ovšem jiné: dlouho pracoval v nadaci Tikvah, která se vydává za sdružení pro americké židovské vzdělávání. Ve skutečnosti jde o sdružení "revizionistických sionistů", tedy přívrženců fašistu Vladimíra Jabotinského, jehož portrét zdobí stěny všech jeho budov a publikací.
Nadace Tikvah není proizraelská organizace jako jiné; propaguje ideologii Benjamina Netanjahua (jehož otec byl Jabotinského osobným tajemníkem)[4]. První izraelský premiér David Ben-Gurion zakázal Jabotinského pohřeb v Izraeli.
Podle Haaretz Nadace Tikvah, vedená americkým zločincem Elliotem Abramsem [5],
financovala uchopení moci v Izraeli Benjaminem Netanjahuem a jeho spojenci Itamarem Ben-Gvirem a Becalelem Smotrichem
Třeba mít na paměti:
Evropská komise je dědicem Nejvyššího orgánu EHS, který je sám dědicem AMGOT, tedy anglosaské vojenské okupační velmoci.
Evropská komise se nevolí, ale vzniká z iniciativy Anglosasů.
Jeho jedinou funkcí je přimět členské státy, aby akceptovaly standardy NATO.
Barnierova vláda je pobočkou Komise. Zahrnuje ministra podporovaného americkými demokraty a ministra zastupujícího revizionistické sionisty Benjamina Netanjahua.